2. Spring | 8. série | Epizody | Gilmorova děvčata | Gilmore Girls

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Co že se sta­lo s naší vzor­nou Rory? Vypadá to, jako by se ta cíle­vě­do­má mla­dá žena, co už od dět­ství jed­no­znač­ně vědě­la, čím být chce a čím být roz­hod­ně nechce, ocit­la na něja­ké kři­žo­vat­ce. Bude stou­pat naho­ru na své novi­nář­ské ces­tě, nebo se začí­ná někam pro­pa­dat?

Na dru­hou stra­nu Lorelai se nemě­ní, pořád boju­je se svou mat­kou, nyní dokon­ce i na tera­pe­u­tic­ké pohov­ce, kde má Emily pomá­hat při pře­ko­ná­vá­ní a odží­vá­ní boles­ti ze ztrá­ty part­ne­ra. Prvoplánově se to neda­ří. Období dlou­hé­ho ticha pře­ru­šu­jí nic neří­ka­jí­cí omlu­vy, násil­ný smích, nená­sil­ný pláč a tak pořád doko­la. Protože ana­ly­san­dům jest dovo­le­no vše a nic není povinné…Do těch­to nevy­ře­še­ných vzta­hů je zaple­ten i Luke, kte­rý má dle posled­ní vůle staré­ho pana Gilmora roz­ší­řit svůj pod­nik…

Jaro nám dává nahléd­nout i do vzta­hu Rory a Paris, kte­ré spo­leč­ně navští­ví svou alma mater, Chilton. Zvolí Rory jis­to­tu stá­lé­ho zaměst­ná­ní nebo se vrá­tí do nejis­tých vod novi­ná­ře na vol­né noze? A jak bude vypa­dat její part­ner­ský život?

Dříve divo­ká a nespo­ko­je­ná Lorelai se v „long term relati­on­ship“ něče­ho vzda­la, a jako­by jí to ani nechy­bě­lo. V čem to vězí? Lorelai nemá žád­né vize, žád­né nové cíle, jen pře­ží­vá den a dnem a veče­ry trá­ví v poste­li se sta­rým fil­mem, pop­cor­nem a spí­cím Lukem.

Děj netr­pě­li­vě pře­šla­pu­je a poslé­ze ská­če do jed­not­li­vých témat, kte­rá nakous­ne a zby­tek si nechá­vá zřej­mě na dal­ší dvě roč­ní obdo­bí… Přesto se po prv­ních dva­ce­ti minu­tách začne vkrá­dat ospa­lost a nuda. Takhle to ale u Gilmorek nebý­va­lo. Z původ­ně při­ro­ze­né­ho humor­né­ho ladě­ní seri­á­lu se sta­lo klišé… Chybí vtip­né dia­lo­gy, chy­bí nad­hled a způ­sob, jak se vyrov­ná­vat s nepříz­ní osu­du, pro­to­že tady o žád­nou nepří­zeň nejde. Jídlo je nesla­né a nemast­né a chut­ná jako ama­rou­ny, na chvil­ku zasy­tí, ale po čase si nikdo nepa­ma­tu­je, co to vlast­ně sně­dl. Přinese Léto více tep­la a vře­los­ti a pod­zim více barev? To se tepr­ve uvi­dí.