Ve filmu velmi věrohodně ztvárňujete životem, prací, manželstvím i mateřstvím unavenou Janu – kde jste pro vaši roli hledala inspiraci?
Nemusela jsem chodit daleko… Aspekty Jany musí znát každá manželka, matka a emancipací sužovaná žena. Je toho hodně, co musíme zvládat a unést.
Co je podle vás tématem Čtyř sluncí a čím se nejvíc tento film dotkl vás osobně?
Pro mě je to film o rodině, o lásce a o ztracených iluzích. O tom, že všechno je krásné a plné světla, když se zamilujete a budujete rodinu. A pak zcela nenápadně světla ubývá a ubývá a najednou, z ničeho nic, se člověk cítí v pasti. Jana si asi svůj život představovala jinak a pro všechnu tu dřinu přestala vidět světlo. Všichni si představujeme, že budeme neustále šťastní, ale realita je někdy strašně přesvědčivá…
Využila jste při hraní další mateřské role vašich vlastních mateřských zkušeností? Jak?
Zatím jsme s naším synem před tím složitým věkem, ve kterém je ve filmu Véna. Já se toho věku bojím, protože je v něm člověk strašně osamělý a zároveň přístupný všem vjemům a lidem a chce si to prožít po svém. Bojím se ztráty kontaktů a komunikace, ale věřím, že proplujeme. Z vlastního mateřství jsem tedy čerpala jen tu ochraňující lásku.
Manželství Jany a jejího manžela Járy je v krizi – myslíte, že pro ně ještě existuje cesta z této krize?
Myslím, že to, co nakonec prožijí, je spojí. V nejtěžších chvílích se hodnoty jakoby organicky samy přeskupí a znovu semknou tak, jak mají. A člověk přesně ví a cítí, kde je jeho místo v životě.
Jára je téměř čtyřicetiletý pubertou zmítaný flink, Jana se snaží držet rodinu jakž takž pohromadě, ale její trpělivost také jednou přeteče a udělá osudovou chybu… Myslíte, že si ti dva můžou být vůbec oporou, nebo se spíše navzájem stahují ke dnu?
Vždycky si musíte představit, jak ti dva fungovali předtím, než se dostali do krize. Jára Janě určitě imponoval tím, že je nezávislý samorost. Vychovává sám syna a nenechá se ničím a nikým vláčet. Určitě byli zpočátku šťastní. To jen realita, rutina a zodpovědnost za rodinu, která padla hlavně na Janu, způsobily to, že Jana hledala cestu, jak z toho všeho ven. Lidé si ale nakonec dokážou odpustit i ty „osudové“chyby…
Jaká byla herecká spolupráce s vaším filmovým manželem Jaroslavem Pleslem?
Jarinek Plesl... Můj milovaný přítel, soused, kamarád z mokré čtvrti a častý vyzyvatel k boji! Známe se už strašně dlouho a hrát s ním byl splněný sen. Párkrát jsme se už před kamerou potkali, ale jen velmi letmo a jediným problémem pro mě byly scény v posteli. Jak najednou líbat letitého kamaráda? To je v podstatě na úrovni incestu… Ale zvládli jsme to a já k němu cítím ještě pevnější pouto! O něm ještě mnoho uslyšíme.
S Bohdanem Slámou jste spolupracovala po Štěstí už podruhé – posunul se za tu dobu podle vás jeho režijní styl a kam? A váš herecký?
Bohdan je na place všechno, co si lze představit. Je vlídnej, vzteklej, nekompromisní, přísnej, tichej, precizní i punkáč. Na place, který je vždycky blízko jeho domova, se objevují jeho přátelé v různých funkcích, sousedi i místní obyvatelé. Pít se po práci chodí k němu na zahradu a plavat do jezera, který vlastníma rukama vybudoval. Je jediný svého druhu a podstatný vliv na mě má jako člověk. Jeho režii naprosto respektuju a většinou se o něho plně opírám. A já herecky? Já nevím… Pořád hledám… Pořád tápu… Ale mám štěstí na
režiséry.
Zdroj: Tisková zpráva © Negativ s.r.o.
