#46 - Blacula (1972)

Já vím, zní to tro­chu jako div­ný vtip, když se Dracula pře­mě­ní v čer­né­ho hra­bě­te, ale obdo­bí 70. let bylo v Americe obdo­bím bla­x­plo­i­tati­on, a tak se to pode­psa­lo i na žán­ru. „Blacula“ není vel­ko­le­pý film, ale je to něco, co hned tak neu­vi­dí­te.

Blacula

Blacula

USA, 1972, 93 minut

Režie: William Crain

Scénář: Joan Torres a Raymond Koenig

Hrají:

William Marshall (Blacula)

Vonetta McGee (Tina)

Denise Nicholas (Michelle)

Thalmus Rasulala (Gordon Thomas)

Blaxploitation je jed­nou z ér ame­ric­ké fil­mo­vé his­to­rie. Psala se 70. léta, vzta­hy mezi čer­ným a bílým oby­va­tel­stvem se poma­lu zlep­šo­va­ly, ale ve fil­mu byli čer­ní stá­le těmi, kdo umí­ral jako prv­ní, pří­pad­ně byli vykres­lo­vá­ní jako ty nej­hor­ší padou­ši. Sami čer­no­ši se tohle poku­si­li změ­nit fil­my, kte­ré se zamě­řo­va­ly na jejich rasu, a sami čer­no­ši zde byli klad­ný­mi hrdi­ny, ane­bo hrdi­ny tra­gic­ký­mi, kte­ří trpí vět­ši­nou rukou bílé­ho utis­ko­va­te­le. Což o to, na tomhle není nic špat­né­ho, čer­ná komu­ni­ta v Americe je roz­sáh­lá a fil­my se vždy zapla­ti­ly, pře­de­vším pro­to, že měly vel­mi níz­ký roz­po­čet. Ale bla­x­plo­i­tati­on bylo ve své době vel­mi oblí­be­né, i když nut­no říci, že se mnoh­dy hle­dě­lo spí­še na kvanti­tu než na kva­li­tu.

O „Blaculovi“ se hovo­ří jako o nej­lep­ším horo­ru obdo­bí bla­x­plo­i­tati­on, což samo o sobě něco zna­me­ná. „Blacula“ totiž není žád­ným geni­ál­ním fil­mem a řadí se spí­še k prů­mě­ru než nad­prů­mě­ru. Pro mě osob­ně je důvod v tom, proč byl zařa­zen mezi 101 nej­lep­ších horo­rů, že se jed­ná o význam­nou éru ame­ric­ké­ho fil­mu a je vhod­né na ni upo­zor­nit prá­vě tím, že se film z této doby obje­ví v kni­ze, kte­rá má popi­so­vat jedi­neč­né horo­ry celé kine­ma­to­gra­fic­ké his­to­rie.

Čím déle píši recen­ze na 101 nej­lep­ších horo­rů, tím více si uvě­do­mu­ji, že jaké­ko­li vytvá­ře­ní žeb­říč­ků nemá smy­sl. 101 nej­lep­ších horo­rů je názor pou­ze sku­pin­ky auto­rů, a i když by se s nimi kri­ti­ci na mno­ha fil­mech shod­li, jis­tě by se tak nesta­lo ve všech pří­pa­dech. Já osob­ně bych „Blaculu“ do podob­né­ho žeb­říč­ku nena­sa­dil, pro­to­že si pros­tě mys­lím, že jsou zde lep­ší fil­my, fil­my, kte­ré jsou lépe zvlád­nu­té herec­ky a fil­mař­sky. Práce s figurí­nou byla mno­hem, mno­hem lep­ší napří­klad ve Frankensteinovi z roku 1931 než v tom­to pří­pa­dě.

Blacula má svou atmo­sfé­ru, kte­rá je posta­ve­ná pře­de­vším na pří­jem­ném fun­ky soul soun­du, kte­rý pod­kres­lo­val vět­ši­nu bla­x­plo­i­tati­on fil­mů a musím říct, že v tom­to pří­pa­dě se hodí. Vyznění fil­mu je tak mezi horo­ry uni­kát­ní, pro­to­že se tolik odli­šu­je od kla­sic­ké­ho poje­tí Draculy jako před­lo­hy, na zákla­dě níž byl ten­to sní­mek posta­ven. Vyskytne se zde i posta­va Draculy, kte­rá pro­mě­ní v 18. sto­le­tí afric­ké­ho prin­ce boju­jí­cí­ho pro­ti otroc­tví v upí­ra. Ano, film je ukáz­kou toho, jak je bílý muž utis­ko­va­tel­ský a jak si pod­ma­ňu­je čer­né­ho muže, aniž by na to měl jaké­ko­li prá­vo. Ve finá­le tedy nesle­du­je­me upí­ra, kte­rý baží po krvi, ale tra­gic­kou posta­vu, kte­ré byl bělo­chem vnu­cen osud, jež si nepřá­la. Blacula baží po krvi, ale pou­ze pro­to, že musí, jinak by totiž nepře­žil. Ale ve své pod­sta­tě pou­ze hle­dá lás­ku, kte­rou nachá­zí v Tině, jakém­si převtě­le­ní své vlast­ní ženy, kte­rá byla Draculou zabi­ta. Tina se do něj také zami­lu­je. Ale tra­gic­ký pří­běh musí mít tra­gic­ký konec a Blaculova život­ní lás­ka umí­rá rukou bílé­ho poli­cis­ty, opět odkaz na to, že čer­no­ši pod rukou bílé­ho muže jenom trpí. Blacula pro­mě­ňu­je svou milo­va­nou v upír­ku, ale ta je ve finá­le zabi­ta opět bílým mužem, i když do té doby upí­ry vraž­dil jeho čer­ný kole­ga v podá­ní skvě­lé­ho Thalmuse Rasulala, kte­rý mi při­po­mněl film „Černý Dynamit“, skvě­lou ukáz­ku toho, jak může být moder­ní bla­x­po­i­tati­on vtip­né.

Blacula ale nekon­čí tím, že by se chtěl pomstít a v zápa­lu boje umí­rá, Blacula kon­čí tak, že zdr­ce­ný stou­pá po scho­dech ke slu­neč­ní­mu svět­lu, kte­rým se nechá zabít. Zde se koneč­ně poved­la tro­chu lep­ší tri­ko­vá sek­ven­ce, když byla pou­ži­ta figurí­na roz­klá­da­jí­cí­ho se upí­ra, kte­rou oží­ra­jí čer­vi. Jinak, jak říkám, je film pros­tě prů­měr a pro mě osob­ně nijak zvláš­tě nevy­bo­ču­je.

Proč film zařa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Zajímavé podá­ní upír­ské legen­dy, nový pohled na věc, kte­rý je spo­jen s kri­ti­kou spo­leč­nos­ti, pře­de­vším pak raso­vé nená­vis­ti. Sem tam zají­ma­vé scé­ny, hlav­ně ta, kdy upír­ka vstá­vá z mrtvých u koro­ne­ra a pro­ti dok­to­ro­vi běží ve zpo­ma­le­ném zábě­ru chod­bou. Tahle scé­na je sku­teč­ně děsi­vá.

Proč film neza­řa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Sám o sobě nepří­liš horo­ro­vý sní­mek, kte­rý si spí­še pohrá­vá s tím, jak je jinak mož­né podat Draculův pří­běh.

Další film pat­ří­cí mezi „101 nej­lep­ších horo­rů“ vyjde 27.1.2020

---

Článek je sou­čás­tí seri­á­lu 101 nej­lep­ších horo­rů na inter­ne­to­vém maga­zí­nu Horor-Web.cz.

---

---