Umberto Lenzi, nahota, kanibalové a náboženská sekta… |
Mladá Sheila přijíždí do New Yorku, aby zde našla svou sestru, která se jí už nějaký čas neozvala. Stalo se tak zrovna ve chvíli kdy je zavražděno několik lidí otrávenou šipkou a policisté u mrtvého vraha nalezli film, na kterém je kromě podivného rituálu vidět i Diana. Vypadá to, že se její sestra přidala k náboženské sektě vedené fanatikem Jonasem a zmizela někde v džungli na Nové Guinei. Sheila se proto vydává do vzdálené země, aby svou sestru přesvědčila k návratu. Na pomoc si vezme Marka, který podlehne slibné finanční nabídce. Dívku však předem varuje, že jí v džungli čeká nejedno nebezpečí. Kromě jedovatých hadů, krokodýlů a jiných nebezpečných zvířat tu žijí i kanibalové…
Kdybych neviděl už celou řadu kanibalských filmů, byl bych zřejmě tímto kouskem zcela omámen. Bohužel tomu tak v době zhlédnutí nebylo a nelze si nevšimnout, že Mangiati vivi je jen prachsprostou vykrádačkou starších filmů a to hlavně co se „kanibalských“ scén týká. Jasně, některé záběry si „vypůjčil“ Lenzi ze svých filmů, ale jinak tento film kromě nahých slečen nezaujme téměř ničím. Samozřejmě k dobru musíme připočítat přidání Jonasovy sekty (která opravdu existovala), jenže to je tak všechno. Jako dobrodružný kousek to na mě zapůsobilo leda tak pěkným exotickým výběrem prostředí, protože co se tempa příběhu týče, tak mě to místy neskutečně uspávalo. Film jsem měl možnost shlédnout jak v originálním znění, tak i s českým dabingem (a ten byl přímo otřesný). Podle něj však rozhodně hodnotit nebudu, protože bych tomu musel vlepit odpad.
Hodnocení:
40%