#15 - King Kong

King Kong je pros­tě legen­dou, kte­rá je neza­po­me­nu­tel­nou ukáz­kou toho, jak byli schop­ni fil­ma­ři vytvo­řit sil­ný a tri­ko­vě nároč­ný pří­běh i v prv­ní polo­vi­ně 20. sto­le­tí.

King Kong

King Kong

USA, 1933, 100 minut

Režie:Merian C. Cooper a Ernest B. Schoedsack

Scénář: James Ashmore Creelman a Ruth Rose pod­le pří­bě­hu Merian C. Coopera a Edgara Wallace

Hrají:

King Kong

Fay Wray (Ann Darrow)

Robert Armstrong (Carl Denham)

Bruca Cabot (John Driscoll)

Frank Reicher (Kapitán Englehorn)

V dis­ku­zi k tomu­to fil­mu jsem četl zají­ma­vý komen­tář, kte­rý tvr­dil, že film je ukáz­kou toho, že tvůr­cům nešlo ani tak o pří­běh, ale pře­de­vším o to pub­li­kum ohro­mit. Souhlasím jen na půl. Jednoznačně šlo o to, aby byl divák ohro­men. To se daří i v dneš­ní době, kdy lout­ko­vý Kong má snad mno­hem vět­ší kouz­lo než Kong digi­tál­ní a „doko­na­lý“. Tím nechci zatra­co­vat ver­zi Petera Jacksona, nao­pak. Jeho film je skvě­lým pomní­kem tomu­to fil­mu, kte­rý vzni­kl v roce 1933, roz­hod­ně pomní­kem lep­ším, než ver­ze z roku 1976, kte­rá byla tak nějak roz­měl­ně­na v tele­viz­ní film.

Rozhodně nechci tvr­dit, že pří­běh je doko­na­lý. Absolutně mi vadí chví­le, kdy Driscoll zachra­ňu­je Ann ze spá­rů Kongových, a ostat­ní námoř­ní­ci čeka­jí, až při­jdou k brá­ně, aby jim moh­li otevřít. To mi pros­tě nese­dí. Stejně jako způ­sob, jakým na Konga vyzrá­li. V mno­ha ohle­dech je Jacksonův pří­běh pro­myš­le­něj­ší, a je nut­né říci, že v urči­tých ohle­dech byl pří­běh sku­teč­ně upo­za­děn, ale niko­li jako celek. Příběh King Konga je ukáz­kou toho, jak nád­her­ný, nad­ča­so­vý a nemi­zí­cí je pří­běh krás­ky a zví­ře­te. V těchhle pří­bě­zích nejde o intim­ní lás­ku, o sex, ale vždy o lás­ku roman­tic­kou, čis­tou, a to i v pří­pa­dě, kdy zví­ře­tem je mon­stróz­ní gori­la. Jak říká na kon­ci fil­mu Carl Denham: „To neby­lo leta­dlo, kdo ho zabil. To krás­ka zabi­la zví­ře.“ Je to parád­ní zakon­če­ní fil­mu, vyzdvih­nu­tí celé myš­len­ky, kte­ré na jed­nu stra­nu vyzní­vá do ztra­ce­na, pro­to­že tím sku­teč­ným, kdo Konga zabil je člo­věk jako tako­vý, pokud by se mělo jme­no­vat, tak prá­vě Carl Denham a jeho tou­ha po peně­zích a slá­vě. Na dru­hou stra­nu Kong zemřel i díky Ann. Nikoli však pří­mo její vinou. To kvů­li Ann se Kong utr­hl ze řetězů, aby jí při­šel na pomoc, a začal běs­nit. A lidé ze stra­chu a ze sna­hy zachrá­nit si živo­ty, muse­li začít jed­nat. Monstrum zabi­jí. Láska mezi krás­kou a zví­ře­tem nemů­že exis­to­vat. Něco, co se tak vidi­tel­ně odli­šu­je od lidí, není mož­né držet ve svém stře­du.

Film je pro mě tri­ko­vě doko­na­lý. A to mys­lím váž­ně. Je napros­to úžas­né, jak skvě­lé zábě­ry moh­ly vznik­nout ve 30. letech 20. sto­le­tí. Souboje Konga s prehis­to­ric­ký­mi zví­řa­ty jsou úchvat­né a dechbe­rou­cí. Každý pozná, že se jed­ná o lout­ky. Ale jejich mimi­ka, jejich cho­vá­ní a jejich pohy­by... Já pros­tě nemám co dodat. Jsem z fil­mu nad­še­ný a mys­lím, že je to znát. Zároveň se při­znám, že jsem film viděl popr­vé před­tím, než jsem psal tuto recen­zi. A sto­jí za to. Jednoznačně.

Opět bych ale vzne­sl otáz­ku, zda se jed­ná o horor. Tvrdím, že ano. Kromě toho, že zde vystu­pu­je mon­strum, kte­ré je jed­no­znač­ně pozná­va­cím zna­me­ním té doby, je zde důle­ži­tá i atmo­sfé­ra, kte­rá se postup­ně mění v tíži­věj­ší a tíži­věj­ší, až se dostá­vá­me k úchvat­né scé­ně, kdy domo­rod­ci chtě­jí obě­to­vat Ann jejich opi­čí­mu krá­li. Kongův pří­chod je děsi­vý, stej­ně jako pochod­ně a halas domo­rod­ců. Nejprve Konga nevi­dí­me, vidí­me jen Ann, kte­rá v pra­le­se sle­du­je něco, co divák ani spat­řit nemů­že. A pak začí­ná kři­čet. Nádherná ukáz­ka čis­té horo­ro­vé esen­ce – co není vidět, bývá děsi­věj­ší než to, co vidí­me.

Film je ukáz­kou toho, že fil­ma­ři doká­za­li v pod­sta­tě coko­li. I v tak „dáv­né době“. Ale King Kong není jen o krá­li Ostrova lebek. Je také o Carlu Denhamovi. Nejen, že způ­so­bí Kongovu zhou­bu, ale je to prá­vě on, kdo Ann naver­bu­je na loď, kte­rá se pla­ví do nezná­ma. Je to tou­ha po peně­zích, kte­rá for­mu­je jeho život, on je poté osla­vo­ván jako ten, kdo zajal Konga, jemu není vyčí­tá­no, že mu ute­kl. Opět se uka­zu­je, jako v něko­li­ka fil­mech zde již recen­zo­va­ných, že nej­vět­ším mon­strem není mon­strum tak, jak ho chá­pe­me (zrů­da, něco, co nevy­pa­dá – vizu­ál­ně – jako člo­věk), ale sám člo­věk a jeho tou­ha po peně­zích, slá­vě, moci atd.

Proč film zařa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Skvělé scé­ny, kte­ré se vry­jí do pamě­ti, a to i přes­to, že divák zná nej­mo­der­něj­ší digi­tál­ní ver­zi. King Kong je neza­po­me­nu­tel­ným fil­mem, kte­rý sto­jí na jed­no­du­chém, ale nad­ča­so­vém pří­bě­hu.

Proč film neza­řa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Film je pře­de­vším monu­men­tál­ním dílem, kte­ré není pří­mo horo­rem, pro­to­že je zde vel­ký důraz kla­den prá­vě na „roman­tic­ký“ pří­běh s tra­gic­kým kon­cem, ale přes­to to není dosta­teč­ný důvod, proč film mezi horo­ry neza­řa­zo­vat.

Další film pat­ří­cí mezi „101 nej­lep­ších horo­rů“ vyjde 24.6.2019

---

Článek je sou­čás­tí seri­á­lu 101 nej­lep­ších horo­rů na inter­ne­to­vém maga­zí­nu Horor-Web.cz.

---

---