Deadly Blessing (1981)

rp thumbCoverMain.jpeg

Děsivé tajem­ství musí zůstat uta­je­no za kaž­dou cenu! Wes Craven a Sharon Stone vám dají oprav­du smr­tí­cí požeh­ná­ní...

Martha až do dneš­ní noci žila spo­ko­je­ně se svým man­že­lem Jimem na jejich far­mě. Jenže její man­žel tra­gic­ky umí­rá pod koly vlast­ní­ho trak­to­ru. Nešťastnou Marthu při­jíž­dí psy­chic­ky pod­po­řit její dvě kama­rád­ky Lana a Vicky. Dívky ovšem netu­ší, že poblíž žije zvlášt­ní komu­ni­ta lidí ( zva­ných Hitaité), kte­rá žije pod­le svých vlast­ních nábo­žen­ských pra­vi­del a stra­ní se ostat­ních lidí stej­ně jako moder­ní doby. Brzy se v oko­lí začnou dít div­né věci, nej­pr­ve zmi­zí míst­ní retar­do­va­ný mla­dík a poslé­ze se zdá, že se někdo záměr­ně sna­ží vystra­šit dív­ky, aby opus­ti­li far­mu. Martha a její kama­rád­ky se však roz­hod­nou nezná­mé­mu pro­tiv­ní­ko­vi posta­vit a za žád­nou cenu nepod­leh­nout své­mu stra­chu. Situace se však i nadá­le zhor­šu­je a pou­hé stra­še­ní se změ­ní ve fyzic­ké i psy­chic­ké napa­dá­ní. Stojí snad za vším vůd­ce komu­ni­ty Isaiah, kte­rý ozna­čil Marthu za pekel­né stvo­ře­ní Incubus, nebo v oko­lí řádí něja­ký nebez­peč­ný vrah?

Český název: Požehnání smr­ti
Režie: Wes Craven
Rok výro­by: 1981
Délka: 98 min
Země: USA

Hrají:
Maren Jensen ... (Martha Schmidt)
Sharon Stone ... (Lana Marcus)
Susan Buckner ... (Vicky Anderson)
Ernest Borgnine ... (Isaiah Schmidt)
Lisa Hartman ... (Faith Stohler)
... a dal­ší

Tento film pochá­zí z rané tvor­by Wese Cravena, reži­sé­ra kte­ré­ho vám asi nemu­sím moc před­sta­vo­vat. Na svém kon­tě má něko­lik desí­tek fil­mů z nichž hned něko­lik se nesma­za­tel­ně vepsa­lo do his­to­rie horo­ro­vé­ho žán­ru. Patří mezi ně napří­klad původ­ní The Hills Have Eyes (1977), A Nightmare on Elm Street (1984), The Serpent and the Rainbow (1988), The People Under the Stairs (1991), nebo popu­lár­ní Scream (1996). Rovněž se o něm ví, že dával pří­le­ži­tos­ti začí­na­jí­cím hvězdám z nichž někte­ří se poz­dě­ji sta­li megastars. Právě Cravenovy fil­my se čas­to stá­va­ly pomy­sl­ným odra­zo­vým můst­kem do svě­ta Hollywoodu.

Právě jeho sním­ky hod­ně sta­vě­li na níz­kých roz­poč­tech, kte­ré je mnoh­dy před­ur­čo­va­ly k záhubě jen­že díky skvě­lé Cravenovy tvůr­čí osob­nos­ti a schop­nos­tí se obklo­pit vel­mi dob­rý­mi lid­mi doká­zal vět­ši­nou vytřís­kat ze vše­ho co mož­ná nej­víc a i pro­to se jeho díla těši­li a stá­le i těší vel­kých divác­kých ova­cí. Nejinak tomu bylo u toho­to sním­ku. Většina děje se ode­hrá­vá na jedi­né far­mě, kte­rá sto­jí blíz­ko ves­nič­ky v níž žije podiv­ná komu­ni­ta pobož­ných lidí. Začátek fil­mu se nese v tro­chu nud­ném duchu a my máme šan­ci vidět pou­ze malou roman­tic­kou vsuv­ku a pobož­né kecy. S pří­cho­dem osud­né noci, kdy zemře mla­dý John a násled­ným pří­jez­dem dvou atrak­tiv­ních dívek se koneč­ně začne oprav­du něco dít. A to doslo­va na všech fron­tách. Nejenom, že se koneč­ně dosta­ví tajem­no a zhoust­ne atmo­sfé­ra, ale my se dočká­me i prv­ní vraž­dy. Nezůstane však pou­ze u ohra­né jed­né vraž­dy, kdy se pak celý film řeší kdo to mohl udě­lat, ale roz­pou­tá se ta pra­vá psy­cho­lo­gic­ká jíz­da, kdy si divák nebu­de jis­tý vůbec ničím.

Jedním z nejim­po­zant­něj­ších zážit­ků je scé­na ze stá­je, kdy všech­no začne zce­la nevi­ně a vypa­dá to na trap­ný žer­tík kama­rád­ky, ale násled­ně se vše změ­ní v zou­fa­lý boj o zacho­vá­ní zdra­vé­ho rozu­mu a divák může začít kal­ku­lo­vat, kdo že za vším sku­teč­ně sto­jí. Může to být záhad­ný vrah, ale rov­něž tak i pekel­né síly. Tady si reži­sér tro­chu pohrá­val s divá­ko­vou fan­ta­zií a moc toho nepo­od­ha­lil což bylo jen dob­ře. Posléze se sice opět dosta­vi­li slab­ší chvil­ky, ale bylo hned jas­né, že Craven dlou­ho nevy­dr­ží v nasta­ve­ném tem­pu. Jaké bylo mé pře­kva­pe­ní, když jsem zjis­til, že jsem se hlu­bo­ce ple­tl. Během oka­mži­ku při­šla scén­ka s hadem a já byl v tu chví­li opět na koni. Což na tom, že hereč­ka měla na sobě i přes veš­ke­rou sna­hu to zamas­ko­vat plav­ky. Díky její­mu herec­ké­mu pro­je­vu a neu­mě­los­ti hada si odná­ším dal­ší neza­po­me­nu­tel­ný záži­tek.

Na roz­díl od fil­mu Vesnice se mi zdej­ší komu­ni­ta used­lí­ků cel­kem líbi­la, pro­to­že zby­teč­ně neza­sa­ho­va­la do děje a kro­mě něko­li­ka men­ších scé­nek není ve fil­mu zas až tolik důle­ži­tá. Kdyby na svě­tě exis­to­va­li jen tako­vé­to poklid­né sek­ty, tak by se nám všem žilo lépe. Tedy pokud by jsme mezi nimi nemu­se­li žít.

Atmosféře fil­mu nej­ví­ce pomá­hal skvě­lý hudeb­ní dopro­vod, kte­rý měl na svě­do­mí James Horner. Pro mno­hé urči­tě zná­mý to člo­věk jenž vymohl s hud­bou napří­klad i u fil­mu Aliens. Kamera byla rov­něž na veli­ce sluš­né úrov­ni a urči­tě dala fil­mu oso­bi­té kouz­lo. To už se ovšem nedá říct o pod­sví­ce­ní jed­not­li­vých scén, pro­to­že vět­ši­na děsi­vých scé­nek se ode­hrá­va­la a ve tmě a mnoh­dy neby­lo bohu­žel sko­ro nic vidět. Což má za násle­dek i nega­tiv­ní ohla­sy, kte­ré se na ten­to sní­mek snes­ly. Stejně tak i hod­ně podiv­ný závěr, kte­rý se měl stál famóz­ním zakon­če­ním veli­ce zají­ma­vé­ho rozuz­le­ní, ale fil­mu spí­še uško­dil.

Nejznámější tvá­ří fil­mu je beze­spo­ru dra­či­ce Sharon Stone, kte­rá má za sebou spous­tu skan­dál­ních fil­mů a spí­še než svým talen­tem okouz­lu­je divá­ky již řadu let svým tělem. Tady mě bohu­žel moc nepo­tě­ši­la, pro­to­že dosta­la jen men­ší ved­lej­ší roli a kro­mě něko­li­ka svět­lých oka­mži­ků zůsta­la zce­la ve stí­nu hlav­ní hereč­ky Maren Jensen. Na scé­nu ze stodo­ly však asi neza­po­me­nu. Co mě však potě­ši­lo nej­víc byla malá role Cravenova oblí­ben­ce Michaela Berrymana, kte­rý se stal i když jen na malý oka­mžik vel­kým oži­ve­ním fil­mu.

Ještě něčím se může ten­to film „pyš­nit‘‘ a to že dostal jed­nu nomi­na­ci v nepo­pu­lár­ních Zlatých mali­nách v kate­go­rii: nej­hor­ší herec ve ved­lej­ší roli. Nominován byl jinak úspěš­ný herec Ernest Borgnine, kte­ré­ho si jis­tě bude­te všich­ni pama­to­vat pře­de­vším z váleč­né­ho fil­mu Tucet špi­nav­ců (1967).

Film Deadly Blessing je tako­vým mil­ní­kem v Cravenově tvor­bě. Na jed­nu stra­nu z něj mohl být jeden z jeho nej­lep­ších sním­ků kte­ré nato­čil, ale nako­nec tomu v ces­tě stá­lo hned něko­lik pře­ká­žek, kte­ré jeho kva­li­tu sho­di­li na prů­měr­nou úro­veň. Filmu nelze upřít mno­ho svět­lých oka­mži­ků při kte­rých vás zamra­zí, ale mno­hem čas­ti se dosta­vo­val pocit nudy lec­kdy prken­né herec­ké výko­ny ubí­je­li kva­li­tu smě­rem dolů.

Hodnocení:
Nejvíc si to u mě reži­sér poka­zil zce­la zby­teč­ným závě­rem, kte­rý měl náznak odpad­ní­ho pun­cu. Mám hod­ně roz­po­ru­pl­né poci­ty, ale dávám 60%.