Energický Abel Ferrara je režisér filmů jako je například Pasolini, Vítejte v New Yorku, Hledání otce Pia, Anděl pomsty, Poručík. To je seznam filmů, které jsou k jeho poctě zařazeny do programu letošního Febiofestu, na kterém získal během slavnostního zahájení cenu Kristián za přínos světové kinematografii. Druhý den po převzetí mluvil o svých úspěšných filmech, o své první návštěvě Prahy, přátelství s Milošem Formanem, dohodě s Donaldem Trumpem a také představil vůbec poprvé v předpremiéře filmovou novinku Život ve Francii, který popisuje filmovou hudbu jeho filmů.
Na svém kontě má přes několik desítek filmů, v několika z nich se objevil také jako herec a k některým si napsal scénář. Například právě k filmu Vítejte v New Yorku, který je inspirován skutečnou událostí a vypovídá o kauze ředitele světové banky Devereaux, také o filmu Poručík, který je o zkorumpovaném policistovi či dokumentu Hledání otce Pia, který se v budoucnu bude točit také jako hraný film.
Jeho poslední film je právě onen dokument Hledání otce Pia o kterém mluvil na tiskové konferenci : Otec Pia z Pietrelciny byl prostý františkánský mnich, který se v roce 1886 narodil kousek od Neapole. Byl mnichem v malém klášteře a církev ho prohlásila za svatého, ale ještě předtím ho ta samá církev pronásledovala, protože se říkalo, že umí zázraky a také že má na rukou krvavá stigmata. A do dnešní doby tento kult v Itálii přetrvává. Jiný lidé si zase mysleli, že je gangster a přitom on dokázal získat 65 milionu dolarů na vybudování moderní nemocnice Dům úlevy v utrpení, která se nachází v San Giovanni Rotondo.
Jeho filmovým tématem je často město New York, ze kterého se rozhodl odstěhovat do Evropy, která se mu zdá bezpečnějším místem, protože od útoku z roku 2001 se podle něj město podstatně změnilo a to k horšímu. Režisér se ve svých filmech často tématicky zabývá profilem gangsterů jako například ve filmu Král New Yorku pojednávající o polepšeném narkobaronovi. Na otázku jak vzpomíná na natáčení tohoto filmu odpověděl : Král New York se tenkrát točil v hotelu Plaza a když jsem tehdy Donalda Trumpa, kterého znám od devadesátých let požádal o svolení točit v jeho hotelu, což nikomu předtím nedovolil, měl jednu podmínku a to, aby se Christopher Walken vyfotil s jeho tehdejší ženou Ivanou. Poté tam mohli hodinu natáčet.
Film Pasolini, který si jeho hlavní představitel herec Wiliem Dafoe a host loňského MFF KV vybral ze své herecké filmografie do festivalového programu se natáčel se záměrem přiblížit se osobnosti režiséra a scénáristy Paola Pasoliniho : Všichni filmaři jsme se od něj učili a natočením filmu jsme se k němu chtěli přiblížit jako ke svému učiteli, protože jinou možnost se s ním osobně setkat jsme prostě neměli. To že jsme během natáčení točili i v Římě a setkali se s jeho rodinou a spolupracovníky se nám to vlastně podařilo.
V rámci vzpomínání neopomenul svojí první návštěvu tehdejšího Československa v roce 1973, do kterého tehdy zavítal se svojí holkou. Podívat se do železné opony mu přišlo romantické, teda aspoň do té doby než se setkal na hranicích s policií, která mu nařídila, aby si oholil knír a odpovídal tak fotografii v pasu a kde mu později v Praze někdo ukradl z kalhot 50 dolarů : Tenkrát jsem se sem málem ani nedostal, když zastavili ten vlak na hranicích a ty policisté chtěli abych se oholil, na což jsem nepřistoupil. Byl jsem prostě takový rozmazlený Američan z velkoměsta. Poté když jsem nahlédl pod pokličku o co tady vlastně šlo, pochopil jsem tady jednu věc a to, že svoboda není něco daného a byl jsem vděčný za to, že žiji a pracuji tam, kde mohu dělat to co chci. Pochopil jsem, že svoboda není žádný dar, který člověk získá jen tak snadno. Když pracujete ve filmové branži, tak svoboda režiséra také není něco co by bylo předem dané. A svobodu vyjádřit se Vám také nepřinesou na stříbrným podnose protože jste režisér. Ale vlastně to tu bylo romantické, potkal jsem s mnoha mladými lidmi, který byli stejný jako my z New Yorku, akorát se museli potají scházet, aby mohli poslouchat rockovou muziku.
Českou Republiku má také spojenou s několika Čechy se kterými spolupracoval mezi kterými je i režisér Miloš Forman se kterým ho pojí přátelství : S Milošem jsem se seznámil, když už jsem byl starší, ale bylo to pro mě velmi osobní přátelství, i když mě naučil více o životě, než o filmu. Jeho život formovali opravdu drsné věci. Přišel o oba rodiče při nacistické okupaci, žil v těžké době a v těžké době točil i své filmy, tedy než se odstěhoval do USA.
A jaká že je jeho životní filozofie? Už jedenáct let se věnuje Buddhismu což se projevuje i na jeho tvorbě, jak sám říká : Myslím, že nejde oddělovat život od svého díla a Buddhismus je pro mě filozofie činu a hledání soucitu.
Foto zdroj : ALZE
