Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...„Dýchat, spát, pít, jíst, pracovat, snít – všechno, co děláme – znamená umírat. I žít nakonec znamená umírat!“ (str. 123)
Autor: Guy de Maupassant
356 stran
Nakladatelství Odeon
Edice: Světová knihovna Odeon
Rok vydání (ČR) 1972, Rok vydání originál 1928 (Paříž)
Překlad: Břetislav Štorm
ISBN: 01-024-72
Pár slov o autorovi: Francouzský spisovatel a žurnalista, který tvořil v době naturalismu a realismu. Během života dostal od Marie Terezie šlechtický titul a jako voják odešel bojovat do prusko-francouzské války. Přátelil se s Gustavem Flaubertem a Emilem Zolou. Vypukla u něj duševní choroba a po pokusu o sebevraždu skončil v ústavu pro duševně choré u Passy u Paříže.
Obsah: Příběh se odehrává v Paříži, v 2. polovině 19. století, kdy se Georges Duroy potkává se svým starým přítelem, kterému si začne stěžovat na to, že má málo peněz a špatnou práci. Jeho přítel Forestier ho tedy seznamuje s prací novináře v časopise La Vie Francaise. Georgesovi se začíná líbit s penězi a mocí a tak začíná dělat všechno proto, aby dosáhl velké moci, která mu přinese spoustu peněz. Jenomže při hledání moci se pan Duroy na nikoho neohlíží a jsou mu úplně jedno city jiných lidí.
První dojmy: Kniha už od začátku byla velmi čtivá. Vžila jsem se do příběhu hned a nemohla jsem se během prvních stran vůbec odtrhnout.
Popis hlavních postav: Forestier – Georgesův známý, který ho seznámí s novinami La Vie Francaise. I když se k Duroyovi choval jako přítel, v redakci dával jasně najevo, že je výše postavený.
Georges Duroy – Na začátku knihy docela chudý muž, který se potká se starým známým a ten ho uvede do světa novinářů. Jeho život se tím mění a začíná pořád více toužit po penězích a moci a nehledí při tom na nic a na nikoho.
Paní de Marelle – Milenka Duroye. I přes to, že se k ní ne vždy chová hezky, neustále o něj stojí a odpouští mu.
Cílová skupina: Cílová skupina rozhodně není jednoznačná. Z vlastní zkušenosti vím, že se kniha líbila i lidem, co moc nečtou. Určitě není moc pro mladší čtenáře, jelikož tam jsou určité souvislosti, které budou lépe chápat starší, ale myslím, že pro čtenáře 15+ by to mohlo být dobré.
„Jako by jejich povahy do sebe dobře zapadaly, oba patřili k dobrodružnému rodu tuláků života, tuláků z lepší společnosti, kteří se velmi podobají tulákům skutečným, ačkoli to sami netuší.“ (strana 252)
Proč jsem knihu začala číst? Od Guy de Maupassanta jsem četla již knihu Kulička, která se mi velmi líbila, autorův styl psaní mi přišel velmi sympatický, tak jsem chtěla pokračovat v poznávání autora.
Doporučila bych ji k maturitě? Proč? Doporučila bych ji, ale ne zrovna nadšeně. V knize je hodně postav, které si musíte zapamatovat, což pro někoho nemusí být nutně problém, ale ne všichni se v tom tak dobře orientují. Kniha také není úplně krátká, takže pro někoho, kdo shání krátkou knihu do počtu, to asi nebude zrovna ideální.
Je snadné o knize mluvit? Tady navazuji na to, že tam je spousta postav. Děj není příliš složitý, ale musíte mít jasno, kdo je kdo a jakou úlohu v knize hraje.
„Sám se přirovnal k člověku, který ráz naráz ochutná vzorky všech vín a brzy již nepozná sladké od přírodního.“ (strana 66)
Je lehce zapamatovatelná a čtivá? Zapamatovatelná je docela dobře, s tím si myslím problém není, ale ta čtivost.
Na začátku byla kniha hodně čtivá, prvních sto padesát stran přečtete strašně lehce, ale pak to už tak slavné nebylo. Opětovně mě vůbec nešlo se začíst. Zbytek knihy jsem četla strašně dlouho a pořád se nemohla dostat ke konci. Až zase posledních padesát stran jsem přečetla docela rychle.
Co kniha čtenářovi může dát? Upřímně jsem si nejvíc odnesla to, že se mi ještě více hnusí podvádění. V celé knize je spousta podvádění, využívání lidí a všemožných věcí, co mi prostě strašně lezou krkem. Strašně mi to vadilo, ale musím přiznat, že je to na druhou stranu docela dobrý odstrašující případ.
Co překvapilo? Asi čtivost na začátku knihy, protože v momentě, kdy jsem začala číst, tak jsem u knihy vydržela asi tři hodiny v kuse, což myslím, není úplně špatné.
Také ještě propracovanost postav. Snad každá postava v knize byla dost psychicky propracovaná na to, bych věřila tomu, že bych je mohla potkat v běžném životě.
Co zklamalo? Zklamalo mě, že ke konci byla kniha pro mě docela nudná. Pořád tam byli stejné problémy. Kdyby celá kniha byla o sto až sto padesát stran kratší, už bych to zklamáním nenazvala. Jenomže tohle mi ke konci už lezlo krkem a myslím, že mi to bohužel zkazilo celkový dojem z knihy.
„Ta vášeň v ní vězí jako osten šípu, který nelze vyrvat.“ (strana 315)
Porovnání s jinými knihami od autora: Od tohoto autora jsem četla už Kuličku. A můj názor je takový, že mám pocit, že tenhle autor nedokáže odhadnout ideální délku knihy. V Kuličce bych klidně sto stran přidala a u Miláčka bych sto stran ubrala. V obou knihách pozorujeme zkaženost lepší společenské vrstvy, ale Kulička byla rozhodně lepší a mnohem čtivější.
Popiš knihu 2 slovy: Podvody, touha po moci
Můj názor: Nejsem si úplně jistá, jestli se mi kniha nakonec líbí nebo ne. Na jednu stranu je autor skutečně výborný a perfektně dokázal popsat společnost takovou, jaká je. Když se na to ale podívám z druhé strany, skoro půlka knihy mě nudila. Nakonec tedy docházím k závěru, že pro mě kniha byla velkým zklamáním a celou bych ji znova už nečetla. Některé zajímavé části si přečtu ráda, ale kniha jako celek už nejspíš ne, bohužel.
Procentuální hodnocení: 53%
„Jejich oči se setkávaly, snad se domlouvaly, chápaly, vyměňovaly si potají myšlenky a pak zase uhýbaly.“ (strana 307)
(4,91 z 5)