Ze dna až na vrcholky hor

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Dnešní doba je zamě­ře­na na výkon, dra­vost a úspěch měře­ný finanč­ním ohod­no­ce­ním. Kdo nespl­ňu­je ale­spoň někte­ré z těch­to měří­tek, neob­sto­jí ve spo­leč­nos­ti a je na něj pohlí­že­no jako na méně­cen­né­ho.  U řady lidí je pak jen otáz­kou času, kdy se pro­je­ví psy­cho­so­ma­tic­ké pro­blémy, kte­ré s sebou tako­vý zdán­li­vý neú­spěch při­ná­ší.  Někdo se roz­hod­ne pro řeše­ní pomo­cí medi­ka­men­tů a návštěvy psy­chi­at­ra. Někdo volí odliš­nou ces­tu a čas­to i doslo­va. S pout­ní­ky na slav­né sva­to­ja­kub­ské ces­tě do Compostelly se momen­tál­ně roz­trh­nul pytel a brzy bude pro změ­nu out ten, kdo ji nikdy neab­sol­vo­val.  Navzdory narůs­ta­jí­cí maso­vos­ti si však kaž­dý z pout­ní­ků zaslou­ží respekt už jen za to, že se roz­ho­dl vystou­pit ze své kom­fort­ní zóny a začít se pohy­bo­vat.

Stejnou pouť  se v rám­ci své psy­cho­hy­gi­e­ny roz­hod­la vyko­nat i začí­na­jí­cí novi­nář­ka Monika Benešová, kte­rá odchá­ze­la pra­co­vat do Prahy s poci­tem, že teď jí svět leží u nohou a ona všem uká­že. Postupem času došla ke zjiš­tě­ní, že život v per­ma­nent­ním stre­su s neko­neč­nou řadou schůzek a uzá­vě­rek  před­sta­vu­je všech­no, jen ne to, po čem celou dobu stu­dia tou­ži­la. Ke vše­mu se navíc při­da­ly i vlek­lé zdra­vot­ní potí­že a bylo roz­hod­nu­to. Monika se sta­la pout­ni­cí. Ale s ohle­dem na zalid­ně­nost evrop­ské­ho kon­ti­nen­tu a vytí­že­nost cest do Španělska, nena­šla na svém puto­vá­ní to, co hle­da­la. Rozhodnutí  pře­su­nout se na seve­ro­a­me­ric­ký kon­ti­nent pak bylo jen otáz­kou času a dal­ším logic­kým kro­kem k uzdra­ve­ní těla i duše. Kniha Moje paci­fic­ká hře­be­nov­ka při­ná­ší auten­tic­ký pohled na to, jak to cho­dí na jed­nom z nej­zná­měj­ších tre­ků svě­ta.

N legen­dár­ní Pacifickou hře­be­nov­ku vedou­cí z jihu na sever úze­mím USA a Kanady roč­ně nastou­pí zhru­ba  tři tisí­ce lidí, ale do úspěš­ných, kte­ří ji pro­šli oprav­du celou, jsou jen nece­lé dvě stov­ky z nich a Monika Benešová pat­ří mezi ně. Jak pro­jít 4.300 km sama v divo­či­ně, pře­žít a nezbláz­nit se? Tohle všech­no se dozví­te na strán­kách kni­hy, kte­rou autor­ka po svém návra­tu napsa­la, aby inspi­ro­va­la ostat­ní a uká­za­la, že i rela­tiv­ně sla­bá a nemoc­ná žena, může obstát ve svě­tě med­vě­dů, pum, zimy, hor­ka a neko­neč­né pus­ti­ny.

V kni­ze najde­te pes­trou smě­si­ci prak­tic­kých rad a návo­dů, jak, kde, za kolik a co nakou­pit. Rady k dopra­vě, vyba­ve­ní, jídlu po tra­se a kem­po­vá­ní se stří­da­jí s popi­sem poci­tů, kte­ré autor­ka na ces­tě pro­ží­va­la zvláš­tě v obdo­bí, kdy šla něko­lik dnů sama a nepo­tka­la na své ces­tě lid­skou bytost. Jak se pro­čí­tá­te ke kon­ci kni­hy, zjiš­ťu­je­te jak moc je patr­ná pro­mě­na z prin­cez­ny s psy­cho­so­ma­tic­ký­mi pro­blémy na sil­nou mla­dou ženu, kte­rá je roz­hod­nu­ta svo­je pro­blémy řešit a vyře­šit. Na kni­ze je patr­né, že ji psa­la oso­ba s novi­nář­ský­mi zku­še­nost­mi, kte­rá doká­že zaujmout čte­ná­ře věc­nos­tí, nad­hle­dem a sebe­i­ro­nií.

Pro něko­ho může Moje paci­fic­ká hře­be­nov­ka před­sta­vo­vat odde­cho­vé čte­ní k neděl­ní kávě, pro dal­ší­ho pří­le­ži­tost k zamyš­le­ní, že vět­ši­na pro­blé­mů je řeši­tel­ná, když člo­věk sám chce a pro pár lidí snad bude i inspi­ra­cí. Možná se za pár let dočká­me dal­ší kni­hy popi­su­jí­cí ces­tu vedou­cí k ozdra­ve­ní duše i těla a autor vzpo­me­ne, že prv­ním impul­zem pro něj byla Monika Benešová a její ame­ric­ké puto­vá­ní.