Henry: Portrait of a Serial Killer (1986)

rp thumbCoverMain.jpeg

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Jedno z nej­lep­ších fil­mo­vých zpra­co­vá­ní pří­bě­hu maso­vé­ho vra­ha, jaké bylo kdy nato­če­no. Přestože jde z vět­ší čás­ti o fik­ci, zce­la poprá­vu si ten­to film vyslou­žil sta­tus kul­tov­ní­ho thrille­ru.

Otis a jeho kama­rád z basy Henry spo­lu žijí v jed­nom bytě upro­střed Chicaga. Nejde o žád­né oby­čej­né zlo­dě­jíč­ky, ale o oprav­do­vý odpad spo­leč­nos­ti. Zatímco Otis je pod neu­stá­lým poli­cej­ním dohle­dem a musí pra­co­vat na malé ben­zí­no­vé pum­pě, Henry si žije na vol­né noze, občas při­jme něja­kou tu prá­cič­ku, ale vět­ši­nou ces­tu­je po kra­ji ve svém autě. Při svých toul­kách rád vraž­dí lidi. Kdekoliv a koho­ko­liv bru­tál­ně zabi­je bez mrk­nu­tí oka a bez jaký­ko­liv výči­tek. Svým hob­by je tak posed­lý, že počet svých obě­tí už ani nedo­ká­že spo­čí­tat. Tenhle bez­cha­rak­ter­ní bastard si rád vyhle­dá­vá bez­bran­né obě­ti obou pohla­ví, kte­ré umlá­tí, rozře­že, nebo jen pra­chspros­tě zastře­lí. Je však oprav­do­vý pro­fe­si­o­nál a neza­ne­chá­vá po sobě žád­né sto­py, čas­to mění styl vraž­dě­ní i počet obě­tí. Jednoho dne však do živo­ta obou přá­tel vstou­pí neče­ka­ný pří­jezd Otisovy sest­ry Becky. Ta se sna­ží do jejich domo­va při­nést nový vítr a elán, ale mís­to toho se začí­na­jí mezi obě­ma muži obje­vo­vat stá­le čas­těj­ší nesho­dy a hád­ky. Otis je totiž lehce men­tál­ně naru­še­ný a rád by svou sest­ru zná­sil­nil, jen­že Henry si na ní taky brou­sí zuby. Aby Henry urov­nal nasta­lou nevra­ži­vost, roz­hod­ne se Otise zasvě­tit do tajů své­ho oblí­be­né­ho řemes­la a brzy se z nich sta­nou rov­no­cen­ní part­ne­ři. Otis brzy zjiš­ťu­je, že zabí­je­ní mu dává vět­ší poži­tek, než pro­dá­vá­ní mari­hu­a­ny a své­mu par­ťá­ko­vi dělá obrov­skou radost. Jejich běs­ně­ní nezná mezí a jak to vypa­dá, tak nad Chicagem se sta­hu­jí tem­né mrač­na a počet mrtvých začne rapid­ně narůs­tat.

Český název: Henry: Portrét maso­vé­ho vra­ha
Režie: John McNaughton
Rok výro­by: 1986
Délka: 83 min
Země: USA

Hrají:
Michael Rooker ... (Henry)
Tracy Arnold ... (Becky)
Tom Towles ... (Otis)
... a dal­ší

Když v roce 1986 reži­sér McNaughton nato­čil tenhle film s nepří­liš vel­kým roz­poč­tem abso­lut­ně neče­kal, že by se mohl někdy dočkat tak obrov­ské­ho úspě­chu, jaké­mu se mu nako­nec dosta­lo. Film se mís­ty opí­rá o sku­teč­ný pří­běh dvou ame­ric­kých vra­hů Henryho Lee Lucase a Ottise Toolea. Režisér a scé­náris­ta v jed­né oso­bě však pou­žil pou­ze hru­bou kost­ru jejich sku­teč­ných život­ních pří­bě­hů, jinak jde o zce­la smyš­le­ný děj. Spíše než čis­to­krev­ným fil­mem, by se dal ten­to sní­mek nazvat jakým­si doku­men­tem ze živo­ta séri­o­vé­ho vra­ha. Diváci zde mají mož­nost vidět pře­de­vším na začát­ku jakousi podiv­nou smě­si­ci navzá­jem nesou­vi­se­jí­cích scén či obraz­ců, při nichž nejed­no­mu z nich ztuh­ne krev v žilách. Mělo jít pou­ze o ukáz­ku, nebo lépe řeče­no dopad Henryho řádě­ní a jeho mis­tr­né prá­ce v naa­ran­žo­vá­ní mrtvých těl svých obě­tí. Tyto scé­ny jsou do jis­té míry urči­tě dost nechut­né, ale tvůr­ci se sna­ži­li pře­de­vším divá­ko­vi uká­zat suro­vost činů maso­vé­ho vra­ha, kte­rý zce­la bez­cit­ně a nevzru­še­ně řádil na svých toul­kách napříč Amerikou.

Nerad bych se zde roze­pi­so­val o obou sku­teč­ných maso­vých vra­zích, pro­to­že tenhle film se jich týká jen okra­jo­vě, ale je potře­ba říct, že jak Henry Lee Lucas, tak i Otis Toole se nesma­za­tel­ně zaspa­li čer­ným pís­mem do Amerických dějin a ješ­tě dnes se při vyslo­ve­ní jmen těch­to pánu tře­sou nejed­no­mu star­ší­mu obča­no­vi USA všech­ny kos­ti v těle. Raději bych pře­šel k samot­né­mu fil­mu, pro­to­že ten si během něko­li­ka let své exis­ten­ce zís­kal v mno­ha zemích sta­tus kul­tov­ní­ho thrille­ru a pře­de­vším nej­lep­ší­ho fil­mo­vé­ho zpra­co­va­ní pojed­ná­va­jí­cí­ho o maso­vém vra­ho­vi. Přestože se z vět­ší čás­ti jed­ná o smyš­le­ný pří­běh, kte­rý se jen málo opí­rá o sku­teč­né udá­los­ti, jeho nej­vět­ší před­nos­tí je jeho poje­tí, jakým byl nato­čen. Především pak díky skvě­lé­mu herec­ké­mu výko­nu Michaela Rookera, kte­rý se pro tuto roli snad naro­dil. Film zís­kal dohro­ma­dy devět cen­ných oce­ně­ní na nej­růz­něj­ších fil­mo­vých fes­ti­va­lech a to snad ve všech kate­go­ri­ích.

Asi nej­dů­le­ži­těj­ším a pře­de­vším nej­za­jí­ma­věj­ším prv­kem je ztvár­ně­ní samot­né­ho Henryho. Tenhle chlá­pek vůbec na prv­ní pohled nevy­pa­dá jako maso­vý vrah a už vůbec nemů­že být řeč, že by se jed­na­lo o psy­cho­pa­ta. Svým vzhle­dem sice při­po­mí­ná vel­ké­ho tvrďá­ka a on jím sku­teč­ně je, ale doká­že se klid­ně změ­nit v lás­ky­pl­né­ho a chá­pa­jí­cí­ho mla­dí­ka ze sou­sed­ství, kte­rý s vámi navá­že přá­tel­ský kon­takt a potom vás bez mrk­nu­tí oka zabi­je. Je vyso­ce inte­li­gent­ní, má obrov­ský pře­hled o všech poli­cej­ních prak­ti­kách a postu­pech, tak­že se v momen­tě při­způ­so­bí a vyšet­řo­va­te­lé mu nejsou schop­ni při­jít na sto­pu. Je chlad­no­krev­ný, bez emo­cí a všech zábran. Občas ho sice doká­že něco vypro­vo­ko­vat k agre­si­vi­tě, ale poté co svou oběť zma­sa­kru­je, zůstá­vá opět ledo­vě chlad­ným a nepa­ni­ka­ří. Své obě­ti si vybí­rá náhod­ně a je mu napros­to jed­no jest­li vás roz­se­ká v lese, zastře­lí v obcho­dě, nebo vám jen zlo­mí vaz na zad­ním seda­dle své­ho auta. Nějak zvlášť se ani nepá­ře s odklí­ze­ním těla. Prostě ho buď nechá pří­mo na mís­tě, nebo ho leda­by­le poho­dí u ces­ty. Své obě­ti však nikdy sexu­ál­ně nezprz­ní po jejich smr­ti. Sice k nim necho­vá moc úcty a klid­ně je rozře­že na malé kous­ky, ale on pros­tě potře­bu­je jen zabí­jet. Nějak se tím­to hrůz­ným činem neu­ká­jí. Poprvé zabil už ve čtr­nác­ti letech svou mat­ku a od té doby cítil nutká­ní zabí­jet pře­de­vším ženy. Ve fil­mu jde vidět doce­la dost naho­ty, ale ta je zde podá­na v tako­vé podo­bě, že doká­že vzru­šit asi jen málo­ko­ho. No i když…?

Za to jeho par­ťák ve fil­mu Otis je oby­čej­ný buran, kte­rý nemá pří­liš vel­kou inte­li­gen­ci a jedi­né na co se zmů­že je pro­dá­vá­ní drog. Dokonce má i šmak na svou mlad­ší sest­ru, nebo oso­by stej­né­ho pohla­ví. Jeho život je pod­ří­zen poli­cej­ní­mu dozo­ru a prá­ci na ben­zín­ce. Jenže jed­no­ho dne se roz­hod­ne Henry, že své­ho par­ťá­ka při­zve k dílu. Otis se sta­ne pil­ným žákem a brzy i on pod­leh­ne svo­dům zabí­je­ní. Rád si své řádě­ní natá­čí na kame­ru a potom zno­vu pouš­tí při popí­je­ní piv­ka. Od této chví­le se film lehce zvrt­ne v úchyl­né hrát­ky této dvo­ji­ce, kdy se Henry nechá unést svým kom­pli­cem a začnou spo­leč­ně vraž­dit ve vel­kém. Od této chví­le se z nich stá­vá sehra­ná dvoj­ka a film rázem nabu­de jiných roz­mě­rů. Tvůrci upus­tí od leda­by­le nesou­vi­se­jí­cích scén a pohle­dů na mrt­vo­ly, ale pře­jde k postup­né­mu roz­ví­je­ní pří­bě­hu toho­to fil­mu. Nechutností začne při­bý­vat a dočká­me se i něko­li­ka veli­ce pepr­ných zábě­rů. Uříznutá hla­va, nebo smrt v pří­mém pře­no­su už nejsou žád­ným tabu. Atmosféra zís­ká­vá na razant­nos­ti i díky hudeb­ní­mu dopro­vo­du, kte­rý si vza­la pod pat­ro­nát tro­ji­ce pánu Ken Hale, Steven A. Jones, Robert McNaughton.

Tenhle film je vším mož­ným jen ne pří­jem­ným zpes­t­ře­ním nud­né­ho veče­ra. Pokud jste totiž slab­ší pova­ha, tak se na tohle super­dí­lo vůbec nedí­vej­te. Mohli by jste totiž při­jít o své ilu­ze milu­jí­cích spo­lu­ob­ča­nů, kdy ‘‘lás­ka a víra zví­tě­zí nad zlem a nená­vis­tí‘‘. Tenhle sní­mek je totiž kru­tým prů­vod­cem neo­by­čej­né­ho živo­ta maso­vé­ho vra­ha, kte­rý na roz­díl od vás nemá abso­lut­ně žád­né výčit­ky, emo­ce nebo sli­to­vá­ní. Pro něj jste jen obtíž­ný hmyz, kte­rý je potře­ba co nej­rych­le­ji eli­mi­no­vat a je mu napros­to jed­no kolik vám způ­so­bí boles­ti či jak potom nalo­ží s vaši­mi ostat­ky. Henry je par­chant nej­vyš­ší­ho kalib­ru a záro­veň i jed­nou z mých nej­ob­lí­be­něj­ších postav ze svě­ta fil­mů či doku­men­tů o maso­vých vra­zích. Tenhle kul­tov­ní thriller pat­ří mezi moje nej­ob­lí­be­něj­ší fil­my a vždy si ho pus­tím s vel­kou chu­tí. Můj nej­vět­ší obdiv si po prá­vu zaslou­ží Michael Rooker, kte­rý svou roli zvlá­dl s napros­tou bra­vu­rou. Přestože jde více­mé­ně o smyš­le­ný film, je až neu­vě­ři­tel­né, co všech­no se může zro­dit v hla­vě tako­vé­ho zele­ná­če, jakým v té době John McNaughton byl.

Hodnocení:
80%