Následující text bude pojednávat o klasice detektivního žánru, kterou by měl poznat každý čtenář nezávisle na dlouhodobých literárních prioritách. Napínavá detektivka, jež se dočkala několika filmových zpracování a hrála se na desítkách světových jevišť, patří bezesporu k tomu nejlepšímu, co anglická autorka napsala.
Prázdný ostrov u anglických břehů odříznutý od okolního světa, velký dům s mnoha pokoji a tmavými chodbami, deset různých lidí, kteří se navzájem neznají. Soudce Wargrave, londýnský doktor Armstrong, pan Lombard, učitelka tělocviku Vera Clythornová, generál Macarthur, pan Blore, James Marston, stará panna Emily Brentová a manželé Ethel a Thomas Rogersovi jsou hosty jistého pana N.Z.Namyho, jenž se návštěvníkům doposud neukázal, ale díky jeho pokynům všichni mají zajištěné příjemné prostředí, dobré jídlo a pohodlné spaní.
Nezvyklá pohostinnost netrvá dlouho a všichni obyvatelé si za krátko uvědomí, že jsou v pasti šíleného vraha, jež sklapla v okamžiku jejich příjezdu na Černochův ostrov. Utéct je nemožné, atmosféra houstne, rodí se vzájemná podezření, strach a hrůza z brzké smrti. Pouze zlověstná dětská říkanka a z kuchyně postupně mizící porcelánové figurky malých černoušků vedou odpočet do konce této děsivé hry.
Román byl vydán v roce 1939 a je stěží uvěřitelné, že jde o tak staré dílo, neboť archaičnost je téměř nepostřehnutelná. Základní prvky - izolované místo děje, vynalézavé způsoby vražd, pocit „Je mezi námi!“, nebyly v době napsání převratnými. Skutečně revoluční je totiž dovedení k dokonalosti prvků thrilleru - děsivá říkanka měnící se v seznam odsouzených k smrti, záhadné mizení figurek a hlavně dobře zpracované psychologické portréty hrdinů. Dohromady s osobitou stylistikou je z knihy cítit téměř hmatatelný pocit neodvratné zkázy, která se rozprostírá nad Černochovým ostrovem.
Oproti klasickým detektivkám je v Deseti malých černoušcích citelný příklon k hororu a mystice. Nejde o vyšetřování ve stylu Hercula Poirota či paní Marplové, kdy si čtenář uvědomuje, že ať se stalo cokoli, vše má logické důvody, na které geniální vyšetřovatelé přijdou a v závěru srozumitelně vysvětlí. Tento román je naopak tvořen samými nedořečenými větami a polostíny. I po přečtení poslední stránky zůstává pocit, že ne vše, co se událo, lze logicky (a s vynecháním tajemna) vysvětlit.
Deset malých černoušků (Ten little niggers, angl.)
Autor(ka): Agatha Christie
Překlad: J.Z. Novák
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2005
Počet stran: 207
Rozměr: 207 x 128 mm
Vazba: Vázaný
ISBN: 80-242-1449-0
Deset malých černoušků hostil děda Vševěd, jeden z nich se zakuckal, zbylo jich jen devět. Devět malých černoušků chtělo sypat kosům, jeden se včas nevzbudil, zbylo jich jen osm. Osm malých černoušků vyšlo si hrát před dům, jeden z nich se potloukal, zbylo jich jen sedm. Sedm malých černoušků šlo naštípat klest, jeden z nich se posekal, zbylo jich jen šest. Šest malinkých černoušků chtělo vybrat med, čmelák píchl jednoho, zbylo jich jen pět. Pět malinkých černoušků k soudu spolu míří, jeden z nich se soudcem stal, zbyli jenom čtyři. Čtyři malí černoušci nechali všech pří, jeden z nich šel pasti klást, šli do světa tři. Tři malincí černoušci šli ulovit lva, medvěd sežral jednoho, zbyli jenom dva. Dva malincí černoušci chodili dvě hodiny, jeden klesl na skále, a tak zbyl jen jediný. Jeden malý černoušek vztek měl na svět zrádný, proto se sám oběsil - a tak nezbyl žádný.
Nejnovější komentáře