Co že se stalo s naší vzornou Rory? Vypadá to, jako by se ta cílevědomá mladá žena, co už od dětství jednoznačně věděla, čím být chce a čím být rozhodně nechce, ocitla na nějaké křižovatce. Bude stoupat nahoru na své novinářské cestě, nebo se začíná někam propadat?
Na druhou stranu Lorelai se nemění, pořád bojuje se svou matkou, nyní dokonce i na terapeutické pohovce, kde má Emily pomáhat při překonávání a odžívání bolesti ze ztráty partnera. Prvoplánově se to nedaří. Období dlouhého ticha přerušují nic neříkající omluvy, násilný smích, nenásilný pláč a tak pořád dokola. Protože analysandům jest dovoleno vše a nic není povinné…Do těchto nevyřešených vztahů je zapleten i Luke, který má dle poslední vůle starého pana Gilmora rozšířit svůj podnik…
Jaro nám dává nahlédnout i do vztahu Rory a Paris, které společně navštíví svou alma mater, Chilton. Zvolí Rory jistotu stálého zaměstnání nebo se vrátí do nejistých vod novináře na volné noze? A jak bude vypadat její partnerský život?
Dříve divoká a nespokojená Lorelai se v „long term relationship“ něčeho vzdala, a jakoby jí to ani nechybělo. V čem to vězí? Lorelai nemá žádné vize, žádné nové cíle, jen přežívá den a dnem a večery tráví v posteli se starým filmem, popcornem a spícím Lukem.
Děj netrpělivě přešlapuje a posléze skáče do jednotlivých témat, která nakousne a zbytek si nechává zřejmě na další dvě roční období… Přesto se po prvních dvaceti minutách začne vkrádat ospalost a nuda. Takhle to ale u Gilmorek nebývalo. Z původně přirozeného humorného ladění seriálu se stalo klišé… Chybí vtipné dialogy, chybí nadhled a způsob, jak se vyrovnávat s nepřízní osudu, protože tady o žádnou nepřízeň nejde. Jídlo je neslané a nemastné a chutná jako amarouny, na chvilku zasytí, ale po čase si nikdo nepamatuje, co to vlastně snědl. Přinese Léto více tepla a vřelosti a podzim více barev? To se teprve uvidí.
