Alexander Veliký - recenze

Asi s podob­nou boles­tí v srd­ci jako já, musí i fanouš­ci Olivera Stona sle­do­vat jeho stá­le krko­lo­měj­ší pád. Stonův nej­no­věj­ší sní­mek Alexander Veliký je toho jen dal­ším důka­zem. Proč ta změ­na? To asi neví ani děde­ček hří­be­ček.

Recenze naše­ho part­ne­ra:

Snad i ten, kdo pro­spal všech­ny hodi­ny děje­pi­su, někdy sly­šel o Alexanderu Velikém, jed­nom z nej­vět­ších voje­vůd­ců, co kdy země nosi­la. Muž, jenž si podro­bil vět­ši­nu nám zná­mé­ho svě­ta, aby pak ve 33 letech za záhad­ných okol­nos­tí zemřel (323 př. n. l.). Jeho pří­běh, ač by vydal na desít­ky knih, se zdá ve Stonově tří­ho­di­no­vé ver­zi jako ucou­ra­ný vlak bez kon­ce. Plný efekt­ních poty­ček, Colina Farrella v blon­ďa­té paru­ce a slav­ných her­ců ve ved­lej­ších rolích. Jindy vyni­ka­jí­cí Farrell buď pobí­há doko­la v mini­suk­ni ane­bo se ohá­ní mečem. Navíc ho kame­ra­man Rodrigo Prieto v někte­rých (prá­vě oněch váleč­ných) scé­nách doslo­va igno­ru­je (zabě­ry z dál­ky nebo vůbec).
Kontorverzní sexu­ál­ní život hlav­ní­ho hrdi­ny je stej­ně tak vyře­šen veli­ce podiv­ným způ­so­bem. Je však jed­nou z věcí, na kte­ré se reži­sér sou­stře­dil nej­ví­ce. Tou dru­hou je, že se Alexanderovi poda­ři­lo pod sebe sdru­žit armá­dy něko­li­ka náro­dů (je naiv­ní si mys­let, že sta­či­lo pronést pár pla­men­ných řeči­ček a všich­ni najed­nou za vás chtě­jí polo­žit život.). Stejně, jako je ale mlž­ně popsá­na tato Alexanderova schop­nost, je tomu u jeho bis­e­xu­a­li­ty. Film jako by se sty­děl zajít hloub... Nikdo neče­kal něja­ké divo­ké orgie, ale když už dlou­be­te do pomy­sl­né­ho vosí­ho hníz­da, dělej­te to něčím vět­ším než špend­lí­kem. Alexander je ve Stonově scé­ná­ři (jež se občas pus­tí do své­ráz­ných okli­ček kolem psa­né his­to­rie) trá­pen z jed­né stra­ny jeho mat­kou (Angelina Jolie) a z dru­hé nená­vis­tí a alko­ho­lem napl­ně­ným otcem (Val Kilmer), jenž mu už od mlá­dí vště­pu­je do hla­vy, že ženy jsou hor­ší než muži. Není pro­to divu, že Alexander se o sva­teb­ní noci poku­sí svou novo­man­žel­ku zná­sil­nit (a skon­čí s nožem na krku), aby o pár chvil poz­dě­jí sdí­lel stan s Hephaistonem a jakým­si nahým kas­t­rá­tem (to není uraž­ka... jen tak mimo­cho­dem).

Stone vel­mi špat­ně vyvá­žil vyzně­ní celé věci. Jeho sexu­ál­ní scé­ny mezi Alexanderem a jeho ženou Roxanou (kte­rou si dle his­to­ri­ků vzal Alexander vzal zce­la jas­ně z poli­tic­kých než jiných důvo­dů) jsou, ač přes její odmí­ta­vost, nabi­té ero­tic­kou jis­krou. Divák si uži­je dosta­tek naho­ty, plno vzdechů a má pocit, že ti dva měli nako­nec skvě­lý sex. Naproti tomu Alexander a jeho part­ner Hepaiston jsou jako dva šaš­ci. Stone se ani nepo­ku­sil udě­lat z něj ale­spoň troš­ku atrak­tiv­ní­ho muže. Jeho nalí­če­né obo­čí je vel­kým kon­tras­tem v porov­ná­ní s krás­nou Roxanou, pokud to mohu posou­dit z pohle­du 23 leté­ho hete­ro­se­xu­á­la. Je tak popí­rá­na logi­ka celé­ho pří­bě­hu i vzá­jem­ných vzta­hů (když už jsme u té logi­ky, zají­ma­lo by mě, jest­li si Alexander po sedm let svých taže­ní s sebou oprav­du bral všech­ny své part­ne­ry a part­ner­ky...).
Velmi špat­ně (aby toho špat­ně neby­lo v téhle recen­zi málo) jsou vybrá­ni i her­ci pro hlav­ní role. Pominu-li Farrella, jenž se ale­spoň sna­ží, Angelina Jolie je jako pěst opi­lé­ho námoř­ní­ka na oko stříz­li­vé uči­tel­ky sexu­ál­ní výcho­vy. Ve scé­nách s Farrellem se musí i ten nejmí­ru­mi­lov­něj­ší a nej­sho­ví­va­věj­ší (a ale­spoň kap­ku uva­žu­jí­cí člo­věk) držet, aby nepro­pu­kl v use­da­vý pláč. Vždyť Colin Farrell je o JEDEN rok star­ší než Jolie! A její akcent...
Pro to už by snad nemě­ly být ani slo­va, ale rov­nou věze­ní. Navíc se mi k mému údě­su zdá­lo, že Stone zařa­dil jeden fla­shback ke kon­ci fil­mu jen pro­to, pro­to­že se tam Angelina už hodin­ku neob­je­vi­la... Ale to už asi oprav­du dlou­bu klac­kem do mrt­vo­ly.
A tak nebo­hé­mu divá­ko­vi nezbu­de nic jiné­ho, než se tešit na scé­ny, kde teče krev. K svě­tu vypa­da­jí jen asi dvě (jedi­né, jež mi ale­spoň na chvil­ku uvíz­ly v pamě­ti) a to sou­boj s Peršany a pak samo­zřej­mě obr­ně­ně­né slůňa­ta a plno Indů :). Ještě kdy­by se stři­hač nesna­žil plnit pěti­let­ku na 600% a bylo by to v pořád­ku. Pokud pak chce­te zavzpo­mí­nat na Oliverovy sta­rá léta, řek­ně­te sou­se­do­vi v kině, ať vás pro­bu­dí na les­ní scé­nu, plnou psy­cha­de­lic­kých barev (něco jako záblesk Takových nor­mál­ních zabi­já­ků). A že to pro­bu­ze­ní bude­te nej­spí­še potře­bo­vat. Velká část tří­ho­di­no­vé­ho opu­su se totiž točí oko­lo žvatla­jí­cí­ho Anthony Hopkinse (jako Alexanderova uči­te­le a rád­ce Ptolemája) nebo Farrella až zby­teč­ně dopo­drob­na pro­bí­ra­jí­cí­ho váleč­nou tak­ti­ku se svý­mi gene­rá­ly.
Oliver Stone je stá­le vel­kým reži­sé­rem a jeho před­cho­zí díla mu už nikdo nikdy neod­pá­ře. Pustit se do mate­ri­á­lu jako je Alexander Veliký chtě­lo odva­hu a štěs­tí... Bohužel, jed­no­ho bylo dosti a dru­hé­ho málo...