Rubrika: Knihy k maturitě

Svět ven­ku vypa­dal i přes zavře­né okno stu­de­ně. Na uli­ci vítr vířil prach a útrž­ky papí­ru, a tře­ba­že svíti­lo slun­ko a oblo­ha byla ostře mod­rá, zdá­lo se, jako by nic nemě­lo bar­vu kro­mě...

„O muži zchyt­ra­lém, Múso, mi vypra­vuj, kte­rý se mno­ho, mno­ho byl nablou­dil svě­tem, když posvát­nou vyvrá­til Tróju, mno­há uvi­děl měs­ta a smýš­le­ní náro­dů poznal, množ­ství vytr­pěl běd též na moři, trudě se...

Renesanční dra­ma­tik ang­lic­ké­ho půvo­du William Shakespeare je pova­žo­ván za geni­ál­ní­ho auto­ra dyna­mic­ké pro­mě­ny lid­ské­ho nit­ra, zatím­co Moliére je nepře­ko­na­tel­ným mis­trem v zachy­ce­ní lid­ských arche­ty­pů a nešva­rů, kte­ré doko­na­le vybrousil v kari­ka­tu­ry. Shakespearova šab­lo­na...

„Byl pozd­ní večer – prv­ní máj – večer­ní máj – byl lás­ky čas. Hrdliččin zval ku lás­ce hlas, kde boro­vý zavá­něl háj. O lás­ce šep­tal tichý mech; kvě­tou­cí strom lhal lás­ky...

Sirotků spá­sa Fontána štěs­tí Lahodnou šlich­tou nám kbe­lí­ky plní. Zřím-li jej, srd­ce mi jásá... Kdo má tak klid­né a las­ka­vé oči? Pouze a jedi­ně on! Kdo? Soudruh Napoleon! Šlechetné pra­se Všechno nám...

„Gilgameš pro Enkidua, pří­te­le své­ho, hoř­ce plá­če a utí­ká na step: „Až já zemřu, nebu­du snad jako Enkidu? Hoře se vplí­ži­lo do mého nit­ra. Ze stra­chu před smr­tí utí­kám na step,...

„Vem arze­nik a olo­vo tam vlej, posy­pej sírou, co se sva­ři­lo tu, neha­še­ným to váp­nem zamí­chej, pak roz­krá­jej tam pro­po­ce­nou botu a z židov­ky tam vetři nečis­to­tu; z malo­moc­né­ho opat­ři si hlen, žluč z vlků,...

„Říkali v tele­vi­zi, že med­věd kodi­ak měří tři met­ry pade­sát.“ „Tři met­ry pade­sát nemá ani slon, ty vole! Co? No!“ zapo­chy­bo­val dru­hý. „Když se posta­ví na zad­ní tla­py a před­ní dá nad...

„Zemřela mat­ka a do hro­bu dána, siro­ty po ní zůsta­ly; i při­chá­ze­ly kaž­dič­ké­ho rána a matič­ku svou hle­da­ly. I zže­le­lo se mat­ce milých dítek; duše její se vrá­ti­la a vtě­li­la se v drob­no­lis­tí kví­tek, jím mohy­lu...

Když se Řehoř Samsa jed­nou ráno pro­bu­dil z nepo­koj­ných snů, shle­dal, že se v poste­li pro­mě­nil v jaký­si nestvůr­ný hmyz. Ležel na hřbe­tě tvr­dém jak pan­cíř, a když tro­chu nad­zve­dl hla­vu, uvi­děl své vykle­nu­té,...

Není zná­měj­ší­ho milost­né­ho pří­bě­hu než ten, o Montekovi a Kapuletové. Jde o arche­typ, kte­rý se obje­vu­je už od sta­rých řec­kých bájí (Paris a Helena), a kte­rý zpo­pu­la­ri­zo­val nej­ví­ce prá­vě William Shakespeare. Jan Otčenášek se ho...

„Kdybychom se vrá­ti­li domů v roce šest­nác­tém, roz­pou­ta­li bychom z boles­ti a síly našich pro­žit­ků vichři­ci. Až se vrá­tí­me teď, bude­me una­ve­ní, zdr­ce­ní, vyho­ře­lí, z koře­nů vyvrá­ce­ní a bez nadě­je. Už se nedo­ká­že­me zapo­jit do...