Tradiční české JARO

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Jaro kle­pe na dve­ře a stej­ně jako se po zim­ním spán­ku pro­bou­zí pří­ro­da je tře­ba pro­bu­dit naši paměť a ze zapo­me­nu­tých kou­tů vyštra­chat zvy­ky, říka­dla a kole­dy, kte­ré pro­vá­ze­jí tra­dič­ní čes­ké jaro a nej­vý­znam­něj­ší křes­ťan­ské svát­ky – Velikonoce.

Že jste už zapo­mně­li, jak a kdy se sla­ví Masopust, čeho se vyva­ro­vat v post­ní době, jaké jsou jed­not­li­vé názvy dní Pašijového týd­ne, jaké zvy­ky se váží k Velikonocím, jaké kole­dy říkat na Velikonoční pon­dě­lí hos­po­dy­ním, aby byla pomláz­ka co nej­bo­hat­ší? Možná si roz­po­me­ne­te při lis­to­vá­ní kni­hou Tradiční čes­ké jaro s ilu­stra­ce­mi Josefa Lady, hru­sic­ké­ho kari­ka­tu­ris­ty a ilu­strá­to­ra, kte­rý dala podo­bu čes­ké­mu roku v lido­vých svát­cích a tra­di­cích.

Knížka nás zave­de do doby před sto lety, kdy byly Velikonoce pro naše před­ky sku­teč­ným svát­kem, spo­je­ným s peč­li­vou pří­pra­vou. Jednotlivé kapi­to­ly nás pro­ve­dou obdo­bím od Masopustu (od Tří krá­lů do maso­pust­ní­ho úte­rý) po osla­vu svát­ku sva­té­ho Jana Nepomuckého (16. květ­na). Zmíněny jsou jak svát­ky, kte­ré pře­tr­va­ly do dneš­ní doby, tak i ty poza­po­me­nu­té, napří­klad sym­bo­li­ka spja­tá s Pašijovým týd­nem, nebo osla­vy svát­ků sva­tých Vojtěcha, Jiřího a Jana Nepomuckého.

Knížka není jen teo­re­tic­kou prů­pra­vou do času čes­ké­ho jara, ale také návo­dem, jak si prv­ní roč­ní obdo­bí zpří­jem­nit a užít napl­no. Ke kaž­dé­mu svát­ku se totiž váží lido­vé pra­nos­ti­ky, pově­ry, tra­di­ce a oby­če­je, kte­ré je ško­da nedr­žet.  Víte tře­ba, jak si na Zelený čtvr­tek zajis­tit zdra­ví a dobrou úro­du? Dva zvy­ky, váží­cí se k Pašijovému týd­nu pra­ví: „Kdo ve čtvr­tek sní­dá peči­vo s medem, toho se bude držet zdra­ví.“ a „Když se ve čtvr­tek zasel hrách a len, bylo zaru­če­no, že dob­ře poros­te.“ Mnohem vět­ší magic­kou moc měl Velký pátek – den smut­ku a při­po­mín­ka umu­če­ní Ježíše Krista.  „Neměli bychom si v ten­to den nic půj­čo­vat, pro­to­že by tyto věci moh­ly být zača­ro­vá­ny. Nesmělo se nic zasé­vat, kopat do země ani orat. Nemělo se prát prádlo, pro­to­že voda, ve kte­ré by se prádlo mácha­lo, se pova­žo­va­la za Ježíšovu krev. Velkopátková voda zkrášlí pou­ze toho, kdo doká­že celý rok niko­ho nepo­mlou­vat. Ještě před sví­tá­ním by se měl dům i stá­je vykro­pit svě­ce­nou vodou, aby je ochrá­ni­la od nemo­cí,“ při­bli­žu­je pub­li­ka­ce pově­ry a zvy­ky váží­cí se k posled­ní­mu pát­ku před Velikonočním pon­dě­lím.

Přehledně a podrob­ně je zpra­co­vá­na pasáž kni­hy věno­va­ná Velikonocím, kte­ré trva­jí od Božího hodu veli­ko­noč­ní­ho do Letnic. Najdete zde čty­ři tra­dič­ní čes­ké kole­dy, kte­ré obměk­čí kaž­dou hos­po­dyň­ku. Nechybí ani zvy­ky, tra­di­ce a sym­bo­ly – vysvět­len je význam kras­lic, pomláz­ky nebo mazan­ce.  Jako návod půso­bí kapi­to­la Jarní hry.  „O Velikonocích byly oblí­be­né nej­růz­něj­ší hry s vajíč­ky. Nejčastěji se hrá­lo seká­ní, kdy jeden hoch vzal vej­ce do dla­ně tak, aby kou­ka­la jenom špič­ka mezi pal­cem a uka­zo­váč­kem. Druhý kluk vzal min­ci a sna­žil se jí tre­fit vyku­ku­jí­cí kou­sek vajíč­ka. Když se peníz zase­kl do vej­ce, pat­ři­lo háze­jí­cí­mu chlap­ci, když se po něm sve­zl, nebo se háze­jí­cí vůbec netre­fil, pat­ři­lo vajíč­ko tomu, kdo jej držel. Velmi oblí­be­né bylo také kou­le­ní, kdy se vajíč­ko spouš­tě­lo po naklo­ně­ném kous­ku dře­va. Čí vajíč­ko se dotklo jiné­ho, tomu vej­ce pat­ři­lo. Někdy se hrá­lo o to, komu se vej­ce doku­tá­le­lo nej­dál. Tomu pak pat­ři­la všech­na vajíč­ka, kte­rá zůsta­la vza­du. Když se hrá­lo ťuká­ní, polo­ži­la se vajíč­ka na zem, a pak se lehce bou­cha­lo jejich špič­kou pro­ti sobě. Komu se vajíč­ko nakřáplo nebo roz­bi­lo, ten pro­hrál a musel dát vej­ce pro­tiv­ní­ko­vi.“

Na dět­ství a sta­ré časy nevzpo­me­ne­me pou­ze díky tex­to­vé čás­ti kni­hy, ale hlav­ně díky ladov­ským ilu­stra­cím, kte­ré mno­zí z nás zna­jí z veli­ko­noč­ních pohled­nic. Ačkoli se odbor­ní­ci i lai­ci sho­du­jí, že nej­cen­něj­ší jsou Ladovy zim­ní výje­vy, i jar­ní ilu­stra­ce mají něco do sebe. To může­te ostat­ně posou­dit sami.

• Datum vydá­ní: 07. 03. 2017
• Katalogové čís­lo: 80013
• ISBN: 978-80-271-0017-0
• Formát / stran: 215×275, 56 stran

Knihu si může­te kou­pit na Grada.cz za 249 Kč.