„Živím se řemeslem, které se mi moc nelíbí, ale často myslím na to, co bude zítra.“
Život bulvárního reportéra Marcella je honba za senzacemi. Přestože kdysi snil o dráze spisovatele, jeho život začíná připomínat životy slavných, kteří jsou pro něj zdrojem obživy. Čím více zapadá do společnosti znuděných a otupělých snobů, kteří se neštítí jakékoli zvrácenosti, jen aby vyplnili své prázdné životy i duše, tím víc se vzdaluje nejen jeho sen, ale i on sám sobě…
Mnohovrstevnatý epos, který se stal vrcholem Felliniho tvorby a pilířem italské kinematografie. Příběh, který nastavil zrcadlo italské spolčenosti, a to bez servítků a s velkou dávkou ironie. Film, který církev odsoudila a zakázala všem věkovým kategoriím, čímž ještě podtrhla jeho poselství. Drama, díky němuž jistá místa, úsloví a situace trvale nabyla jiných významů: Sladký život.
Vlastně to není příběh, ale mozaika drobných i větších událostí, které prožívá novinář Marcello Rubini (Marcello Mastroianni ve své životní roli). Některé spolu souvisí, některé ne, jako tomu bývá i v životě.
Obraz první: Marcello se v baru setkává s frivolní milionářskou dcerou Maddalenou (skvělá Anouk Aimée). Nasednou do auta, během projížďky městem nabídnou odvoz mladé prostituce, a v jejím nuzném bytě se pomilují. / Obraz druhý: Marcellova neurotická snoubenka Emma (Yvonne Furneaux) se přiotráví prášky a Marcello ji veze do nemocnice. / Obraz třetí: Marcello sleduje triumfální přílet americké filmové hvězdy Sylvie („superžena“ Anita Ekberg) a následnou tiskovou konferenci. Přitom po telefonu uklidňuje žárlivou Emmu. / Obraz čtvrtý: Marcello je se Sylvií a jejím doprovodem v tanečním klubu. Sylvie divoce tančí a poté se s Marcellem vydá na noční prohlídku Říma. Ráno po návratu jsou inzultováni Sylviiným věčně namazaným snoubencem Robertem (Lex Barker zde navěky dokázal, že byl Pan herec). / Obraz pátý: Marcello se v kostele setkává se svým intelektuálně založeným přítelem Steinerem (Alain Cuny). Ten se ho snaží povzbudit, aby se nevzdával touhy po tvůrčí a smysluplné práci. / Obraz šestý: Marcello, Emma a fotograf jménem Paparazzo (!) jedou natočit reportáž na místo údajného zjevení Panny Marie. / Obraz sedmý: Marcello jde na návštěvu ke Steinerovi a je okouzlen jeho kultivovanými přáteli a dokonalým rodinným zázemím. / Obraz osmý: Marcello se pokouší psát svou knihu a setřást svou snoubenku. / Obraz devátý: Za Marcellem přijede jeho otec (Annibale Ninchi) a společně podniknou noční tah Římem. / Obraz desátý: Marcello se účastní obskurního večírku zástupců šlechty…
… a takhle pořád dál až do konce. Přestože se ve filmu zdánlivě nic zvláštního neděje, závěr a zpětné vyznění jednotlivých částí diváka doslova udeří. A jeho znepokojivé sdělení v něm pak rezonuje hodně dlouho.
Hlavním tématem Felliniho filmové mozaiky je mravní rozklad členů společenské smetánky, kteří díky mediálnímu obrazu působí, jakoby žili la dolce vita. Ve skutečnosti jsou to ale často lidé obyčejní a omezení, s prázdnou hlavou i srdcem, kteří se touží zabavit, dát svým životům smysl nebo alespoň chvilkový náboj. Co ale nastane, když dekadentní večírek jen prohloubí všeobecnou nudu a erotika vzájemné odcizení? „Prototyp americké krásy“, hvězda Sylvia, má napohled všechno – talent, úspěch, obdiv, atraktivního snoubence i skvělou kariéru. Když ji však sledujeme, s jakým očekáváním a dychtivostí běhá ulicemi Věčného města, až se nakonec v šatech vrhne do Fontány di Trevi (ano, to je ta scéna), je zřejmé, že něco zásadního u ní není v pořádku. Ranní setkání s Robertem pak zbytek pochybností rozptýlí.
V širším kontextu si Fellini vzal na paškál i některé nešvary italské spolčenosti. Scéna, kdy skupina novinářů a televizní štáb natáčí „dokonale autentickou“ a především sugestivní a senzační reportáž z místa údajného mariánského zjevení, je humorným a zároveň krutě realistickým obrazem náboženského fanatismu, lidské naivity a především podstaty práce neseriózních žurnalistů. („Aveee Mariaaaa… dostanu to cigáro?!“)
Červenou nití filmu je postava i osobní příběh novináře Marcella. Mladý muž, který postupem času přišel o ambice, ideály a snad i o talent, aniž by věděl, jak k tomu došlo. Marcello pozoruje život kolem sebe, nechává se unášet proudem událostí a vjemů, aniž by byl schopen hlubší reflexe. Svět slavných se mu hnusí (o Sylvii prohlásí, že „vypadá jako loutka“), ale zároveň jej okouzluje (za touto Sylvií pak skočí do fontány). Ve vlastním životě není schopen navázat skutečný citový vztah ani učinit vážné rozhodnutí. (Snoubenka Emma ho dráždí svým majetnickým přístupem i opičí láskou, ale není s to se s ní rozejít; otci sice dá nahlédnout do svého života, ale nedovede mu dát najevo, co k němu doopravdy cítí.) Jak jej postupně strhává proud povrchnosti, pozlátka a prázdnoty, jediným záchranným lanem zůstává hlas Steinera, který mu slouží jako svědomí i ideál v jednom. Pouze Steiner ještě dokáže Marcella vyburcovat ke vzpomínce na původní záměry – sny o literatuře, poezii, umění – sny, ke kterým ale Marcello nedovede vykročit. „Já svoje dny utrácím a nedokážu už vůbec nic. Kdysi jsem míval ambice, ale možná už jsem všechno zapomněl.“
Symbolem „velkého světa“, který je zároveň nebem i peklem, je ve filmu – Řím. Fellini neskrývá lásku a obdiv k Věčnému městu, nebojí se ale ani jeho temných zákoutí. „Řím mi připomíná džungli. Teplou, klidnou… Člověk se v ní může dobře schovat,“ říká Marcello Maddaleně v jedné z prvních scén. Řím hraje ve Sladkém životě vedle Mastroianniho hlavní roli.
Paparazzi, Fontana di Trevi i Federico Fellini získali díky tomuto filmu jméno. I samo úsloví la dolce vita se stalo pojmem. A nezapomenutelný je i dojem, který v člověku zůstane poté, co okusil Sladký život.
----
Drama
Itálie/Francie 1960
Režie: Federico Fellini
Hudba: Nino Rota
Hrají: Marcello Mastroianni, Anita Ekberg, Anouk Aimée, Yvonne Furneaux, Lex Barker, Jacques Sernas, Nadia Gray, Ida Galli, Alain Cuny, Magali Noel, Walter Santesso, Annibale Ninchi
Nejnovější komentáře