Obloha plná hvězd fascinuje lidské předky stejně jako současnou vyspělou civilizaci. Ale najít souvislost mezi vývojem lidské civilizace a stále neznámým vesmírným prostorem s vnitřním tajemstvím se asi hned tak někomu nepodaří. Dvěma výjimečným osobnostem se však podařilo vytvořit film, který nabízí divákům vlastní verzi příběhu o lidské i vesmírné velikosti. Scénář k dobrodružnému sci-fi filmu 2001: Vesmírná odysea napsal režisér Stanley Kubrik spolu s britským autorem science fiction Arthurem C. Clarkem na základě jeho povídky Hlídka. Vzniklo dílo, které přesahuje svým pojetím i filosofickým obsahem běžnou filmovou tvorbu. Film byl natočen v roce 1968, a přesto dokáže oslovit současného diváka stejně jako v době svého vzniku. V žádném případě ho však nelze srovnávat s běžným hraným filmem. Je to jedinečné filmové dílo, které bude fascinovat diváky ještě hodně let. Autorům se podařil zcela ojedinělým způsobem naladit a podnítit fantazii diváků včetně myšlenky o existenci vesmírné inteligence.
Příběh začíná kdysi v pravěku, kde se tlupa „opolidí“ naučí v souvislosti s objevem tajemného krystalického obelisku ovládat nástroje a tím začínají poznávat a zdokonalovat své schopnosti. Rychlým skokem se děj přenáší o mnoho tisíciletí později, kdy lidé už ovládají složité přístroje a cestování vesmírem je běžnou záležitostí. Opět se objevuje tajemný obelisk. Tentokrát jej naleznou kosmonauti na Měsíci, odkud vyslal signály směrem k Jupiteru. Záhadného příjemce má odhalit posádka kosmické lodi Discovery. Nic nenasvědčuje tomu, že by mohly během letu nastat nějaké komplikace. Část posádky je v umělém spánku, loď ovládá palubní počítač HAL 9000 a dva kosmonauti, Frank Pool a David Bowman, kontrolují průběh letu. Náhle sděluje Hal informaci o poruše antény a klid v kosmické lodi se postupně změní v drama a boj o život. Jediný Bowman zvládne všechny problémy a na cestě k vyřešení záhady tajemného příjemce signálů mu nestojí nic v cestě.
Autoři scénáře si dali na přípravě filmu skutečně záležet. Místo složitého příběhu a vztahů mezi lidmi se snažili převést do filmové řeči spíš náznaky souvislostí, které provokují diváka k přemýšlení. Jedním z tajemných prvků, který se v příběhu několikrát objeví, je záhadný obelisk. Jeho přítomnost vždy vyvolá změny v jeho okolí. Tento symbol tajemné aktivity není nijak komentován, ve filmu se o jeho funkci nehovoří, ale divák si sám musí souvislosti domýšlet a ujasňuje si jeho význam. Ve filmu se ostatně mluví velmi málo. Celá část o době pravěké se odehrává jen s využitím různých skřeků a zvuků přírody. V části o vyspělé civilizaci se mluví také minimálně. V podstatě se hodnota a význam řeči projeví až při letu na Jupiter. Po krátkém dialogu mezi kosmonauty následuje dialog mezi Bowmanem a počítačem Halem těsně před jeho vypnutím. Krátké věty a změny v modulaci hlasu počítače patří k nejpůsobivějším scénám filmu. Autorům filmu se podařilo vytvořit napětí s využitím zpomaleného pohybu a modulováním hlasu v kombinaci s dechem. Scéna je propracována do nejmenšího detailu a pohyb je pečlivě rozfázován v souladu se stupňujícím se napětím.
Současně se scénářem pracoval Arthur C. Clark na knižní verzi 2001: Vesmírná odysea. Při porovnání knihy a filmu je patrné, že obě díla byla vytvořena se stejnou myšlenkou a posláním. Je zajímavé, že ve filmu jsou některé scény výrazně delší, než je tomu v knize. Život pravěkých lidí je zobrazen v několika filmových scénách a končí vyhozením velké zvířecí kosti do vzduchu. To umožní střihem se dostat do kosmického prostoru a bez zbytečného vysvětlování sledovat pohyb kosmických korábů, který v kombinaci s hudbou je jedinečný svým nápadem, technickým provedením a ukázkou dokonalého provedení. V knize je nový svět zachycen v kapitole Střetnutí na úsvitě, kde je víc prostoru věnováno interiérům kosmických stanic. Nechci však porovnávat knihu a film scénu po scéně. Podstatné je, že se obě díla od sebe liší v zobrazení určitých prostředí a situací. Hlavní smysl příběhu je stejný, film však navíc nabízí vizuální i sluchové prožitky.
Pro filmové nadšence, milovníky sci-fi, přemýšlivé a umělecky založené diváky zůstane film jedinečným zážitkem. V době akčních filmů, rychlých střihů, hlasité hudby a vizuálních efektů je 2001: Vesmírná odysea dílem geniálních tvůrců a bude stejně sdělná a provokativní i v době, kdy současné akční filmy upadnou v zapomnění. Jediné, co tvůrcům vyčítám, je délka barevných vizí na konci filmu.
