DOBLBA! – retro vzpomínka – 65%

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Chtěla jsem se nala­dit a tro­chu si zavzpo­mí­nat, pro­to jsem si pus­ti­la v dneš­ní době již tro­chu retro čer­nou kome­dii Petra Vachlera s názvem Doblba! Ráda jsem si zavzpo­mí­na­la na svá mla­dá léta a čes­ké fil­mo­vé per­ly, kte­ré v té době vzni­ka­ly, jako napří­klad kul­tov­ní Samotáři (2000). Musím uznat, že toto jsou za mě sním­ky, kte­ré nepo­strá­da­jí duši opro­ti množ­ství dneš­ních komerč­ních trhá­ků a bez­du­chých bloc­kbus­te­rů, na kte­ré musí všich­ni do kina, ale kte­ré zou­fa­le nema­jí, co říct. Já radě­ji mám fil­my pro užší divác­kou sku­pi­nu, kte­ré ale ale­spoň mají něja­kou výpo­věd­ní hod­no­tu.

Předem bych ráda upo­zor­ni­la, že se nejed­ná o pou­hou vese­lou kome­dii s Ivuškou Janžurovou v hlav­ní roli, ale o čer­nou kome­dii a to je roz­díl. Takže lze sku­teč­ně oče­ká­vat čer­ný humor, jak jej zná­me z růz­ných vti­pů, napří­klad: „Co je těhot­ná žena pro kani­ba­la? Kindervejce!“ Ještě bychom si moh­li upřes­nit, co je to čer­ný humor v násle­du­jí­cí defi­ni­ci: je to for­ma humo­ru, kte­rá si dělá legra­ci ze závaž­ných, tra­gic­kých nebo tabu­i­zo­va­ných témat jako jsou smrt, nemoc, nási­lí, utr­pe­ní nebo jiná cit­li­vá téma­ta. Je čas­to pro­vo­ka­tiv­ní a záměr­ně naru­šu­je hra­ni­ce spo­le­čen­ských norem, aby uvol­nil napě­tí a umož­nil lidem podí­vat se na váž­ná téma­ta z nad­hle­du. Je prav­da, že v dět­ství a v mlá­dí jsem nemě­la čer­ný humor ráda a pova­žo­va­la jsem jej za nechut­ný až zvrh­lý. Nevím, kdy se toto u mě zlo­mi­lo. Je zvlášt­ní, že v pří­pa­dě sním­ku Doblba! mi ten­to druh humo­ru neva­dí, nao­pak, při­jde mi vylo­že­ně tref­ný jako­by tre­fil hře­bí­ček na hla­vič­ku. Některé hláš­ky se nesma­za­tel­ně zapsa­ly. Ten, kdo nedo­ká­že vydý­chat ani jeden čer­ný vtip, ten by se měl shléd­nu­tí toho­to sním­ku vyva­ro­vat, aby se z nepo­cho­pe­ní nedo­pouš­těl nási­lí na lidech oko­lo či neha­něl neprá­vem tvůr­ce sním­ku, co si to vůbec dovo­li­li nato­čit. Tolik úvo­dem k potře­bě objas­ně­ní poj­mů.

Snímek se neho­no­sí vel­kým roz­poč­tem jako holly­wo­od­ské pro­pa­dá­ky, krás­ný­mi barva­mi, pompéz­nos­tí, ale spí­še pra­vým opa­kem. V omše­los­ti, nuzo­tě a zou­fal­ství je jeho krá­sa. Již v prv­ních zábě­rech nahlí­ží­me do chudé rodi­ny Mukových, kde jed­no­du­chý hlav­ní hrdi­na Karel Muk (Jaroslav Dušek) pobí­há polo­na­hý a stá­le neu­r­va­le kři­čí, roz­či­lu­je se, hádá se se ženou (Lenka Krobotová) a kope do věcí. Snímek nás tedy zavá­dí do mír­ně řeče­no nuz­né­ho bez­kul­tur­ní­ho pro­stře­dí bez­cha­rak­ter­ních lůzrů (kte­rých je v naší zemi vel­ká spous­ta, ale nehod­la­jí si to při­pus­tit), kte­ří se cho­va­jí hrubě, neu­r­va­le a pri­mi­tiv­ně a uka­zu­je nám, jakým způ­so­bem na toto své cho­vá­ní doplá­cí nejen jejich oko­lí, ale i oni sami. Cítí se být smo­la­ři, ale sami se o své štěs­tí neu­mě­jí zasa­dit, a pro­to ze zou­fal­ství pro­pad­li alko­ho­lu, nevě­ře nebo pri­mi­tiv­nos­ti. Nemusejí to být nut­ně pou­ze finanč­ně chu­dí lidé jako hlav­ní hrdi­na Karel, ale rov­něž boha­tí lidé jako jeho bra­tr Robert (Petr Čtvrtníček), kte­rý ale trpěl chu­do­bou ducha a pro­hni­lým cha­rak­te­rem a smůlu měl v tom, že nechtě­ně autem pora­zil vlast­ní­ho bra­t­ra a od neho­dy ujel. Každý člo­věk si inter­pre­tu­je sní­mek a jeho děj po svém, nicmé­ně smy­sl by měl při tro­še štěs­tí vést ani ne tak na poba­ve­ní not­nou dáv­kou absurd­ní­ho humo­ru, ale spí­še k zamyš­le­ní. Komedie tedy skr­ze „komic­ké“ situ­a­ce na nás ape­lu­je a uka­zu­je, kterak se stát „živo­ta­schop­něj­ším“ a kterak změ­nit naše sta­ré a špat­né vzor­ce a ste­re­o­ty­py cho­vá­ní, kte­ré nikam neve­dou (jedi­ně do hro­bu). To, oč jde a co je důle­ži­té, tedy není na prv­ní pohled vidět v kuli­sách, ale spí­še se ode­hrá­vá za kuli­sa­mi v pro­sto­ru mys­lí, emo­cí a pamě­ti fil­mo­vých postav. Snímek postu­pem času str­há­vá opo­nu a odkrý­vá odpor­nou pro­hni­lost na počát­ku ale­spoň tro­chu sym­pa­tic­kých postav. Ten, kdo je zamě­řen pou­ze na vizu­ál­ní strán­ku a nepo­střeh­ne hlav­ní myš­len­ku fil­mu, ten bude asi zkla­mán.

Scénář se mi neje­ví jako sla­bý ani jako ptá­ko­vi­na. Pointa je v tom uká­zat sla­bá mís­ta typic­ky čes­ké men­ta­li­ty, nefunkč­ní vzta­hy a pri­mi­tiv­ní spo­lu­ob­ča­ny. Petr Vachler se nebál a nato­čil svůj odváž­ný sní­mek, tedy vyso­ce cením jeho kuráž, neboť pře­dem věděl, že u čes­ké­ho náro­da nara­zí – tuším, že to tedy nedě­lal pri­már­ně pro pení­ze, ale cítil to jako svou morál­ní povin­nost. Děj je situ­o­ván do pro­stře­dí Vánoc, kdy se celá rodi­na Mukových má sejít u rodi­čů ve ves­nic­ké cha­loup­ce. Nejmladší syn (talen­to­va­ný Marek Daniel) odmí­tá pokra­čo­vat ve hrách, kte­ré celá rodi­na po dese­ti­le­tí hra­je, čím je roz­pou­tá­na hád­ka, v jejímž důsled­ku umí­rá otec tří synů (Vlasta Dušek). Z nasta­lé nepří­jem­né situ­a­ce dojde k domně­lé­mu úmr­tí hlav­ní­ho hrdi­ny (Jaroslav Dušek), kte­rý se však pro­be­re v már­ni­ci, odkud utí­ká a dozví­dá se mno­ho uta­je­ných věcí (mimo jiné odkrý­vá nevě­ru své ženy). Zajímavostí je, že sní­mek se fil­mo­val v rodiš­ti Jaroslava a otce mu hrál jeho sku­teč­ný otec, kte­rý se jako „nehe­rec“ zhos­til své role bra­vur­ně. Proč se sní­mek jme­nu­je prá­vě Doblba!? V ang­lic­kém pře­kla­du se nazý­vá Over and Over Again, což nazna­ču­je, že „nor­mál­ní“ nepo­u­či­tel­ný člo­věk noto­ric­ky stá­le doko­la opa­ku­je tytéž toxic­ké vzor­ce cho­vá­ní bez jaké­ko­liv šan­ce na pro­hléd­nu­tí a vybřed­nu­tí z pro­blé­mů až do „x blba pito­ma“ zkrát­ka „dobl­ba“. Na ozvu­če­ní se podí­le­li Otto Chlpek a Igor Pokorný a hud­ba mi nepři­šla ruši­vá, nevhod­ná ani nevkus­ná.

Co se týče sním­ku Doblba!, líbil se mi včet­ně absurd­ní­ho humo­ru, kte­rý bez­na­děj­nou zou­fa­lost situ­a­cí odleh­čo­val. Mám pocit, že jsem nepo­střeh­la žád­ná hlu­chá mís­ta, kte­rá by mi pře­ká­že­la, ale celý sní­mek byl dob­ře posklá­dán. Herecké výko­ny pře­de­vším Duška a Krobotové i Čtvrtníčka se mi líbi­ly. Hráli s vyso­kým nasa­ze­ním veli­ce při­ro­ze­ně, uvol­ně­ně a věro­hod­ně – nemám pocit, že by pře­hrá­va­li. Skoro bych věři­la, že si natá­če­ní uži­li. I když je film haněn pro svůj humor (ačko­liv je to čer­ná kome­die), je veli­ce chvá­len po té řeme­sl­né strán­ce, snad prý pro­to, že Petr Vachler mno­hé okou­kal při svém šéfo­vá­ní Českým lvům. Myslím si, že bylo zámě­rem tvůr­ce vytvo­řit zou­fa­lou ponu­rou a bez­vý­chod­nou situ­a­ci, kte­rá tepr­ve pohne s člo­vě­kem. Shrnula bych to tak, že nemám sním­ku co vytknout a dokon­ce mám pocit, že s časem zra­je jako víno, pro­to jsem jej ráda zno­vu shléd­la. Tento sní­mek urči­tě není vylo­že­ně doko­na­lý ani odpo­čin­ko­vý, ale pro mne byl k popuká­ní i pro zamyš­le­ní sou­čas­ně, tak­že jis­tě v mém pří­pa­dě svůj účel spl­nil. Kéž by vzni­ka­lo více tako­vých sním­ků namís­to bez­du­chých a nic­ne­ří­ka­jí­cích prvo­plá­no­vě komerč­ních trhá­ků, na kte­ré člo­věk „musí“ jít a dru­hý den již neví, o čem vlast­ně byly. Závěrem bych řek­la, že se jed­ná o zají­ma­vý neotře­lý a nevšed­ní sní­mek k zamyš­le­ní a udí­lím hod­no­ce­ní ve výši krás­ných 65%.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře