#1845: Habíbí - 75 %

Kresba: Craig Thompson

Craig Thompson je považován za jednoho z nejnadanějších amerických autorů, a to i proto, že je tvůrcem knih, které je skutečně možné označit za grafické romány. Na knize "Habíbí" je to patrné co do počtu stran a nejinak je tomu i v případě druhého komiksu, který vyšel česky, a to byl komiks "Pod dekou", který měl také téměř 600 stran. Craig Thompson se v delších příbězích celkem vyžívá, a to je vidět i třeba na jeho posledním komiksu, který vyšel v USA a nese jméno "Space Dumplins". na to, že se jedná o komiks pro děti, je 320 stran celkem dost. Díky tomu, že jsou jeho komiksy většinou docela dlouhé a jejich vytvoření trvá logicky dlouho, není Craig Thompson zrovna plodný autor. na svém kontě má celkem pět grafických románů, přičemž "Habíbí" byl román čtvrtý a vkládalo se do něj docela dost očekávání. A jsem si celkem jistý, že ta očekávání nemusela dojít naplnění.

"Habíbí" je komiks o islámu, je to komiks z arabského prostředí a je to komiks, který vás dokáže okouzlit svou atmosférou. Nemyslete si, že je to nějaká propaganda, náboženství je zde použito proto, že v daném prostředí je prostě důležité. A Craig jde ještě o něco dál, protože dokáže srovnávat jednotlivá náboženství, především pak islám křesťanství a judaismus a v podstatě v jednotlivých scénách, kde k tomuto srovnání dochází, ať už vědomě, nebo jen proto, že příběh z koránu prostě znáte, si uvědomíte, že základ všech tří náboženství je stejný. O to nepochopitelnější je, jak mezi nimi může existovat taková nenávist. A to nemyslím jen nyní, ale dlouhodobě, v podstatě od středověku, kdy začaly první křížové výpravy a jednotlivá náboženství se střetávala ve skutečných válkách.

Craig Thompson ale nechce nutně rozebírat jednotlivá náboženství, pouze je to součást rozsáhlého příběhu, který je zaměřen vlastně pouze na dvě postavy. Jednoho malého černošského chlapce, kterého se jako tříletého ujme dvanáctiletá dívka a společně žijí devět let na jedné lodi, která je ztracená v poušti. Ona mu vypráví příběhy, shání vodu a jídlo a stará se o něj, aby se později jejich osudy rozdělily, ale nakonec zase setkaly, ale už mnohem později, v jiné době, za jiných okolností a ve chvíli, kdy se oba už velmi změnily. Potkají je různé příhody, různé osudy, musejí se vypořádat se skutečně zvláštními situacemi, setkávají se s dobrými i zlým lidmi, ale co je důležitější, ani jeden na druhého nezapomenou. A to všechno je prodchnuto filosofií islámu, která rozhodně není jen o zabíjení křesťanů, ale je jednoduše o víře v jednoho boha, což křesťanství velmi připomíná, nemluvě o příbězích, které jsou mnohdy opravdu stejné.

"Habíbí" je kniha, která vás dokáže okouzlit kresbou. Craig Thompson má velmi jistou ruku a jde si za tím, co chce vytvořit. Přesně ví, co má kreslit, jak kreslit, jakou volit kompozici, kdy nechat mluvit kresbu, kdy přidat slova, kdy nechat mluvit třeba jen slova, kdy kresbu přizpůsobit nebo dokonce změnit. I když je kniha černobílá, nebudete mít problém rozeznáváním postav, protože každá má své specifické znaky každý je zde rozeznatelný. Craig si hraje i s orámováním, kresbou mezi panely a kolem panelů, jednoduše využívá komiks jako médium na maximum. Kresba je to, čím vás "Habíbí" dokáže strhnout. Příběh je to, co vás může trochu zklamat. "Habíbí" nemá příběh, který je velký, který je překvapivý, který je jedinečný, který je dechberoucí. Jsou to scény ze života dvou postav, jejichž osud nebyl jen krásný, ale ony k sobě měly stále lásku k sobě navzájem. Vlastně je to do jisté míry celkem obyčejný příběh. ale v tom je jeho krása. A v tom, že je krásně zasazen do prostředí, které nám nemusí být známé, ale které nám autor prezentuje jedinečně. Těchto téměř 700 stran vás nemusí ohromit, ale nebudou vás nudit.