Velká voda

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Každý z nás se urči­tě v živo­tě oci­tl v novém, nezná­mém a někdy nepřá­tel­ském pro­stře­dí. Zároveň zažil tou­hu po tom pat­řit někam, iden­ti­fi­ko­vat se s někým. Někdy bylo tak těž­ké si vybrat mezi poho­dl­nou, rela­tiv­ně bez­peč­nou vět­ši­nou nebo mezi výji­meč­ným, poten­ci­ál­ně nebez­peč­ným a nároč­ným indi­vi­du­ál­nem. A byli jsme vždy schop­ni dostát poža­dav­kům na nás kla­de­ných v rám­ci této vybra­né pří­sluš­nos­ti? Často poža­dav­kům a náro­kům, o kte­rých jsme ani netu­ši­li a kte­ré jsme ani plně nechá­pa­li?

Přesně v tako­vé situ­a­ci se oci­tl malý Lem Nikodinovski, (po)válečný siro­tek po rodi­čích – nepřá­te­lích lidu, uvěz­ně­ný v pře­vý­chov­ném tábo­ře. Panují zde nejen nedět­ské, ale čas­to i nelid­ské pod­mín­ky, děti jsou bity, trá­pe­ny hla­dem, poni­žo­vá­ny. Nikdo se s nikým nemaz­lí, kru­tos­ti se člo­vě­ku dosta­ne nejen od dozor­ců, ale i od spo­luvěz­ňů. Probíhá vymý­vá­ní moz­ků komu­nis­tic­ký­mi hes­ly a pouč­ka­mi. Jednoho dne se ovšem do tábo­ra dosta­ne i tajem­ný Isak Kejten. Starší než Lem, doká­že Isak silou své osob­nos­ti odvrá­tit od sebe vět­ši­nu poní­že­ní a v Lemových očích ční nad vše­mi. Touží se dostat do jeho blíz­kos­ti, stát se jeho pří­te­lem.

Po mno­ha odmít­nu­tích podro­bí Isak Lema zkouš­kou a nako­nec se z nich oprav­du stá­va­jí přá­te­lé. Jsou ovšem spo­je­ni těž­kou pří­sa­hou, jejíž dosah snad mla­dič­ký Lem ani není scho­pen dohléd­nout. Na jed­nu stra­nu je šťast­ný ze své­ho těž­ce nabi­té­ho přá­tel­ství, to mu ovšem záro­veň sta­ví do ces­ty závaž­ná a  těž­ce řeši­tel­ná dile­ma­ta. Dokáže se vždy držet pří­sa­hy a bojo­vat za prav­du?

Film make­don­ské­ho reži­sé­ra Trajkova nabí­zí mno­ho otá­zek pro kaž­dé­ho z nás. Jak bychom se asi zacho­va­li my, byli bychom schop­ni vydr­žet tlak vět­ši­ny, vydr­žet láka­vé nabíd­ky pro spo­lu­prá­ci? Je pří­pust­né bojo­vat za svou prav­du téměř jaký­mi­ko­liv pro­střed­ky a jsme schop­ni vždy domys­let důsled­ky svých činů? Věřím, že hlav­ně divá­ky z východ­ní Evropy musí ten­to film zasáh­nout na cit­li­vém mís­tě prá­vě pro­stře­dím rané komu­nis­tic­ké Jugoslávie. Ale záro­veň je tak mis­trov­sky zpra­co­ván, že jej lze apli­ko­vat na jaké­ko­liv pro­stře­dí (škol­ní tří­dy, pra­cov­ní­ho kolek­ti­vu, atd.)

Dosti nároč­ný obsah sním­ku je čas od času osvo­bo­zo­ván od své tíže výbor­nou kame­rou, kte­rá pro­klá­dá děj téměř mystic­ký­mi obra­zy. Rovněž tak hud­ba napros­to doko­na­le pod­bar­vu­je nála­du, ale i bal­kán­ské pro­stře­dí fil­mu. Možná tro­chu zby­teč­ně půso­bí ješ­tě dal­ší úro­veň fil­mu – pří­běh je totiž vyprá­věn sta­rým (a nej­spíš úspěš­ným) poli­ti­kem dneš­ní Makedonie jako vzpo­mín­ka na dět­ství, kte­ré pro­běh­lo před mno­ha desít­ka­mi let.

Divák se může jen domýš­let, že prá­vě tyto zážit­ky moti­vo­va­ly hlav­ní­ho hrdi­nu k poz­děj­ší­mu veřej­né­mu živo­tu, ale jeli­kož nezná­me jeho kon­krét­ní poli­tic­ké činy, těž­ko se může­me dobrat k něja­ké­mu uspo­ko­ji­vé­mu závě­ru ve vzta­hu k minu­los­ti.

O filmu:

Golemata voda
Scénář: Vladimir Blazevsky, Ivo Trajkov
Režie: Ivo Trajkov
V hlav­ních rolích: Saso Kekenovski, Maja Stankovska, Mitko Apostolovski, Branko Beninov, Risto Gogovski, Meto Jovanovski, Nikolina Kujaca, Verica Nedeska
Česko, Makedonie, Slovensko 2005, 90 minut

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře