Příběh sleduje strhující pád talentovaného herce Matta Hagena (Tom Rhys Harries), jehož hvězda v Hollywoodu prudce stoupá. Když však jeho kariéru i osobní život začnou rozkládat posedlost, manipulace a nebezpečný vědecký experiment slibující dokonalou proměnu, stává se z něj něco mnohem děsivějšího než jen zlomený muž. Ztráta identity, hranice mezi láskou a posedlostí a ničivá cena ambicí se v tomto příběhu prolínají do mrazivé spirály, na jejímž konci čeká zrození monstra – bytosti bez pevné podoby, ale s nezastavitelnou touhou po pomstě...
Batman je ve filmovém podání často pojat realisticky, mimo jiné proto, že jeho protivníci mnohdy umožňují podobný přístup. Platí to jak pro Trilogii o Temném rytíři, tak pro verzi v režii Matta Reevese. Neznamená to ovšem, že by Batman na stránkách komiksů nestál i proti nadpřirozeným protivníkům. Jedním příkladem za všechny je Clayface, jehož schopnosti se výrazně vymykají tomu, s čím se Temný rytíř obvykle potýká. Pod touto přezdívkou vystupovalo v komiksech DC více postav, které spojuje schopnost měnit podobu a přetvářet vlastní tělo. Clayface tak může napodobovat jiné lidi, měnit svůj vzhled a využívat své tělo jako zbraň. Jde proto o protivníka, který se výrazně odlišuje od těch, s nimiž se Batman obvykle střetává, a zároveň narušuje čistě realistické pojetí jeho světa. Clayface sice není tak známý jako Joker nebo Two-Face, dlouhodobě ovšem patří mezi oblíbené Batmanovy protivníky. Je navíc jedním z jeho nepřátel, kteří na svůj hraný filmový debut dosud čekali. Nyní došlo i na Clayface, a to v rámci nového propojeného světa DC Universe. Bylo nicméně rozhodnuto, že se Clayface alespoň prozatím Batmanovi nepostaví. Místo toho se dočkal zcela vlastního filmu.
V roce 2021 projevil zájem o realizaci vlastního snímku o Clayfaceovi filmař Mike Flanagan, který se díky filmům Doktor Spánek nebo čerstvé minisérii Carrie stal expertem na adaptování děl spisovatele Stephena Kinga. Flanagan byl konkrétně fanouškem pojetí Clayface v animovaném seriálu Batman z roku 1992. Ideální projekt s Clayfacem v hlavní roli si představoval jako mix hororu, thrilleru a tragédie. Projekt se pokoušel udat v době existence propojeného světa DC Extended Universe, tehdejší vedení o něj ovšem zájem neprojevilo. Nejenže časem došlo k zániku tohoto propojeného vesmíru, ale změnily se také poměry ve filmovém DC Comics. V říjnu 2022 tak vzniklo nové DC Studios pod vedením Jamese Gunna a Petera Safrana.
Flanagan se proto rozhodl nabídnout svůj projekt novému vedení. Bylo to v době, kdy Matt Reeves zvažoval realizaci několika spin-offů svého Batmana, které by se zaměřily na různé Batmanovy protivníky. Svého času to vypadalo, že Reeves využije Clayface také jako záporáka ve svém chystaném filmu Batman Part II, nakonec ovšem dostal zelenou Flanaganův projekt, který se stal součástí nového propojeného světa DC Universe. Flanagan napsal scénář a měl film také režírovat. Postava Clayface se mezitím objevila v animovaném seriálu Creature Commandos, který nový vesmír DCU odstartoval. Gunn tehdy prohlásil, že sice původně neměl v plánu realizovat film o Clayfaceovi, Flanaganova vize si ho ovšem získala.
Přestože je film Clayface součástí DC Universe, podílí se na něm jako producent také Matt Reeves. Flanagan se ovšem nakonec režie nechopil. Plány mu totiž zkřížila nejen zmiňovaná minisérie Carrie, ale také dal přednost režii nového Vymítače ďábla s podtitulem Mučedníci. Film, který byl již v počátečních fázích přirovnáván k Mouše Davida Cronenberga, tak musel hledat jiného režiséra. Finální volba nakonec padla na Jamese Watkinse. Režisér Ženy v černém s Danielem Radcliffem nebo Nepřivolávej nic zlého s Jamesem McAvoyem měl již zkušenosti s výraznými hereckými jmény, hlavní tváří filmu Clayface je ovšem nakonec poměrně neznámý Tom Rhys Harries. I díky absenci větších hereckých jmen měla produkce vyjít pouze na 30 milionů dolarů, což je na poměry moderních komiksových adaptací poměrně směšná částka. Především se ovšem v průběhu filmu potvrzuje, že ke Clayfaceovi je nutné přistupovat jinak než ke klasické komiksovce. A i když Flanagan nakonec svou vizi nedotáhl do konce, její zárodky ve výsledném produktu přece jen přetrvávají.
Film Clayface se chronologicky odehrává ještě před událostmi Creature Commandos a je pojat jako Clayfaceův origin. Matt Hagen je hereckou hvězdou, která se nachází na možném kariérním vrcholu. Ze dna, respektive z gothamských Úžin, se vyšplhal až na pozici čerstvého oscarového nominanta a jeho hvězda stále stoupá. Jenže právě v Gothamu si Matt znepřátelí nesprávné lidi. Výsledkem je zohavený obličej, poškozená pověst a brutální kariérní úpadek. Zoufalý Matt je tak schopen prakticky čehokoliv a vědecký experiment s nejistými výsledky se rázem stává jeho jedinou nadějí. Zpočátku to přitom skutečně vypadá, že Matt dostane druhou šanci. Jenže jeho minulost a honba za pomstou začnou ohrožovat jeho budoucnost.
Jde sice o třetí film ze světa DCU a šestý projekt celkově, nejsympatičtější ovšem je, že Clayface dokáže stát na vlastních nohách a ani se příliš nesnaží napojovat na širší vesmír. Oproti Supermanovi a Supergirl má svým nádechem skutečně blíže k Batmanovi Matta Reevese nebo prvnímu Jokerovi Todda Phillipse. Teoreticky by mohl zapadnout i do realističtějšího pojetí batmanovské mytologie, protože příčina Mattových nových schopností je tu v rámci možností poměrně realistická a sci-fi nádech zůstává spíše okrajový. DC Universe se přitom odehrává ve světě, který měl být po celou svou historii ovlivňován různými metalidmi, a má tak daleko ke skutečnému světu. Lidstvo v něm ví o existenci metalidí přibližně 300 let, jejich přítomnost tedy měla po staletí ovlivňovat fungování společnosti. Clayface nicméně skutečně vyvolává dojem, že by se mohl odehrávat někde bokem v již zavedeném a realističtějším batmanovském světě, do kterého by dokonale zapadl. A i když se film většinu času odehrává v Gothamu a dojde tu například i na přítomnost gothamské policie, nenajdeme v něm mnoho odkazů na širší batmanovskou mytologii.
Filmy založené na klasických komiksových záporácích vznikaly například také ve studiu Sony a přinesly úsměvné zážitky jako Morbius nebo Lovec Kraven. Tyhle filmy snadno mohly vyvolávat dojem, že točit snímky čistě o záporácích populárních superhrdinů je špatný nápad. Clayface nicméně ukazuje, že to přece jen jde. Napříč filmem se objevuje motiv toho, jak si člověk může nechat nadějnou budoucnost snadno nabourat traumatickou minulostí a jak někdy nedokáže zavřít dveře za nevyřešenými traumaty. Matt Hagen tak z filmu snadno vychází jako tragická postava. Přispívá k tomu především jeho přiznání, že si kvůli herecké kariéře sám nedokáže ujasnit, kým vlastně je. Z Clayface se tak sice vyklube poměrně klasický příběh o pomstě, je ovšem podaný svěže, a to nejen díky schopnostem hlavní postavy.
Soundtrack Volkera Bertelmanna sice spoléhá především na jeden stěžejní hudební motiv, celkově je ovšem atmosférický. Kameraman Rob Hardy, který je podepsán i pod letošní Supergirl, potvrzuje pozici jednoho z nejvíce nedoceněných kameramanů a této levné komiksovce dokáže dodat poměrně naleštěný vizuální kabát. Omezený rozpočet se na filmu přece jen místy podepisuje a od vyobrazení schopností hlavního hrdiny tak nelze čekat vyložené zázraky (jeho klasické komiksové podoby je ve filmu minimum). Na druhou stranu se ve filmu zajímavě pracuje s vyobrazením vnitřního konfliktu hlavní postavy, která navzdory očekáváním po celou dobu působí tak nějak uvěřitelně.
Je těžké říct, co všechno je součástí původního příběhu Mikea Flanagana a jak zásadní revize provedl spoluscenárista Hossein Amini. Sám Flanagan prohlásil, že se nejedná o jeho film, ale o film Jamese Watkinse. Flanagan ve svých hororech často vypráví tragické, psychologicky zaměřené příběhy o traumatech, zármutku a vině, přičemž všechny tyto motivy korespondují i s výsledným Clayfacem. Watkins oproti němu nemá tak výrazný autorský rukopis, již několikrát ovšem předvedl, že dokáže natočit řemeslně zvládnutý horor. A přesně takový dodal i nyní. Body horor je pro něj tak trochu novou disciplínou, přesto se mu daří, aby byl Clayface v jistých momentech fyzicky nepříjemný. Film navíc poměrně funkčně graduje a když už to vypadá, že se titulní postava se svými schopnostmi tak úplně nevyblbne, stěžejní pasáž tyto pochyby snadno rozptýlí.
Tom Rhys Harries je sice poměrně neznámé jméno (v hledáčku pro tuto roli měli údajně být také Leo Woodall, George MacKay, Tom Blyth nebo Jack O’Connell), zvládne nicméně ztvárnit sympatického a zároveň psychicky nevyrovnaného hezouna. Film se přitom jen opatrně dotýká Mattova osobního zázemí, byť naznačuje, že si prošel domácím násilím. Za sebou má také jistou formu kontroverzí a ukazuje se, že minulost člověka snadno dožene. To sympaticky zapadá do ústřední myšlenky filmu: Matt Hagen sice zdánlivě dostává druhou šanci, posedlost vyřešením minulosti a touha po pomstě mu v tom ovšem brání. Za pochodu přitom ani na moment nehrozí, že by se Clayface zvrhl v klasické klišé o nepochopeném antihrdinovi. Ústřední postava se tu spíše skutečně mění v monstrum, u kterého nicméně chvílemi není tak úplně jisté, nakolik se ještě dokáže ovládat.
I když jde o film o záporákovi, Clayface se přece jen nevyhne některým „superhrdinským“ klišé, jako je romantický trojúhelník, byť přístup k němu není tak očividný, jak by se možná mohlo zdát. Patrné jsou také paralely s prvním Jokerem. V centru příběhu opět stojí tragický portrét záporáka, kterého formují společenské odmítnutí a osobní ponížení. Místo tradičního superhrdinského konfliktu se film soustředí především na individuální osud a postupný vnitřní rozklad hlavní postavy. Jde sice o malou komiksovku, svým obsahem ovšem nabídne větší satisfakci než generické blockbustery typu Shazam! 2 nebo Blue Beetle. Za pochodu je snadné položit si otázku, zda by snad právě tohle neměla být cesta, kterou se komiksovky od DC mají vydat, protože by alespoň šlo o zdravou alternativu. Samozřejmě je ovšem nutné propojený svět ve velkém budovat, a tak nemohlo chybět ani potvrzení, že pro Clayface existují další plány v rámci tohoto univerza. Těžko říct, zda na jeho další osudy dojde ve druhé sérii Creature Commandos, nebo v chystaném sólovém filmu o Batmanovi z tohoto vesmíru s názvem The Brave and the Bold. Clayface nicméně prokazuje, že není problém vzít tak trochu zapadlou komiksovou postavu, přistoupit k ní svěže a dodat přinejmenším zajímavý film. Snad tak DCU v budoucnu předvede podobnou žánrovou rozmanitost a znovu potvrdí, že komiksové adaptace nejsou tak vyčerpaným materiálem, jak by se mohlo zdát.
Clayface dokazuje, že i komiksový záporák z druhé ligy může utáhnout vlastní film, pokud se k němu přistoupí trochu jinak než ke klasické superhrdinské podívané. James Watkins dodal atmosférický horor s tragickým hrdinou, kterého postupně pohlcují vlastní traumata i touha po pomstě. Omezený rozpočet se sice místy projeví a film se nevyhne některým žánrovým klišé, díky důrazu na psychologii hlavní postavy, nepříjemným tělesným proměnám a samostatnosti přes zasazení do DC Universe ovšem nabízí svěží alternativu ke generickým komiksovým blockbusterům. Clayface sice nepředstavuje revoluci, potvrzuje však, že budoucnost komiksových adaptací nemusí spočívat jen v dalších velkolepých týmovkách a nekonečném budování propojených světů...
