Na novou „Bondovku“ jsem se těšil. Ne, snad, že bych patřil ke skalním fanouškům agenta MI6, ale jelikož se část filmu natáčela v Lokti a Karlových Varech a já měl šanci pracovat pár dní u štábu, váže mě k němu určité emocionální pouto a vybaví se mi hlavně příjemné vzpomínky. Emoce trošku ochladnu, když si uvědomím, že scéna, která se natáčela 4 hodiny, zabere na plátně asi 10 vteřin, ale to sem nepatří. Podle mého názoru byl nejvyšší čas, aby série o Bondovi získala jiný směr. Chcete-li restart. Poslední díly sice přinesly dechberoucí Halle Berry v plavkách, ale stylově už si člověk nebyl skoro jistý jestli sleduje řádný akční film, parodii nebo nějaký díl Star Treku. Jistě, James Bond byl, je a bude svými technickými hračičkami proslulý, ale například „Dnes neumírej“ už byl s realitou hodně na štíru.
Casino Royale už je na tom o poznání lépe. Jistě, že hlavní hrdina má k dispozici vybavení, které v průměrném elektru neseženete, ale s trošku tolerance se dá uvěřit, že některé špionážní agentury by podobné výdobytky techniky mohly mít k dispozici. Ne, snad, že by někdo chtěl po Bondovkách, aby odrážely skutečnost. Ale stejně tak asi není vhodné, aby mohly být označovány za pohádky pro dospělé (i když se pro ně toto označení občas používá).
Dvacátá první Bondovka je jednou z nejsyrovnějších, nejsvižnějších, nejdivočejších a nejlepších dílů, které série má. Ale z počátku by si to dovolil tvrdit málokdo. Už dlouho před premiérou vypukla rebelie fanoušků, kteří (diplomaticky řečeno) nebyli zrovna spokojení s tím, že do role agenta jejího veličenstva s povolením zabíjet byl vybrán menší blonďatý herec Daniel Craig. Rozhodně po fyzické stránce nesplňoval to, co jeho předchůdci. Nakonec to ale skončilo opravdu velkým překvapením - pobouření diváci rychle ztichli, když Craig předvedl, že přestože nezapadá do nastavených standardů, roli Jamese Bonda zvládá na jedničku. Nepatří sice k typickým hezounům, ale díky eleganci a charismatu, kterým disponuje není o nic horší než Pierce Brosnan nebo Sean Connery (trošku odvážné tvrzení, ale myslím, že opodstatněné).
Nejen změna představitele ústředního charakteru vás trkne do očí. Další je i styl, kterým je film natočen. Casino Royale je brutálnější (rvačky jsou surové, krvavé a nějaké té ráně se nevyhne ani samotný Bond) a působí skutečněji (žádné hypertechnické přístroje, ale standardní notebooky a mobilní telefony). Nový směr filmu svědčí a odklon od přehnaně futuristického podání k akčnímu thrilleru je to, co série potřebovala.
Co je ovšem krokem zpět je pojetí ženských postav. Postupem času se z nich stávaly rovnocenné partnerky (popřípadě protivnice) Bonda, byly více emancipované a soběstačné. Naneštěstí v Casino Royale se z dívek opět stávají hlavně pohledné „doplňky“, které sice dokáží držet s agentem 007 krok v rovině dialogové, ale když dojde na akci, tak se vyděšeně krčí v koutku, i když se vedle nich povalují mačety a pistole a jejich společník je v ohrožení.
Rozčarovaný jsem byl i z romantické roviny. Jistě, že Bond nezůstane v posteli dlouho sám, jenže když se objeví milostné scény, jsou tak kýčovité, že má divák pocit, že sleduje další díl Modré laguny. Laškování páru na pláži za doprovodu šumění mořských vln? To mi k Bondovi nesedí.
Ale když přijdou akční momenty, to už je jiná káva a pěkně ostrá. Nejsou uhlazené, ale za to mají spád, jsou vynalézavé (Bond velmi rád využívá okolního prostředí), vyplněné jak pěstními souboji, tak přestřelkami a výbuchy. Režisér Martin Campbell se nebojí velkých soust, takže klidně nechá spadnout dům v Benátkách nebo zničit ambasádu.
Jelikož jde o první Bondovu misi, zjistíte, jak získal status agenta s povolením zabíjet, kdy mu začalo chutnat Martiny a od kdy se představuje jako „Bond, James Bond“. Jeho hlavním protivníkem je bankéř teroristů, zvaný Le Chiffre (Mads Mikkelsen), který se snaží získat skrze pokerový turnaj mnohamilionovou částku pro své společníky. Agent 007 se do hry zapojuje, aby tomu zabránil. Po jeho boku stojí krásná, ale chladná Vesper Lynd (Eva Green), která má dohlížet na to, aby Bond s penězi naložil tak, jak se sluší.
Jestli něco zůstalo beze změn, pak je to Bondův charakter. Stále je oním egoistickým, šovinistickým svůdníkem, který si je jistý tím, že žádná žena neodolá jeho kouzlu. Za to ostatní postavy nedostanou tolik prostoru, kolik bych předpokládal. Dokonce i záporné charaktery, u kterých čekáte, že ve finále změří síly s agentem jejího veličenstva, skončí mrtví mnohem rychleji, než se sluší. Svým způsobem je to, ale logické, protože je nám představen nový Bond (respektive jeho nový představitel), takže je věnována pozornost především jemu.
Je to velký odklon od původního stylu, ale podle mého je to přesně to, co Bond potřeboval. Je více lidský, skutečný. Jeho akční stránce se nedá nic vytknout, jen by si měl dávat pozor, aby to nepřeháněl se sentimentalitou. Ale i přes určité výhrady se budete více než dvě hodiny dobře bavit a přestože je to klišé, musím to zmínit – Bond nového tisíciletí je jiný, ale skvělý.
Nejnovější komentáře