Zuzana Piussi jde po Pachové stopě

(2 hlasů, průměr: 3,00 z 5, hodnoceno)

Loading...

V úno­ru příští­ho roku by se měl do čes­kých kin dostat nový sní­mek slo­ven­ské reži­sér­ky Zuzany Piussi Pachová sto­pa (alt. fes­ti­va­lo­vý název: Vyčichaná prav­da čes­ké jus­ti­ce). Autorka se v něm, stej­ně jako ve svých před­cho­zích dílech, věnu­je inves­ti­ga­tiv­ní žur­na­lis­ti­ce v oblas­ti soud­nic­tví a jus­ti­ce obec­ně. Respektive ale­spoň tak to vidí ano­ta­ce.

Zuzana Piussi je oce­ňo­va­ná slo­ven­ská reži­sér­ka, kte­rá má na kon­tě sku­teč­ně vel­ké množ­ství doku­men­tár­ních fil­mů (i něko­lik hra­ných). Ve vět­ši­ně z nich se věnu­je pro­ble­ma­tic­kým otáz­kám ve spo­leč­nos­ti, pří­pad­ně kon­krét­ně v soud­nic­tví a práv­ním sys­té­mu. Při tvor­bě své­ho nej­no­věj­ší­ho díla se pak spo­ji­la se spol­kem Šalamoun, kte­rý zalo­žil akti­vis­ta John Bok a kte­rý se anga­žu­je v soud­ních kauzách, ve kte­rých je pode­zře­ní na jus­tič­ní omy­ly. Tento sní­mek, jak již název napo­ví­dá, se věnu­je pro­ble­ma­ti­ce vyu­ži­tí pacho­vých stop v sou­čas­ném čes­kém soud­nic­tví.

Na ten­to film jsem byl vel­mi zvě­dav již od jeho pro­jek­ce v Ji.hlavě, a tak jsem vyra­zil na jed­no z před­pre­mi­é­ro­vých pro­mí­tá­ní s dis­ku­zí v praž­ském kině Atlas. Když jsem se pak po pro­jek­ci zamýš­lel, zda bylo moje oče­ká­vá­ní napl­ně­no a jaké z toho mám vlast­ně poci­ty, dospěl jsem k závě­ru, že to mohu vystih­nout slo­vem roz­ča­ro­vá­ní. Abych to vysvět­lil: po zhléd­nu­tí fil­mu jsem totiž asi koneč­ně pocho­pil, jak se cítí běž­ný divák na pro­jek­ci fil­mů Petra Vachlera nebo Viliama Poltikoviče. Tyto fil­my se tvá­ří, že mají ulti­mát­ní návod na vyře­še­ní svých pro­ble­ma­tik a témat, jen­že ve výsled­ku jsou cen­né a zají­ma­vé pou­ze pro divá­ky, kte­ří mají v dané oblas­ti hlub­ší zna­lost. Já věřím, že pro pra­cov­ní­ky spol­ku Šalamoun je ten­to film veli­ce cen­ným pří­no­sem k jejich prá­ci a jis­tou for­mou zados­tiu­či­ně­ní, pro­to­že se o jejich sisy­fov­skou prá­ci opět někdo zají­má. Jenže abych ho doce­nil já, jako běž­ný a více­mé­ně náhod­ný divák, musel bych fil­mu bez­mezně důvě­řo­vat ve všem, co mi pre­zen­tu­je, a tako­vých divá­ků si trou­fám tvr­dit je mini­mum (kaž­dý si na to téma bude dělat svůj názor pod­le sebe) a nebo bych musel mít o téma­tu fakt hod­ně nastu­do­vá­no. Navíc se domní­vám, že způ­sob, jakým nám film pre­zen­tu­je své myš­len­ky, není nijak pře­vrat­ný a mám pocit, že kdy­bych těch 80 minut sto­pá­že goo­glil před­klá­da­né soud­ní kau­zy, dozvě­děl bych se o nich zhru­ba stej­né množ­ství infor­ma­cí. Já osob­ně, kdy­bych chtěl o daném téma­tu nato­čit něco, čemu budu říkat „inves­ti­ga­tiv­ní doku­ment“, tak bych si tře­ba chtěl s těmi poli­cej­ní­mi psy ově­řit výsled­ky stu­dií apod. jen­že to auto­ři nedě­la­jí. Film defac­to vypa­dá jako jeden díl jaké­ho­ko­liv net­fi­lx true cri­me seri­á­lu, obo­ha­ce­ný ukáz­kou prá­ce spol­ku Šalamoun a jejich občas kon­tro­verz­ní­mi názo­ry. A cel­ko­vé­mu dojmu moc nepo­má­há ani né zrov­na zají­ma­vý vizu­ál, pro­to­že spous­ta scén je natá­če­na nej­spíš na tele­fon neval­né tech­nic­ké kva­li­ty a zby­tek se sklá­dá z oske­no­va­ných soud­ních spi­sů.

Obecně nemo­hu říci, že by se mi film zásad­ně nelí­bil. Jako prů­měr­ný čes­ký doku­ment to asi obsto­jí, nicmé­ně dle mého názo­ru se nedá říci, že by se jed­na­lo o něja­ké pře­lo­mo­vé dílo, kte­ré by při­spě­lo k zásad­ní pro­mě­ně čes­ké jus­ti­ce, ane­bo vynes­lo paní reži­sé­r­ce něja­ké to fil­mo­vé oce­ně­ní.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře