Shingeki no Kyojin 13,5. díl

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Od toho dne

Přijde mi cel­kem vtip­ný nápad vlo­žit do pří­bě­hu díl obsa­hu­jí­cí v názvu dese­tin­né čís­lo, kte­rý nám nepři­ne­se nic nové­ho.

Tento díl se věnu­je pou­ze vzpo­mín­kám Erena Jaegera. Začíná v roce 845, kdy Eren usnul při sbě­ru dře­va a pro­bou­zí se, když u něj sedí Mikasa. Tuto scé­nu jsme moh­li vidět v prv­ním díle. Eren si nemů­že vzpo­me­nout, o čem se mu zdá­lo. Ze spán­ku pla­kal, ale neví proč. Co však v prv­ním dílu neby­lo a ve 13 a půl­tém ano, to je prá­vě sen, kte­rý se Erenovi zdál. Alespoň tedy jeho konec, kdy Eren pře­mě­ně­ný v titá­na nese na rame­nou ská­lu a ucpá­vá jí díru ve zdi. Jenže když se Eren pro­bu­dí, nikdo ješ­tě neví, že se již brzy lidé budou muset potý­kat s titá­ny a že jeden z nich pro­lo­mí zeď Maria.

Znovu pro­ží­vá­me prv­ní den úto­ku titá­nů v Shiganshině. Po tom všem, co už jsme s titá­ny zaži­li, je zvlášt­ní být zno­vu svěd­kem jejich prv­ní­ho setká­ní s lid­mi. Vše na mě najed­nou půso­bi­lo úpl­ně jinak. V posled­ních zhléd­nu­tých dílech byli titá­ni takřka běž­nou sou­čás­tí živo­ta. Navíc jsme sle­do­va­li hlav­ně pří­běhy vojá­ků vycvi­če­ných pro jejich zabí­je­ní. Titán pro ně tedy nebyl nic nezná­mé­ho. Najednou jsem ale zno­vu pro­ží­va­la tu hrů­zu z prv­ní­ho pohle­du na obra. Tu zma­te­nost lidí, kte­ří nemo­hou uvě­řit tomu, že se toto doo­prav­dy děje, že byla zeď pro­lo­me­na. Znovu jsem cíti­la jejich zou­fal­ství a bez­moc. Strach a bez­na­děj. A ten­to­krát jsem si to uvě­do­mo­va­la mno­hem více, než při sle­do­vá­ní prv­ní­ho dílu. Titán zno­vu zabí­jí Erenovu mat­ku, lidé ze Shiganshiny jsou eva­ku­o­vá­ní pře­pl­ně­ný­mi lodě­mi za zeď Rose, brá­na se zaví­rá dřív, než se všich­ni dosta­nou do bez­peč­ní a Eren sli­bu­je smrt všem titá­nům.

Dostáváme se do roku 850, do noci, kdy kade­ti 104. jed­not­ky slav­nost­ně ukon­ču­jí svůj výcvik závě­reč­ným cere­mo­ni­á­lem. Vzápětí sto­jí Eren na hrad­bě a během jeho myš­le­nek na to, že lid­stvo může koneč­ně zahá­jit pro­ti­ú­tok pro­ti titá­nům, se obje­ví kolosál­ní titán a roz­bi­je zeď Rose. Nechybí násled­né zábě­ry boje Erena pro­ti kolosál­ní­mu titá­no­vi a pár dal­ších. Potom už nastu­pu­je Erenův 34. tým na fron­tu. Titán žere Thomase, Eren je zra­něn, Armin je v titá­no­vu krku, Eren ho zachra­ňu­je a sám je sežrán. Eren v obro­vě žalud­ku dál vyhro­žu­je titá­nům a sám se v jed­no­ho z nich pro­mě­ňu­je. Eren-titán zabí­jí jiné obry a najed­nou už je u ská­ly a Mikasa k němu mlu­ví, aby mu při­po­me­nu­la, kdo je. Znovu jsme svěd­ky nefun­gu­jí­cí mise – uza­vře­ní díry v brá­ně. Eren-titán je zra­něn, Eren-člověk se pro­bou­zí doma, kde je vše v pořád­ku, k obě­ma pro­mlou­vá Armin, až dokud se Eren nevzpa­ma­tu­je. Mezitím se ode­všud blí­ží titá­ni a elit­ní jed­not­ka s nimi boju­je. Eren nese ská­lu, zacpe díru. To je opět konec Erenova snu na úpl­ném začát­ku a na chví­li se tak oci­tá­me zno­vu v Shiganshině v roce 845. Když ale Eren opět zavře a ote­vře oči, je v pod­zem­ním věze­ní a mlu­ví s veli­te­lem Erwinem a kapi­tá­nem Levim.

13,5. díl byl výbor­ně zpra­co­va­ným dva­ce­ti­mi­nu­to­vým shr­nu­tím všech před­cho­zích 13 dílů. Prostor obvykle věno­va­ný zápis­ní­ku se zná­mý­mi fak­ty ten­to­krát obsa­ho­val všech­ny obráz­ky, kte­ré byly v před­cho­zích dílech.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře