Každý z nás se určitě v životě ocitl v novém, neznámém a někdy nepřátelském prostředí. Zároveň zažil touhu po tom patřit někam, identifikovat se s někým. Někdy bylo tak těžké si vybrat mezi pohodlnou, relativně bezpečnou většinou nebo mezi výjimečným, potenciálně nebezpečným a náročným individuálnem. A byli jsme vždy schopni dostát požadavkům na nás kladených v rámci této vybrané příslušnosti? Často požadavkům a nárokům, o kterých jsme ani netušili a které jsme ani plně nechápali?
Přesně v takové situaci se ocitl malý Lem Nikodinovski, (po)válečný sirotek po rodičích – nepřátelích lidu, uvězněný v převýchovném táboře. Panují zde nejen nedětské, ale často i nelidské podmínky, děti jsou bity, trápeny hladem, ponižovány. Nikdo se s nikým nemazlí, krutosti se člověku dostane nejen od dozorců, ale i od spoluvězňů. Probíhá vymývání mozků komunistickými hesly a poučkami. Jednoho dne se ovšem do tábora dostane i tajemný Isak Kejten. Starší než Lem, dokáže Isak silou své osobnosti odvrátit od sebe většinu ponížení a v Lemových očích ční nad všemi. Touží se dostat do jeho blízkosti, stát se jeho přítelem.
Po mnoha odmítnutích podrobí Isak Lema zkouškou a nakonec se z nich opravdu stávají přátelé. Jsou ovšem spojeni těžkou přísahou, jejíž dosah snad mladičký Lem ani není schopen dohlédnout. Na jednu stranu je šťastný ze svého těžce nabitého přátelství, to mu ovšem zároveň staví do cesty závažná a těžce řešitelná dilemata. Dokáže se vždy držet přísahy a bojovat za pravdu?
Film makedonského režiséra Trajkova nabízí mnoho otázek pro každého z nás. Jak bychom se asi zachovali my, byli bychom schopni vydržet tlak většiny, vydržet lákavé nabídky pro spolupráci? Je přípustné bojovat za svou pravdu téměř jakýmikoliv prostředky a jsme schopni vždy domyslet důsledky svých činů? Věřím, že hlavně diváky z východní Evropy musí tento film zasáhnout na citlivém místě právě prostředím rané komunistické Jugoslávie. Ale zároveň je tak mistrovsky zpracován, že jej lze aplikovat na jakékoliv prostředí (školní třídy, pracovního kolektivu, atd.)
Dosti náročný obsah snímku je čas od času osvobozován od své tíže výbornou kamerou, která prokládá děj téměř mystickými obrazy. Rovněž tak hudba naprosto dokonale podbarvuje náladu, ale i balkánské prostředí filmu. Možná trochu zbytečně působí ještě další úroveň filmu – příběh je totiž vyprávěn starým (a nejspíš úspěšným) politikem dnešní Makedonie jako vzpomínka na dětství, které proběhlo před mnoha desítkami let.
Divák se může jen domýšlet, že právě tyto zážitky motivovaly hlavního hrdinu k pozdějšímu veřejnému životu, ale jelikož neznáme jeho konkrétní politické činy, těžko se můžeme dobrat k nějakému uspokojivému závěru ve vztahu k minulosti.
O filmu:
Golemata voda
Scénář: Vladimir Blazevsky, Ivo Trajkov
Režie: Ivo Trajkov
V hlavních rolích: Saso Kekenovski, Maja Stankovska, Mitko Apostolovski, Branko Beninov, Risto Gogovski, Meto Jovanovski, Nikolina Kujaca, Verica Nedeska
Česko, Makedonie, Slovensko 2005, 90 minut
