Červený drak - Opět tu máme Hannibala Lectera, vysoce sofistikovaného masového vraha a kanibala labužníka.

Tentokrát se ale vrá­tí­me zpět v čase a bude­me svěd­ky toho, jak se dostal do své pro­mi­nent­ní cely a ješ­tě mno­ha a mno­ha jiných zají­ma­vých věcí

Začnu tro­chu netra­dič­ně. Nejdříve se totiž musím zmí­nit o reži­sé­ro­vi toho­to fil­mu. Je jím Brett Ratner, což je sku­teč­nost pro fil­mo­vé fanouš­ky asi dost pře­kva­pi­vá. Kdo by to byl čekal, že člo­věk, kte­rý nato­čil zatím všech­ny tři Křižovatky smr­ti bude povo­lán ke zfil­mo­vá­ní dal­ší­ho tem­né­ho pří­bě­hu o Hannibalu Lecterovi. Inu Hollywood je mís­to, kde se sem tam sta­ne i něja­ký ten malý zázrak a mla­dý reži­sér se mohl pus­tit do své­ho prv­ní­ho oprav­do­vé­ho thrille­ru, kde jde více o pro­myš­le­ný scé­nář a psy­cho­lo­gii, než o přes­nost kopů Jackieho Chana. Tím samo­zřej­mě nechci nijak sni­žo­vat kva­li­tu Křižovatek smr­ti, ale pře­ci jen je to úpl­ně jiné hřiš­tě a mož­ná i úpl­ně jiná hra.

Ratner si k sobě povo­lal sbír­ku zku­še­ných holly­wo­od­ských par­dá­lů, v čele samo­zřej­mě s Anthony Hopkinsem, Edwardem Nortonem, Ralphem Fiennesem a Harvey Keitelem. Také kame­ra­man Dante Spinotti už dáv­no není žád­ný nová­ček a scé­náris­ta Ted Tally pra­co­val na Mlčení jeh­ňá­tek. A teď k samot­né­mu fil­mu.

Ocitáme se něko­lik let před prv­ní návště­vou agent­ky Starlingové u Hannibala „Kanibala“. Mladý agent FBI Will Graham (Edward Norton) pra­cu­je na pří­pa­du vražd něko­li­ka lidí, jejichž těla jsou nale­ze­na vždy bez urči­tých čás­tí. S pří­pa­dem mu pomá­há zná­mý dok­tor Hannibal Lecter. Uhlazený, inte­li­gent­ní milov­ník dob­ré hud­by, dob­ré­ho vína a dob­ré­ho jíd­la. Je vše­o­bec­ně pova­žo­ván za skvě­lé­ho spo­leč­ní­ka a vyhlá­še­né­ho gur­má­na, kte­rý si pokr­my nej­ra­dě­ji při­pra­vu­je sám (těž­ko by totiž hle­dal kucha­ře spe­ci­a­li­zo­va­né­ho na vaře­ní s lid­ským masem). Agentu Grahamovi zpo­čát­ku uni­ká sou­vis­lost mezi chy­bě­jí­cí­mi část­mi těl, ale nako­nec při­jde na spo­leč­ný rys, všech­ny tyto čás­ti se dají pou­žít k vel­mi (ne)chutnému cíli. Mohou se totiž pou­žít k pří­pra­vě zvláš­tě vybra­ných jídel. S tím­to zjiš­tě­ním běží za svým rád­cem dok­to­rem Lecterem a pro­sí ho o pomoc při vypra­co­vá­ní nové­ho psy­cho­lo­gic­ké­ho pro­fi­lu vra­ha. Když se však Lecter vzdá­lí, všim­ne si Graham vel­mi zvlášt­ní kuchař­ky leží­cí v knihov­ně. Najednou se mu vše spo­jí a je jas­né kdo vraž­dil. Málem však zahy­ne při Lecterově zatý­ká­ní. Poté, co je šíle­ný dok­tor odsou­zen a bez­peč­ně za mří­že­mi, odchá­zí Graham do výsluž­by a se svou rodi­nou se odstě­hu­je pryč od všech hrůz vel­ko­měs­ta. Jeho býva­lý par­ťák Jack Crawford (Harvey Keitel) ho ale po něko­li­ka letech vyru­ší z jeho poklid­né­ho živo­ta a žádá o pomoc při pát­rá­ní po maso­vém vra­ho­vi, kte­rý se stá­vá noč­ní můrou všech agen­tů FBI. Graham tedy chtě nechtě musí vypo­mo­ci a zno­vu se setkat s Hannibalem Lecterem, pro­to­že nový vrah je pod­le vše­ho jeho vel­kým obdi­vo­va­te­lem. Začíná tedy hon­ba za dal­ším vyši­nu­tým mani­a­kem, kte­ré­ho hra­je Ralph Fiennes.

Právě Ralpha Fiennese pova­žu­ji za kle­not Červeného draka. Myslím, že může sla­vit vel­mi úspěš­ný návrat do prv­ní ligy, po něko­li­ka hube­ných letech. Jeho schi­zofre­nie je bez­peč­ně pře­svěd­či­vá, stej­ně jako mimi­ka a stří­dá­ní výra­zů. Jednu chví­li bys­te si ho „kou­pi­li“ a dru­hou bys­te mu nej­rad­ši vystře­li­li mozek z jeho šíle­né hla­vy. Anthony Hopkins je ve svém Lecterovi jako doma a je zby­teč­né psát o tom, jest­li se mu pove­dl. Poloha cynic­ké­ho eli­tář­ské­ho par­chan­ta, oko­ře­ně­ná tro­chou slizkos­ti a nebez­peč­nou inte­li­gen­cí mu sed­ne, odpusť­te, jako prdel na hrnec. Edward Norton, tak k němu bych měl jed­nu vel­kou poznám­ku, pod­le mého v tomhle fil­mu vůbec být neměl! Nemůžu si pomoct, ale mla­dý agent, kte­rý vyře­ší sérii vražd a sta­ne se uzná­va­nou mod­lou všech pochůz­ká­řů, se najed­nou po úžas­ném roz­jez­du své kari­é­ry ukli­dí do ústra­ní a celý život hod­lá opra­vo­vat moto­ry u rybář­ských člu­nů? Promiňte, ale tomu by snad nevě­ři­lo ani malé dítě. Podle mého názo­ru by bylo šťast­něj­ší, kdy­by si Norton pro­ho­dil svůj part s Harvey Keitelem, kte­rý má ve fil­mu bohu­žel jen pár pří­le­ži­tos­tí se uká­zat divá­kům. Byl by skvě­lým vyži­lým poli­caj­tem, řeší­cím posled­ní vel­ký pří­pad. Dokonce i to odstě­ho­vá­ní do ústra­ní by u něj bylo dale­ko pře­svěd­či­věj­ší, než u jeho mlad­ší­ho kole­gy. Vůbec bych nevá­hal udě­lat z něj podob­nou trosku jakou zahrál Al Pacino v Insomnii, mys­lím, že celý film by dostal úpl­ně nový náboj. Také herec­ké špič­ko­vá­ní mezi Hopkinsem a Keitelem by jis­tě bylo zají­ma­věj­ší, pro­to­že ať Norton dělá co dělá, na ostří­le­né­ho Hopkinse pros­tě nesta­čí. Celou dobu na mě totiž půso­bil dojmem, že se do fil­mu dostal nešťast­nou náho­dou ces­tou do cuk­rár­ny. Možná to bylo dáno scé­ná­řem, nebo to byl reži­sé­rův záměr kte­ré­mu nero­zu­mím, ale v kaž­dém pří­pa­dě mi do své role ne a ne zapad­nout. Málem bych zapo­mněl na Emily Watson, jejíž křeh­ká Reba McClane uvěz­ně­ná ve svě­tě věč­né tmy, je para­dox­ně jedi­ným svět­lým bodem v šílen­co­vě živo­tě.

Střih, kame­ra a hud­ba jsou stan­dard­ně odve­de­né par­ty zku­še­ných ruti­né­rů. Hodně pove­de­né jsou napří­klad zábě­ry z vra­ho­va domu, zejmé­na z jeho pod­krov­ní sva­ty­ně.

Červený drak je jis­tě nad­prů­měr­ný thriller, ale své­mu vel­ké­mu vzo­ru se nevy­rov­ná. Mlčení jeh­ňá­tek je pro něj nedo­stiž­nou metou a je ško­da, že ho k tomu srá­že­jí jen vlast­ní chy­by.

---

---