Harry Potter a Tajemná komnata Kdo vyjde vítězně z opětovného souboje Potter vs. LOTR?

Letní prázd­ni­ny ply­nou jako voda a Harry Potter se již nemů­že dočkat jejich kon­ce. Ačkoliv by prů­měr­né dítě na této Zemi nesdí­le­lo s obrý­le­ným stu­den­tem bra­da­vic­ké čaro­děj­nic­ké ško­ly ten­týž názor, v pří­pa­dě Harryho musí­me při­hléd­nout k okol­nos­tem. Kdo by také chtěl trá­vit obdo­bí, kte­ré slou­ží k odre­a­go­vá­ní a k poba­ve­ní se s dospí­va­jí­cí­mi kama­rá­dy, v nekul­ti­vo­va­né rodi­ně Dursleyových?!

Ano, Harryho pěs­touni nepro­šli během pro­dle­vy mezi prv­ním a dru­hým dílem výraz­nou trans­for­ma­cí cha­rak­te­ru k lep­ší­mu, což jim kniž­ní před­lo­ha ani nedo­vo­li­la, a tak se nebo­hý Potter musí i v den svých naro­ze­nin vypo­řá­dat s tra­dič­ní igno­ra­cí a v doko­na­le izo­lo­va­ném pro­sto­ru své­ho poko­je tou­žeb­ně oče­ká­vat pří­chod nové­ho škol­ní­ho roku. Za úče­lem způ­so­be­ní mno­ha dal­ších kom­pli­ka­cí navští­ví naše­ho hrdi­nu téhož „slav­nost­ní­ho“ veče­ra domá­cí skří­tek Dobby, kte­rý jej varu­je, aby se Bradavicím vyhnul co mož­ná nej­vět­ším oblou­kem, neboť mu tam hro­zí veli­ké nebez­pe­čí. Navzdory ztro­pe­né­mu povy­ku a násled­ným „kázeň­ským“ opat­ře­ním Dursleovic famí­lie se mla­dý Potter pře­ci jen odhod­lá­vá k „ner­vy­drá­sa­jí­cí­mu“ úpr­ku z rodin­né­ho věze­ní, k čemuž nema­lou měrou při­spě­ji i brat­ři Weasleyovi v čele s šibal­sky se usmí­va­jí­cím Ronem. Těžko odhad­nout, jak by naši výteč­ní­ci zahá­ji­li nový rok, nebýt odci­ze­ní léta­jí­cí­ho auta, jeho násled­né­ho zne­u­ži­tí ve pro­spěch Harryho vysvo­bo­ze­ní a koneč­né koli­ze s Vrbou mlá­tič­kou, ale fak­tem zůstá­vá, že čer­ství absol­ven­ti prv­ní­ho roč­ní­ku jsou již na začát­ku toho dru­hé­ho blíz­ko bez­pod­mí­neč­né­mu vylou­če­ní.

Aby měl však název „Harry Potter a Tajemná kom­na­ta“ své opod­stat­ně­ní, zakrát­ko se začnou dít v Bradavicích podiv­né udá­los­ti - přes­ně jak před­po­vě­děl uje­če­ný skří­tek Dobby. Vyjma kon­fron­ta­ce Harryho vrs­tev­ní­ků s neu­vě­ři­tel­ně samo­li­bým pro­fe­so­rem Zlatoslavem Lockhartem se divá­ci mohou těšit na tajem­né hla­sy linou­cí se zpo­za zdí bra­da­vic­ké ško­ly a v kámen se pro­mě­ni­vší stu­den­ty. Netrvá dlou­ho a naše inte­li­gent­ně smýš­le­jí­cí hrdi­ny zave­dou výše uve­de­né jevy k legen­dár­ní Tajemné kom­na­tě...

V obdob­ném tem­pu jako rych­le ply­nou­cí let­ní prázd­ni­ny ve fil­mo­vé adap­ta­ci kní­žek Joanne K. Rowlingové uběh­lo i oněch deset měsí­ců tvo­ří­cích časo­vý pře­děl mezi Kamenem mudr­ců a Tajemnou kom­na­tou. Jak už napo­vě­dě­la slo­va reži­sé­ra Chrise Columbuse před pre­mi­é­rou, dru­hý díl Harryho Pottera je mno­hem tem­něj­ší a napí­na­věj­ší než jed­nič­ka. Co už však zapo­mněl otec roš­ťác­ké­ho Kevina McCullistra zmí­nit, bylo to, že Tajemná kom­na­ta úto­čí na tří­ho­di­no­vou sto­páž Pána prs­te­nů a že při jejím natá­če­ní pra­co­va­li fil­ma­ři bez jakých­ko­liv pro­je­vů inven­ce. Mírné roz­pa­ky však vzbu­zu­je i neo­so­bi­tá vizu­ál­ní sty­li­za­ce zob­ra­zo­va­né­ho svě­ta J. K. Rowlingové a podob­ně, ne-li nevlíd­ně­ji půso­bí i absen­ce oné kou­zel­né atmo­sfé­ry, kte­rou je romá­no­vá před­lo­ha doslo­va nabi­tá.

Jestliže si dob­ře vzpo­mí­nám, tak téměř totož­nou nemo­cí trpěl i Kámen mudr­ců, avšak u něj se dal ten­to pro­blém ospra­ve­dl­nit tím, že se jed­ná o prv­ní film potte­rov­ské série. V pří­pa­dě Tajemné kom­na­ty nabý­vá cho­ro­ba fil­mo­vé­ho Harryho Pottera závaž­něj­ších roz­mě­rů, neboť jak už zde bylo jed­nou zmí­ně­no, dél­ka sním­ku zře­tel­ně pře­kra­ču­je při­ja­tel­nou hra­ni­ci sto dva­ce­ti minut. V důsled­ku toho postrá­dá Columbusův vel­ko­film sviž­nost prv­ní­ho dílu a vět­ší pří­bě­ho­vý spád. Těžko říci, jakou měrou je za tyto pro­hřeš­ky zod­po­věd­ná sku­teč­nost, že byl dru­hý díl natá­čen na moti­vy údaj­ně nej­slab­ší čás­ti kniž­ní tetra­lo­gie.

V dale­ko hoj­něj­ší míře se v Tajemné kom­na­tě vysky­tu­jí i fil­mo­vé odchyl­ky (absen­ce urči­tých kapi­tol) a nedo­sta­teč­ně pro­kres­le­né cha­rak­te­ry někte­rých postav (viz. Ginna Weasleyová) - a to i přes­to, že film poměr­ně věr­ně kopí­ru­je lite­rár­ní před­lo­hu. Z herec­kých pro­je­vů pak zaujme pře­de­vším ten od Kennetha Branagha, jenž se zhos­til role nezpů­so­bi­lé­ho čaro­dě­je Lockharta. Mírným zkla­má­ním jsou nao­pak výko­ny před­sta­vi­te­lů dět­ských hrdi­nů. Ti sice povy­rost­li o něja­ké ty cen­ti­me­t­ry, avšak nej­vět­ší posun v sou­vis­los­ti s herec­kým růs­tem zazna­me­nal pou­ze Rupert Grint coby Ron Weasley. Projev mla­dé­ho Daniela Radcliffa půso­bí i pro­ten­to­krát poně­kud nepři­ro­ze­ně a podob­nou frá­zí by se dal uzavřít i výkon Emmy Watson v roli Hermiony Grangerové.

Ač ve vás moh­ly minu­lé odstav­ce vyvo­lat pocit, že se Tajemná kom­na­ta vůbec nepo­ved­la, posled­ní snůš­kou slůvek se poku­sím uvést vše na pra­vou míru. I přes všech­ny zápo­ry výše zmí­ně­né před­sta­vu­je nový Harry Potter nad­stan­dard v oblas­ti podí­va­né pro celou rodi­nu. Druhá kapi­to­la dob­ro­druž­ství J. K. Rowlingové je sice o lať­ku hor­ší než ta prv­ní, což se svým způ­so­bem dalo oče­ká­vat, ale výbor­ná výpra­va a pro­fe­si­o­nál­ní tech­nic­ké pře­ve­de­ní lite­rár­ní před­lo­hy na fil­mo­vé plát­no z ní opět činí titul, na nějž se bude dlou­ho vzpo­mí­nat a kte­rý se zajis­té sta­ne nepře­hléd­nu­tel­nou sou­čás­tí svá­teč­ních dní na tele­viz­ních obra­zov­kách...