ROZHOVOR S JIŘÍM MÁDLEM

S Bohdanem Slámou jste spo­lu­pra­co­val popr­vé - jak se vám jeví ve srov­ná­ní s ostat­ní­mi čes­ký­mi reži­sé­ry, se kte­rý­mi jste už točil?
S Bohdanem se mi děla­lo moc dob­ře. Nevím, čím kon­krét­ně se od ostat­ních reži­sé­rů liší. Možná svo­jí kon­cen­t­ro­va­nos­tí. Je na něm znát, že dělá film jed­nou za tři čty­ři roky. Nepůsobí roz­tě­ka­ně a nemám z něj pocit, že musí po natá­če­ní zase někam letět a něco řešit. Dost lidí tvr­dí, že je přís­ný a že je nároč­ný s ním pra­co­vat. Naše spo­lu­prá­ce ale byla od začát­ku až do kon­ce napros­to v kli­du.

Doslova jste se převtě­lil do posta­vy neza­měst­na­né­ho ves­nic­ké­ho pun­ká­če Jerryho, kde jste hle­dal inspi­ra­ci?
Ani nevím. Mně vždyc­ky nej­víc pomá­há kos­tým, účes, pro­stře­dí a kole­go­vé. Když si všech­no tohle dohro­ma­dy sed­ne, tak se mi pak hra­je snad­no. Bohdanovi jsem řekl tako­vou struč­nou před­sta­vu, jak bych to chtěl hrát. Vytýčil jsem si tři základ­ní rysy a ty jsem násle­do­val. Chtěl jsem, aby Jerry půso­bil hlou­pě a zra­ni­tel­ně. Tohle mělo kon­tras­to­vat s jeho vizá­ží. Mělo vynik­nout, že je za bor­ce mezi vrs­tev­ní­ky a změk­ne a zkrot­ne vždyc­ky, když se obje­ví Jára.

Váš hrdi­na je nesne­si­tel­ný i dojem­ný - je těž­ké hrát tak ambi­va­lent­ní posta­vy?
Každá posta­va, kte­rá je dob­ře napsa­ná a není sty­li­zo­va­ná, je vět­ši­nou ambi­va­lent­ní. Akorát někte­rá si s tím kon­tras­tem pohrá­vá víc a někte­rá míň. A posta­va Jerryho na tom kon­tras­tu
vylo­že­ně sto­jí. Je jed­no­du­chý hrát dob­ře napsa­ný posta­vy, pod dob­rým vede­ním a s dob­rý­mi kole­gy.

Máte s vaším hrdi­nou něco spo­leč­né­ho?
Možná tu ne úpl­ně vyře­še­nou otcov­skou otáz­ku. Jinak asi moc spo­leč­ný­ho nemá­me, i když bych rád... Ale vlast­ně něco jo. Taky rád machru­ju před mlad­ší­ma. Hlavně teda před mlad­ší­ma hol­ka­ma…

Jak jste se sžil s typic­kým pun­káč­ským úče­sem, kte­rý ve fil­mu máte?
Ehm… Nemění to ani tak vás, jako pří­stup lidí k vám. Jednou jsem četl roz­ho­vor s Javierem Bardemem po natá­če­ní No Country for Old Men (Tahle země není pro sta­rý). Ptali se ho na jeho šíle­nej účes a on odpo­ví­dal něco v tom smys­lu, že si byl jis­tej, že je to posta­va, kte­rá mu může při­nést něja­kou herec­kou cenu a že věděl, že ten účes mu k dob­rý­mu výko­nu může výraz­ně pomoct. Taky zmi­ňo­val, že počí­tal i s tím, že si tři měsí­ce nevrz­ne. Tak asi tak...

V čes­kém fil­mu jste ztvár­nil už něko­lik výraz­ných postav - mezi ty nej­ví­ce vyzdvi­ho­va­né pat­řil napří­klad stu­dent v Gymplu nebo Ubr v Dětech noci. Postava pun­ká­če Jerryho vám dala opět mož­nost před­vést vaše herec­ké umě­ní. Která herec­ká polo­ha vás osob­ně nej­ví­ce při­ta­hu­je?
Nemám vysně­nou roli a zatím ani nic, v čem bych se cítil nej­líp. Mám jed­no­du­še rád, když mám co hrát. Herec ros­te s pří­le­ži­tos­tí, i když talent se ovliv­nit nedá. Co herec­ká zku­še­nost pozve­dá­vá, je sebe­vě­do­mí. Nejsem lep­ší ani hor­ší než na začát­ku, ale věřím si víc a cítím, že i moji spo­lu­pra­cov­ní­ci mi víc důvě­řu­jí. Nebojím se pro­to ve svých posta­vách i tro­chu ris­ko­vat a moji kole­go­vé mě nechá­va­jí. Zároveň to při­ná­ší pocit zod­po­věd­nos­ti a moje tré­ma je tak před kaž­dým fil­mem sil­něj­ší a sil­něj­ší. Před prv­ním natá­če­cím dnem se hrou­tím, zvra­cím, nespím…

Netajíte se autor­ský­mi fil­mař­ský­mi ambi­ce­mi - chys­tá­te se stát v budouc­nu sám sce­náris­tou nebo reži­sé­rem? Které čes­ké reži­sé­ry si vez­me­te za vzor a proč?
Ani nevím… Rád si vez­mu něco s Janáka, Vorla i Slámy. Co ale na tomhle poli potře­bu­ju, je prá­vě zase ta důvě­ra. Zatím si nevě­řím sám a logic­ky mi zatím moc nevě­ří ani ostat­ní. Vcelku rozu­mím i fak­tu, že nekom­pro­mis­ně odmí­ta­jí před­sta­vu her­ce, kte­rý píše scé­ná­ře. Pořád je tu dost odstra­šu­jí­cích pří­pa­dů, kdy se kdeja­ká ros­nič­ka roz­hod­ne nato­čit cédéč­ko, tak­že to chá­pu. První, kdo mi v tom dodal prv­ní špet­ku sebe­vě­do­mí, je prá­vě Bohdan Sláma a pro­fe­sor v New Yorku. Říkali, že bych psát měl, a tak to dělám.

Zdroj: Tisková zprá­va © Negativ s.r.o.