Birds of Prey (Podivuhodná proměna Harley Quinn) [Birds of Prey (And the Fantabulous Emancipation of One Harley Quinn)] – Recenze – 40%

Postava komik­so­vé anti-hrdinky Harley Quinn se v podá­ní hereč­ky Margot Robbie obje­vi­la už jako jed­na z hlav­ních postav v týmo­vém fil­mu Sebevražedný oddíl, nyní se však dočka­la i své­ho vlast­ní­ho sním­ku, v němž je před­sta­ve­na zno­vu a zevrub­ně­ji. Film Birds of Prey se při­tom kro­mě její minu­los­ti a bláz­ni­vých činů zao­bí­rá také tím, jak napo­moh­la k vytvo­ře­ní čis­tě žen­ské­ho sesku­pe­ní zva­né­ho Birds of Prey, jehož cílem je potí­rá­ní zlo­či­nu v Gothamu.

Zdroj fotek: Vertical Entertainment

Jde tedy v pod­sta­tě o žen­ský film (umoc­ně­ný tím, že zatím­co jeho hlav­ní hrdin­ky jsou ženy, tak sko­ro všich­ni anta­go­nis­té jsou muži), jenž nato­či­la čínsko-americká reži­sér­ka Cathy Yan, debu­tu­jí­cí fil­mem Birds of Prey v Hollywoodu, a napsa­la jej Christina Hodson, sce­nárist­ka Bumblebeeho. Člověka to až vybí­zí tako­vé­mu kom­plet­ně žen­ské­mu týmu fan­dit, o to vět­ší je však zkla­má­ní z toho, že sní­mek selhá­vá ve spous­tě aspek­tů od stav­by pří­bě­hu a prá­ce s posta­va­mi až po úro­veň herec­kých výko­nů a řadu pochyb­ných díl­čích tvůr­čích roz­hod­nu­tí.

Zápletka se hned v úvo­du dává do pohy­bu roz­cho­dem Harley Quinn s Jokerem (kte­rý ve fil­mu nevy­stu­pu­je), po němž už nad ní nevi­sí jeho ochran­ná ruka a jde jí tím pádem po krku sko­ro celé měs­to. Jedním z těch, co si pře­jí její smrt, je i nelí­tost­ný mafi­án Roman Sionis, prahnou­cí po nad­vlá­dě nad Gothamem (Ewan McGregor). Podaří se mu Harley Quinn pola­pit, ale pak jí zas pus­tí na svo­bo­du (zce­la nesmy­sl­ně) kvů­li tomu, aby pro něj nalez­la jaký­si mimo­řád­ně cen­ný dia­mant, kte­rý si jeho posko­ko­vé necha­li ukrást. A pak se samo­zřej­mě podi­ví, když mu Harley Quinn s tím nale­ze­ným dia­man­tem plách­ne…

Příběh tudíž sestá­vá z pře­ta­ho­vá­ní se o dia­mant, během něhož se Harley Quinn přá­tel­sky sbli­žu­je s jakousi dva­nác­ti­le­tou pou­lič­ní zlo­děj­kou, zatím­co se kolem toho vše­ho mota­jí dal­ší žen­ské posta­vy (kon­krét­ně jed­na baro­vá zpě­vač­ka, jed­na postar­ší poli­cist­ka a jed­na tajem­ná msti­tel­ka s kuší). V zása­dě jde tedy o banál­ní plo­chou his­tor­ku s povět­ši­nou nedo­sta­teč­ně pro­kres­le­ný­mi posta­va­mi, sna­ží­cí se pře­krýt nedo­stat­ky sviž­ným tem­pem, psy­che­de­lic­kým stři­hem a kom­pli­ko­va­nou nara­tiv­ní struk­tu­rou zalo­že­nou na tom, že Harley Quinn (kte­rá je záro­veň vypra­věč­kou fil­mu) neu­stá­le ská­če ve svém vyprá­vě­ní v čase tam a zpát­ky (někte­ré fla­shbac­ky zabí­ra­jí i desít­ky minut), veš­ke­ré udá­los­ti porůz­nu komen­tu­je a sem tam u toho i boří čtvr­tou stě­nu podob­ně jako Deadpool (ako­rát u toho není moc vtip­ná). A když už to vypa­dá, že děj začí­ná váz­nout, tak se vždy odně­kud náhod­ně vyloup­ne něja­ký dal­ší nepří­tel, kte­rý se sna­ží Harley Quinn zabít.

Mimochodem, hrdin­ky fil­mu prak­tic­ky nevy­ka­zu­jí žád­né nad­při­ro­ze­né super­schop­nos­ti, ako­rát se umě­jí dob­ře prát (pří­pad­ně mířit s nabi­tou zbra­ní) a sho­dou okol­nos­tí jim všech­ny jejich plá­ny (i ty impro­vi­zo­va­né) hez­ky vychá­ze­jí. Superhrdinky z nich dělá pou­ze to, že všich­ni jejich pro­tiv­ní­ci jsou zjev­ně mimo­řád­ně neschop­ní (i když jsou po zuby ozbro­je­ní) a tudíž je nemo­hou nikdy sku­teč­ně ohro­zit. A když už je něja­ké posta­vě super­schop­nost oprav­du při­zná­na, tak to najed­nou půso­bí trap­ně a stu­pid­ně. Akční scé­ny jsou navíc posta­ve­né na tom, že v nich hrdin­ky vět­ši­nou jen roz­dá­va­jí obli­gát­ní úde­ry a kopan­ce říze­né obstoj­nou, leč opa­ku­jí­cí se cho­re­o­gra­fií, a ani spo­ra­dic­ké výstřed­něj­ší scé­ny nejsou o moc zábav­něj­ší, ať už jde o pasáž, v níž se Harley Quinn vydá na poli­cej­ní sta­ni­ci a stří­lí tam kolem sebe kon­fe­ty, nebo o závě­reč­nou honič­ku, v níž figu­ru­jí kro­mě auta a motor­ky i koleč­ko­vé brus­le.

Po herec­ké strán­ce je film Birds of Prey těž­ko sne­si­tel­ný, neb leckte­ré herec­ké kre­a­ce jsou v něm pozna­me­ná­ny extrém­ním pře­hrá­vá­ním a důra­zem na afek­to­va­nost – při­čemž tahle sty­li­za­ce ješ­tě pro­jde u své­ráz­ně vyši­nu­té, mani­a­kál­ní a extra­va­gant­ní Harley Qinn (Margot Robbie si svou roli zřej­mě hod­ně uži­la a hra­je ji s obrov­ským nasa­ze­ním, což lze oce­nit bez ohle­du na to, jak neu­vě­ři­tel­ně otrav­ná Harley Quinn je), ale tře­ba to, co na plát­ně před­vá­dí Ewan McGregor (mimo­řád­ně špat­ně obsa­ze­ný), je vylo­že­ně anti-herectví. Démonický vlád­ce měs­ta, šíří­cí kolem sebe strach a teror a vydá­va­jí­cí se do ulic v čer­né mas­ce, by asi neměl být nechtě­ně legrač­ní tím víc, čím úpor­ně­ji se sna­ží půso­bit zle a kru­tě.

Zdaleka nej­zda­ři­le­ji se tak jeví pře­pá­le­ná a pompéz­ně křikla­vá vizu­ál­ní sty­li­za­ce fil­mu, při­způ­so­be­ná tomu, jak se pre­zen­tu­je i jeho šíle­ná a oká­za­le zka­že­ná anti-hrdinka. Kombinace efekt­ní­ho pozlát­ka, bez­pro­střed­nos­ti, vyzý­va­vé­ho vze­zře­ní a ze všech sil vynu­ce­né dová­di­vos­ti při­tom sice může na prv­ní dobrou vyvo­lá­vat zdá­ní při­taž­li­vos­ti, leč smí­še­ná spo­lu se zašlou este­ti­kou špi­na­vých ulic a roz­pa­da­jí­cích se zapli­va­ných loka­cí půso­bí po bliž­ším ohle­dá­ní už jen odpu­di­vě a ule­pe­ně, asi jako třpyt­ka­mi obsy­pa­ná opi­lá pro­sti­tut­ka se sil­nou vrst­vou make-upu.

Make-up a dal­ší povr­cho­vé aspek­ty fil­mu (řízná hud­ba, kos­týmy, bru­ta­li­ta, sran­dov­ní hye­na) jsou ostat­ně tím hlav­ním, co po zhléd­nu­tí fil­mu utkví v pamě­ti, snad jen spo­lu se sna­ži­vě se škle­bí­cím obli­če­jem živel­né Margot Robbie. Jinak je to ale asi stej­ná zába­va jako řádit na dis­ko­té­ce, lít do sebe jed­no­ho paná­ka za dru­hým a pak zuři­vě zvra­cet do kabel­ky (na což ve fil­mu také dojde). Někomu tako­vý způ­sob zába­vy vyho­vo­vat může, o tom žád­ná.