#68 - Oblečen na zabíjení (1980)

Brian De Palma, to není jen „Carrie“, ale i dal­ší fil­my, kte­ré roz­hod­ně sto­jí za to. „Oblečen na zabí­je­ní“ je jed­ním z těch, díky kte­rým si De Palma zajis­til při­rov­ná­ní k Hitchcockovi.

Oblečen na zabí­je­ní

Dressed to Kill

USA, 1980, 105 minut

Režie: Brian De Palma

Scénář: Brian De Palma

Hrají:

Michael Caine (Doktor Robert Elliott)

Angie Dickinson (Kate Miller)

Nancy Allen (Liz Blake)

Keith Gordon (Peter Miller)

Brian De Palma už uká­zal, že umí natá­čet horo­ry a stej­ně tak pou­ká­zal na to, že mu nejsou cizí fil­my, kte­ré jsou v pod­sta­tě odka­zem Alfreda Hitchcocka. Na ČSFD jsem četl poměr­ně zají­ma­vý názor, kte­rý říkal, že „Oblečen na zabí­je­ní“ je hit­chcocko­věj­ší než sám Hitchcock. A v něčem je to urči­tě prav­da. Závěr, kde všech­no vysvět­lu­je psy­chi­atr a poli­cis­ta mi, při­po­mně­ly závěr fil­mu Psycho, kde se v pod­sta­tě ode­hrá­vá stej­ná scé­na. Ale tam, kde „Psycho“ kon­čí, tam „Oblečen na zabí­je­ní“ ješ­tě pokra­ču­je. Ale ješ­tě jed­na věc mi při­šla vel­mi hit­chcockov­ská. De Palmův smy­sl pro humor. Projevuje se pře­de­vším ve scé­ně, kde se mezi sebou baví Liz a Peter v restau­ra­ci. To, co musí vyslech­nout nebo­há sta­řen­ka, je pří­liš pro její nevin­nou mysl.

Ale film není sil­ný díky své­mu humo­ru, film je sil­ný díky své­mu pří­bě­hu, poje­tí, jakým je nato­če­ný, ale i díky tomu, že se nebo­jí zachá­zet do tako­vých podrob­nos­tí, kte­ré divák mnoh­dy těž­ko sná­ší, a to jak v pří­pa­dě expli­cit­ní­ho nási­lí, tak pře­de­vším v pří­pa­dě sexu­ál­ních a ero­tic­kých scén, kte­ré jsou zde vyob­ra­ze­ny sku­teč­ně suges­tiv­ně, což byl i důvod k tomu, že ame­ric­ké pub­li­kum muse­lo dostat naser­ví­ro­va­nou jem­něj­ší ver­zi s méně vul­gár­ním jazy­kem a s men­ším počtem zábě­rů na nahé žen­ské tělo. Ale my si může­me vychut­nat celou ver­zi, nesestří­ha­nou a v plné pará­dě.

De Palma budu­je napě­tí pře­de­vším dlou­hý­mi scé­na­mi a poma­lý­mi zábě­ry, kdy sku­teč­ně někdy máme pocit, že už to pře­ce nemů­že dál pro­ta­ho­vat, ale on jako by chtěl zajít ješ­tě dál a ješ­tě dál, zpo­ma­lu­je dění a my si musí­me počkat na to, co se koneč­ně sta­ne, i když dob­ře víme, že je to nevy­hnu­tel­né. Děs není navo­zen leka­cí­mi scé­na­mi, ale prá­vě oním oče­ká­vá­ním, nejis­to­tou toho, kdy při­jde to, o čem víme, že při­jde, a hlav­ně v jaké míře to má při­jít.

Film nemá geni­ál­ní poin­tu, kte­rou jsme u Hitchcocka moh­li v mno­ha fil­mech obdi­vo­vat. V pod­sta­tě poměr­ně brzy zjis­tí­me, kdo asi bude tím vra­hem, což do jis­té míry ubí­rá na finál­ním pře­kva­pe­ní, ale pokud se nechá­te pří­bě­hem unést, mož­ná pro vás odha­le­ní vra­ha nebu­de tak jed­no­znač­né. Pokud se pak týká úpl­né­ho závě­ru a finál­ní scé­ny, Brian De Palma jako kdy­by vykra­dl sám sebe a svou Carrie, pro­to­že finá­le je v pod­sta­tě plně totož­né, kdy si uvě­do­mu­je­me, že sice je vše zažeh­ná­no, ale zlo napácha­lo tako­vé ško­dy, z nichž není mož­né se jen tak vzpa­ma­to­vat.

Ozdobou fil­mu jsou herec­ké výko­ny, kdy na prv­ním mís­tě pros­tě musím vyzdvih­nout Michaela Caina, kte­rý svým brit­ským pří­zvu­kem při­ná­ší do New Yorku něco tro­chu odliš­né­ho, což samo o sobě svěd­čí o tom, že všech­no není úpl­ně v pořád­ku. Michael Caine je jeden z mých vel­mi oblí­be­ných her­ců, a tak na něj pros­tě nemo­hu dát dopus­tit.

Uznání si ale také zaslou­ží Nancy Allen, kte­rá svou roli zahrá­la obstoj­ně a ona je nako­nec tou, kdo roz­lousk­ne celý pří­pad, i když jí při­tom jde o život. Ale její póza pro­sti­tut­ky je uvě­ři­tel­ná a ve chví­li, kdy svá­dí dok­to­ra Elliotta, dává to jed­no­znač­ně naje­vo. Vhodné je také zmí­nit před­sta­vi­tel­ku prv­ní mrt­vé, Angie Dickinsovou, kte­rá měla v pod­sta­tě shod­nou úlo­hu jako Janet Leigh, v již zmi­ňo­va­ném Psychu. Divák má pocit, že prá­vě ona je hlav­ní posta­vou, ale zhru­ba v polo­vi­ně fil­mu si uvě­do­mu­je­me, že to nebu­de o ní a o nemo­ci, kte­rou se prá­vě prav­dě­po­dob­ně naka­zi­la. Film je v pod­sta­tě úpl­ně o něčem jiném, do dění nám vstu­pu­jí nové posta­vy a napě­tí.

Proč film zařa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Velmi dob­ré budo­vá­ní napě­tí, zají­ma­vé scé­ny, kdy je divák vta­ho­ván do děje a s oče­ká­vá­ním se při­pra­vu­je na to, co má při­jít, i když přes­ně neví, co to bude. Film jako celek fun­gu­je, ale má někte­ré své mou­chy.

Proč film neza­řa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Nechci tvr­dit, že film je špat­ný, jako odkaz a osla­va mis­tra horo­ru Hitchcocka roz­hod­ně fun­gu­je. Ukazuje se, že jsou zde dal­ší fil­ma­ři, kte­ří jsou schop­ni jít v jeho sto­pách, ale pře­ce jim jen něco chy­bí. Mě osob­ně tro­chu zkla­ma­lo finá­le fil­mu, kte­ré mi při­šlo zby­teč­né.

Další film pat­ří­cí mezi „101 nej­lep­ších horo­rů“ vyjde 29.6.2020

---

Článek je sou­čás­tí seri­á­lu 101 nej­lep­ších horo­rů na inter­ne­to­vém maga­zí­nu Horor-Web.cz.

---

---