ROZHOVOR S KLÁROU MELÍŠKOVOU

Ve fil­mu hra­je­te man­žel­ku ves­nic­ké­ho mysti­ka Karla v podá­ní Karla Rodena – čím vás tato role zau­ja­la?
Po prv­ním pře­čte­ní scé­ná­ře jsem měla dojem, že posta­va Evičky je tako­vá „ovce“, kte­rá sle­pě poslou­chá své­ho muže a nemá svůj vlast­ní názor. Přála jsem si ji „zlid­štit“. Najít důvo­dy její­ho koná­ní. To hle­dá­ní mě bavi­lo.

Vaše posta­va je hod­ně sil­ná a nezlom­ná – jak vní­má­te její a zejmé­na man­že­lův zájem o mysti­ku?
Jsou to tako­ví dva nešťast­ní­ci. Ona cítí, že její muž vní­má svět svým způ­so­bem správ­ně. On se bohu­žel dosta­ne mimo rea­li­tu a je pro ně čím dál těž­ší najít spo­leč­ný způ­sob komu­ni­ka­ce.

Manželku Karla Rodena jste hrá­la i v seri­á­lu Terapie – čím si tohle dvo­job­sa­ze­ní vysvět­lu­je­te? A jak se vám s Rodenem herec­ky spo­lu­pra­co­valo?
Beru to jako hříč­ku osu­du. S Karlem to bylo pozi­tiv­ní setká­ní.

Poprvé jste spo­lu­pra­co­va­la s reži­sé­rem Bohdanem Slámou – jak bys­te jeho styl porov­na­la s jiný­mi čes­ký­mi reži­sé­ry, s nimiž máte zku­še­nost? Jaká byla na natá­če­ní atmo­sfé­ra?
Bohdan je vel­mi sen­zi­tiv­ní člo­věk a pra­cu­je intu­i­tiv­ně. Někdy pedant­sky lpí na kaž­dém slo­vě, někdy celou scé­nu pře­dě­lá. Natáčení jsem vní­ma­la jako har­mo­nic­ké.