Ztraceno v překladu

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

My Češi máme Nudu v Brně a Američani holt muse­jí mít nudu v Tokiu… Zůstaňte hrdí, Brno mož­ná není tak vizu­ál­ně zají­ma­vé jako Tokio, ale Češi se kaž­do­pád­ně doká­ží nudit dale­ko zábav­ně­ji...

Odhoďte ilu­ze už před kinem, Ztraceno v pře­kla­du je jen oby­čej­ná roman­tic­ká „kome­die“ s pří­chu­tí japon­ské exo­ti­ky.

Bob Harris (Bill Murray), ame­ric­ká hvězda, při­le­těl do Tokia, aby zde nato­čil rekla­mu na whis­ky. Trápí se kul­tur­ním šokem, komu­ni­kač­ní­mi pro­blémy a nespa­vos­tí. Charlotte (Scarlett Johansson) trá­ví vět­ši­nu času na svém poko­ji, kde čeká na to, až její manžel-fotograf dokon­čí svo­ji prá­ci. Ale její pro­blémy jsou jinak vel­mi podob­né. Díky nespa­vos­ti se pro­to setká­va­jí v baru své­ho hote­lu a sna­ží se s pro­stře­dím sžít spo­leč­ně pod­ni­ká­ním spo­leč­ných akcí.

A na začát­ku fil­mu to fun­gu­je dob­ře. Vše je neo­kou­ka­né. Vtipy, kte­ré si berou na paškál japon­skou ang­lič­ti­nu, jsou tref­né a pozvol­né pozná­vá­ní se ústřed­ní dvo­ji­ce je milé. Slibně roz­je­tý film ale ve dru­hé půl­ce napros­to ztrá­cí na dyna­mi­ce a má ambi­ce divá­ka spí­še uspat. Jestliže na začát­ku fil­mu se sluš­ná část kina může doslo­va potr­hat smí­chy, od polo­vi­ny se začí­na­jí mno­žit ti, kte­ří se díva­jí na hodin­ky a pta­jí se svých sou­se­dů, jak­pak dlou­hý je tenhle film.

Režisérka nám chví­le­mi nabí­zí sek­ven­ce jako z doku­men­tár­ní­ho fil­mu. Opravdu nevím, proč někte­ré scé­ny do fil­mu zařa­di­la. Výlet Charlotte k jaké­musi chrá­mu nebo návště­va krouž­ku japon­ské­ho kvě­ti­no­vé­ho umě­ní jsou ve fil­mu spí­še kvů­li tomu, aby nám doku­men­to­va­ly, jak se v Japonsku žije. Ale jiný smy­sl pod­le mě ve fil­mu nema­jí; jenom doku­men­tu­jí to, jak se hlav­ní hrdin­ka fil­mu bez své­ho man­že­la nudí. A nebo­hý divák se k ní vel­mi rych­le při­dá­vá.

A co navíc: nevtip­něj­ší je neu­stá­lé uta­ho­vá­ní si z japon­ské výslov­nos­ti ang­lic­kých slo­ví­ček, zejmé­na z toho, že Japonci nema­jí hlás­ku „l“ a nahra­zu­jí ji „r“. Alespoň že vti­py neza­nik­ly v pře­kla­du, a člo­věk si uži­je vari­a­ci na cimr­ma­nov­ské „debil v diva­dle“ v podo­bě „pře­ji vám pěk­ný ret“. Chudák Japonci. Američani taky nema­jí kdo­ví­jak vybrou­še­nou čes­kou výslov­nost. Takováhle zába­va může vysta­čit na pár minut, ale ne na celo­ve­čer­ní film.

Abych však pou­ze nekri­ti­zo­val, musím oce­nit Billa Murrayho. Je vyni­ka­jí­cí. Je teda fakt, že se ztra­til jeho mla­dic­ký vzhled z Krotitelů duchů nebo Na Hromnice o den více, ale drajv mu pořád zůstá­vá. Kromě jeho skvě­lých gri­mas při natá­če­ní rekla­my jsem se poba­vil i při jeho vtip­ných glosách.

Ale Bill Murray neza­chrá­ní celý film. Ještěže ten má svo­ji „záplet­ku“: čeká­ní na to, jest­li ti dva spo­lu skon­čí v poste­li. A abys­te měli aspoň ten jeden jedi­ný důvod v kině zůstat až do kon­ce, tak vám nepro­zra­dím, jak to dopad­ne…

O filmu:

Oficiální web: Lost in Translation
Režie a scé­nář: Sofia Coppola
V hlav­ních rolích: Bill Murray, Anna Faris, Scarlett Johansson, Giovanni Ribisi

USA 2003, 102 minut