Vezmi mě na Měsíc: Scarlett Johanssonová, Channing Tatum v bláznivé romantické komedii o NASA

Drsný veli­tel star­tu NASA a ener­gic­ká nová ředi­tel­ka pro styk s veřej­nos­tí se střet­nou ve fil­mu Vezmi mě na Měsíc, nové roman­tic­ké kome­dii, kte­rá je oprav­du netra­dič­ní a prá­vě se hra­je v praž­ských kinech. Tento sviž­ný, leh­ký film se v prv­ní polo­vi­ně opí­rá o kouz­lo hlav­ních před­sta­vi­te­lů Scarlett Johansson a Channinga Tatuma, ale během své­ho dechbe­rou­cí­ho vyvr­cho­le­ní se zvrh­ne v napros­té šílen­ství.

Naprostá šíle­nost, kte­rou se film Vezmi mě na Měsíc stá­vá, poru­šu­je veš­ke­rou úctu k divá­kům a pře­kra­ču­je hra­ni­ce vku­su, eti­ky i pros­té­ho zdra­vé­ho rozu­mu. Přesto si zacho­vá­vá jis­tou při­taž­li­vost, když sle­du­je­me, jak se věci stá­va­jí napros­to šíle­ný­mi. Níže najde­te více než mír­né spo­i­le­ry.

Ve fil­mu Vezmi mě na Měsíc hra­je Tatum Colea Davise, ředi­te­le NASA pro start na mysu Canaveral, kte­rý má na sta­ros­ti misi Apollo 11. Jeho role je vskut­ku výji­meč­ná. Johanssonová je Kelly Jonesová, uhla­ze­ná newy­or­ská reklam­ní mana­žer­ka s pochyb­nou minu­los­tí, kte­rou najal vlád­ní agent Moe Berkus (Woody Harrelson), aby se sta­ra­la o mar­ke­ting mise na Měsíc a udr­žo­va­la zájem veřej­nos­ti a zajis­ti­la tak dal­ší finan­co­vá­ní NASA.

Bezohledný Davis, pro­ná­sle­do­va­ný před­cho­zí neú­spěš­nou misí, při níž zahy­nu­li ast­ro­nau­ti a jejich přá­te­lé, se oka­mži­tě střet­ne s intri­ká­nem Jonesem, kte­rý ho obchá­zí, aby zajis­til firem­ní vaz­by, a trvá na tom, aby sou­čás­tí mise Apollo byla i těž­ká kame­ra, kte­rá by pře­ná­še­la zábě­ry z při­stá­ní na Měsíci. Není odmě­nou za uhod­nu­tí, že mezi dvo­ji­cí vznik­ne roman­tic­ká při­taž­li­vost, přes­to­že se v kan­ce­lá­ři střet­nou.

Samozřejmě, že za mno­ha udá­lost­mi, o nichž se ve fil­mu Vezmi mě na Měsícpíše, sto­jí sku­teč­ní lidé (Julian Scheer byl PR mana­že­rem zod­po­věd­ným za pro­pa­ga­ci mise Apollo 11 a Davis je slou­če­ním růz­ných ředi­te­lů star­tů NASA) a je tro­chu ško­da, že na roz­díl tře­ba od Skrytých čísel se o sku­teč­ných lidech, kte­ří za misí stá­li, nic nedo­zví­me. Ale to je ale­spoň zčás­ti odpuš­tě­no bez­pro­blé­mo­vou cha­risma­tic­kou pra­cí Johanssonové a Tatuma, kte­rá táh­ne prv­ní polo­vi­nu fil­mu.

Vezmi mě na Měsíc však nabe­re dras­tic­ký obrat ve své dru­hé polo­vi­ně, kte­rá se nevy­svět­li­tel­ně změ­ní v kon­spi­rač­ní film o faleš­ném při­stá­ní na Měsíci. Protože se Davisův nápad nato­čit při­stá­ní na Měsíci pove­dl, trvá Berkus na tom, aby celou udá­lost zin­sce­no­va­li ve stu­diu, bez vědo­mí Davise i ostat­ních pra­cov­ní­ků NASA, a měli tak napros­tou kon­t­ro­lu nad zábě­ry, kte­ré pošlou do éte­ru.

Tohle je oka­mži­tě nechut­ná zále­ži­tost; nejen­že film Leť se mnou na Měsíc zaml­ču­je sku­teč­né oso­by a udá­los­ti spo­je­né s misí na Měsíc, ale nyní do něj jako na zavo­la­nou začle­ňu­je mate­ri­ál z kon­spi­rač­ních teo­rií. A na roz­díl od něče­ho tako­vé­ho, jako je Kozoroh 1, nikdy nepře­bí­rá odpo­věd­nost za jaké­ko­li reál­né důsled­ky, kte­ré by zin­sce­no­va­ná mise vyža­do­va­la.

Kromě toho je to však napros­to nesmy­sl­né. Plán ve fil­mu Vezmi mě na Měsíc je vyslat ast­ro­nau­ty na Měsíc, nechat je mys­let si, že poři­zu­jí zábě­ry, ale sabo­to­vat kame­ru a nahra­dit jejich živý pře­nos zázna­mem ze stu­dia. Takže máme na scé­ně her­ce, kte­ří sle­du­jí živě vysí­la­ný zvuk z při­stá­ní na Měsíci a napo­do­bu­jí pohy­by ast­ro­nau­tů. Co by se sta­lo, kdy­by se při misi něco poka­zi­lo, což by se oka­mži­tě pro­je­vi­lo ve zvu­ku?

Předstírat při­stá­ní na Měsíci ve vaší ulít­lé roman­tic­ké kome­dii je mož­ná nevkus­né, ale při­nejmen­ším to dává smy­sl. Ale jak sku­teč­né při­stá­ní na Měsíci, tak záro­veň i jeho fin­go­vá­ní je tak mimo mísu, že to způ­so­bí sebe­de­struk­ci fil­mu.

Je to ško­da, pro­to­že ve fil­mu Vezmi mě na Měsíc je toho hod­ně, co se vám může líbit. Režisér Greg Berlanti (Láska, Simon) udr­žu­je hlad­ký prů­běh i přes dlou­hou sto­páž a z fil­mu je cítit sku­teč­ná lás­ky­pl­ná nos­tal­gie při ztvár­ně­ní flo­rid­ské­ho ven­ko­va roku 1969. A kro­mě dvou schop­ných hlav­ních před­sta­vi­te­lů jsou tu i zábav­né ved­lej­ší role Raye Romana v roli letec­ké­ho inže­ný­ra a Jima Rashe jako reži­sé­ra rekla­my naja­té­ho k nato­če­ní faleš­né­ho při­stá­ní.

Jenže ono faleš­né při­stá­ní nato­lik domi­nu­je pří­bě­hu, že je to jedi­né, co si vět­ši­na divá­ků z fil­mu Vezmi mě na Měsíc odne­se. Bylo zde více pří­le­ži­tos­tí, buď vyprá­vět smys­lu­pl­ný pří­běh ze sku­teč­né­ho svě­ta, nebo zábav­ný odleh­če­ný pří­běh, kte­rý sku­teč­ným udá­los­tem vzdá­vá hold tím, že se ode­hrá­va­jí na poza­dí. AleVezmi mě na Měsíc vybo­ču­je z kole­jí fik­tiv­ním pří­bě­hem, kte­rý půso­bí méně fun­do­va­ně než popo­vý koláč Jerryho Seinfelda Frosted.

---

---

Tento článek původně napsal Jason Pirodsky pro The Prague Reporter a do češtiny jej přeložil Jiří Borový

---