Cesta bojovníka - Recenze
21.June.2007 Recenze Autor: Ivo Petržílek
Režisér Marcus Nispel přichází do českých kin se zvučně znějícím snímkem Pathfinder, který česká distrubuce zkomolila na tuctovou Cestu bojovníka. Po Texaském masakru motorovou pilou se však nejedná o nic většího, než další Nispelův průšvih. Autor nového snímku, vzniknuvšího i na základě komiksu, si totiž zvolil o mnoho intelektuálnější téma – převychovaný viking masakruje své hulvátské krajany uprostřed americké divočiny.
Těžko říct, zda s tímto námětem film prorazí ve Skandinávii, ovšem my ostatní si můžeme vychutnat démonické přízraky krvelačných seveřanů v dobách jejich kořistnických výprav. V 9. století se dostali až do severní ameriky, kde Nispel rozehrává legendární příběh o ztraceném vikinském chlapci, který vyrostl mezi indiány, od nichž si vysloužil přezdívku Duch (kvůli bělostné kůži a děsivému původu).
//
Náš hrdina (hraje Karl Urban) se nyní po patnácti letech znovu setkává se svou agresivní civilizací, která pro něj již nepředstavuje nic jiného, než vetřelce snažící se zničit jeho skutečný domov.
Víte nyní dost na to, abych vám mohl další děj přiblížit metaforou. Cesta bojovníka tak trochu připomíná nějakou zvrácenou reality show, ve které senzace chtiví pořadatelé soustředili do labradorské divočiny dvě skupinky soutěžících. Tu první představují indiáni, z nichž dobrota vyzařuje v takových dávkách, že i v tuhých mrazech si vykračují jen v bederní roušce. Druhá skupina je pak složena z těch nejhorších kriminálních živlů, jež si lze představit. Tito hrdlořezové by, ponecháni bez dozoru uprostřed Manhattanu, napáchali takovou spoušť, že na Godzillu by si už nikdo ani nevzpomněl. Skupina číslo jedna, tedy indiáni, se po zralé úvaze svého statečného vůdce Stopaře rozhodne před silnějším nepřítelem utéct, zatímco jejich protihráči nemají nic lepšího na práci, než je ve slušivých, leč nepraktických úborech v mrazivé krajině pronásledovat.
Protože by to ale na celý film bylo trochu málo, přispěchávají scénáristi s liánami „originálních“ zápletek. Duch se totiž dává na partyzánskou stezku a systematicky decimuje řady pronásledovatelů. Navíc se k němu připojí jeho favorizovaná indiánka a ještě jeden rudý dobrák. Po neskutečné exhibici tohoto týmu (nechybí ani strhující sáňkařská vložka) je jeho jádro přece jen rozbito a Duch postaven před krutou volbu – buď vikingy dovede k útočišti svých přátel, nebo se přesvědčí, jak to bude jeho družce slušet bez párku končetin.
Volí první variantu, přičemž si ale šibalsky ponechává otevřená zadní vrátka. Vikingové se naštěstí chovají jako banda neukázněných nezbedů – nejprve poškádlí slabě zamrzlé jezero a vzápětí je zase můžeme pozorovat, jak se škrábou po uzounkých horských římsách. Pokud jste dočetli až sem a stále v rukou nerozhodně žmouláte stovečku na vstupné, pak se vám pokusím pomoci ke správnému rozhodnutí ještě nastíněním vrcholné scény filmu. Laviny se v ní budou valit jak na zavolanou, soupeři budou bojovat více s gravitací než spolu a z dosud žánrově akčního filmu se stane groteska lechtající vaši bránici. Bylo to ale po všem tom samoúčelném násilí a rádoby temné atmosféře úmyslem režiséra?
Verdikt: Vizuálně pěkně udělaný film, v němž nejedna scéna mohla vejít do vybrané společnosti kultovních. To by ovšem zbytek stopáže musel těmto scénám vytvořit patřičný podkres v podobě houstnoucí atmosféry. Nestalo se a je to škoda.
Hodnocení: 2/5
Komentáře
Jméno (required)
E-mail (required)
Website
Text komentáře:
Prosím opište „8116b6“:
/* */
Nejnovější komentáře