7/10. Challenge číslo 14-/Round 6-KRIMI-Hráč číslo 3- Hanka Zouharová. Náročné, ale hezké poetické gangsterské dílo od Sergia Leoneho. Krátkou verzi jsem bohužel nesehnal, takže mě čekala ta monstrózní stopáž, kterou jsem nakonec musel rozdělit na dvě části, fyzicky jsem to fakt nedával v kuse, ale i přes tu délku to stálo za to. Na svou dobu je to skvěle natočené. Výborný Robert De Niro v roli, která mu sedla jako ulitá, podkreslený nádhernou hudbou Ennia Morriconeho, která dodává celému příběhu melancholický, téměř snový nádech. Režie drží vysokou úroveň, dialogy mají šťávu a i když je tempo místy dost pomalé, úplnou nudu jsem nezažil, jen člověk musí přepnout na tuhle pomalejší vlnu. Akce je tu opravdu poskrovnu, ale není to film, který na ni spoléhá. Nejvíc mě bavila část z Noodlesova dětství, ta má atmosféru, emoce i silné momenty přátelství a zrady. Líbily se mi i návraty do města po letech, kdy je všechno jiné, ale zároveň nějak zvláštně stejné. Film má své kouzlo, poetiku, kterou gangsterky většinou nemají a i když je to dost chlapský svět, Leone do něj dokázal propašovat i krásu a cit. Přesto musím říct, že mě to zas tak nedostalo. Možná vidět to v době vzniku, asi bych byl víc ohromen. Já osobně mám radši svižnější gangsterské filmy typu o rok mladší Scarface, ten má pro mě pořád kouzlo a energii i po letech. Tenkrát v Americe si už znovu nepustím, ale jsem rád, že jsem to viděl. Byl to nevšední zážitek i když ke konci jsem byl fakt vyřízený a trochu si oddychl, že je to za mnou :D
Tenkrát v Americe
Odebírat
Přihlášení
0 Komentáře
Nejstarší
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji? Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!
◄ Další Sohi | Hele vejen ►
Nejnovější komentáře