Rubrika: Knihy k maturitě

Sirotků spá­sa Fontána štěs­tí Lahodnou šlich­tou nám kbe­lí­ky plní. Zřím-li jej, srd­ce mi jásá... Kdo má tak klid­né a las­ka­vé oči? Pouze a jedi­ně on! Kdo? Soudruh Napoleon! Šlechetné pra­se Všechno nám...

„Gilgameš pro Enkidua, pří­te­le své­ho, hoř­ce plá­če a utí­ká na step: „Až já zemřu, nebu­du snad jako Enkidu? Hoře se vplí­ži­lo do mého nit­ra. Ze stra­chu před smr­tí utí­kám na step,...

„Vem arze­nik a olo­vo tam vlej, posy­pej sírou, co se sva­ři­lo tu, neha­še­ným to váp­nem zamí­chej, pak roz­krá­jej tam pro­po­ce­nou botu a z židov­ky tam vetři nečis­to­tu; z malo­moc­né­ho opat­ři si hlen, žluč z vlků,...

„Říkali v tele­vi­zi, že med­věd kodi­ak měří tři met­ry pade­sát.“ „Tři met­ry pade­sát nemá ani slon, ty vole! Co? No!“ zapo­chy­bo­val dru­hý. „Když se posta­ví na zad­ní tla­py a před­ní dá nad...

„Zemřela mat­ka a do hro­bu dána, siro­ty po ní zůsta­ly; i při­chá­ze­ly kaž­dič­ké­ho rána a matič­ku svou hle­da­ly. I zže­le­lo se mat­ce milých dítek; duše její se vrá­ti­la a vtě­li­la se v drob­no­lis­tí kví­tek, jím mohy­lu...

Když se Řehoř Samsa jed­nou ráno pro­bu­dil z nepo­koj­ných snů, shle­dal, že se v poste­li pro­mě­nil v jaký­si nestvůr­ný hmyz. Ležel na hřbe­tě tvr­dém jak pan­cíř, a když tro­chu nad­zve­dl hla­vu, uvi­děl své vykle­nu­té,...

Není zná­měj­ší­ho milost­né­ho pří­bě­hu než ten, o Montekovi a Kapuletové. Jde o arche­typ, kte­rý se obje­vu­je už od sta­rých řec­kých bájí (Paris a Helena), a kte­rý zpo­pu­la­ri­zo­val nej­ví­ce prá­vě William Shakespeare. Jan Otčenášek se ho...

„Kdybychom se vrá­ti­li domů v roce šest­nác­tém, roz­pou­ta­li bychom z boles­ti a síly našich pro­žit­ků vichři­ci. Až se vrá­tí­me teď, bude­me una­ve­ní, zdr­ce­ní, vyho­ře­lí, z koře­nů vyvrá­ce­ní a bez nadě­je. Už se nedo­ká­že­me zapo­jit do...

Historické romá­ny jsou žánrem, kte­rý se nám sna­ží pro­střed­nic­tvím pří­bě­hů oby­čej­ných lidí při­blí­žit atmo­sfé­ru doby. Odsun němec­ké­ho oby­va­tel­stva je pro nás dodnes kon­tro­verz­ní téma, v někte­rých soci­ál­ních bub­li­nách dokon­ce až kon­ver­zač­ní...

Pár slov o auto­ro­vi: Václav Hrabě byl jedi­ný před­sta­vi­tel beat­nic­ké gene­ra­ce u nás. Psal poezii, kte­rou poz­dě­ji zhu­deb­nil Vladimír Mišík (Variace na rene­sanč­ní téma). Jednalo se o vel­mi talen­to­va­né­ho bás­ní­ka. Jeho poezie byla...

Pár slov o auto­ro­vi: Anton Pavlovič Čechov byl pro­za­ik, dra­ma­tik a mis­tr povíd­ky. Věnoval se pře­de­vším popi­so­vá­ní mezi­lid­ských vzta­hů a v tom­to ohle­du také pou­ží­val psy­cho­lo­gic­ká drob­no­kres­ba, což zna­me­ná, že mezi­lid­ské vzta­hy se ode­hrá­va­jí...

„A pro­to­že byl v onom tvár­ném věku, kdy se duše – s povr­chem ješ­tě pří­liš heb­kým – pokrý­vá vrás­ka­mi při sebe­men­ších záva­nech zven­čí a roze­chvě­ně se utvá­ří pod jejich let­mý­mi doty­ky, cítil se...