Autorem článku je Daniel Palička.
Scénář: Jonathan Hickman
Kresba: Ramón Pérez
Magneto je nepochybně jedna z nejznámějších a nejoblíbenějších mutantských postav, jaká kdy v historii X-Menů vznikla, a to hlavně díky filmům od Foxu. Ovšem i v komiksovém médiu funguje opravdu úžasně a má co nabídnout. To už dokázalo mnoho scénáristů, ať už šlo o všemi adorovaného Chrise Claremonta, duchovního otce X-Menů, nebo o Grega Paka, který v minisérii “Magneto Testament” ukázal, kam daleko se dá zajít v Magnetově minulosti. Ovšem dnes nebude řeč ani o jednom ze jmenovaných autorů, nýbrž o Jonathanu Hickmanovi. Ten si totiž ve třetím sešitě svých speciálních one-shotů, vydávaných pod názvem “Giant-Size X-Men”, vzal na paškál tohoto slavného mutantského záporáka, i když aktuálně bychom mu tak správně neměli říkat.
Jak asi víte, pokud jste četli mé recenze na dva předchozí vydané one-shoty, přál jsem si, aby konečně přišel sešit, který by mě opravdu překvapil. “Jean Grey and Emma Frost” sice bylo velmi příjemné dobrodružství, parádně nakreslené zkušeným Russellem Dautermanem, ale rozhodně nešlo o nejlepší věc od Hickmana, jakou jsem kdy přečetl. Byla to zkrátka svižná jednohubka na letní odpoledne. A co se týče one-shotu “Nightcrawler”, ten byl pro mě zklamáním ve všech směrech. Právě proto jsem doufal, že Hickman konečně prolomí ledy a sešit o tak komplexní postavě, jakou je Max Eisenhardt, dokáže s přehledem ukočírovat. Po dočtení musím konstatovat jedno: Jsem nadmíru spokojený.
One-shot “Giant-Size X-Men: Magneto” se liší hned v několika směrech. Prvním důležitým faktorem je prostor titulní postavy. Magneto jej zde má tolik, aby se mohl dostatečně projevit v celé své kráse, a co víc, Hickman parádně pracuje s paralelami mezi ním a třemi zcela odlišnými postavami - obyčejným námořníkem, Emmou Frost a Namorem. Uvědomuje si, že nemá cenu psát přehnaně komplikovaný příběh, a tak se raději snaží vsadit na jednoduchost, ovšem do pomyslné jednoduchosti dokázal protlačit trochu té sofistikovanosti. Teď možná zním přehnaně komplikovaně, ale nebojte, všechno vysvětlím.
Dějově se opravdu nejedná o nic světoborného, čemuž se ani nedivím, protože hlavním cílem těchto one-shotů je primárně odvyprávět jednoduché příběhy, zaměřené na konkrétní mutantské postavy. Tentokrát mám však konečně pocit, že Hickman dokázal naplno využít limit dvaceti stránek a perfektně s ním pracovat. Jak jsem navíc psal výše, skvěle se v komiksu pracuje s interakcemi mezi Magnetem a dalšími postavami. Sešit rázem působí uvěřitelněji a k postavám si vytvoříte větší sympatie. Přestože jde pouze o prachobyčejné konverzace, jsou napsané zajímavě, přičemž občas v nich nenápadně najdete trochu hloubky. K tomu si přičteme, že je u všech aspoň v malé míře znatelný vývoj osobnosti, a můžeme se radovat o to více!
Nesmím samozřejmě opomenout kresbu Ramóna Peréze. Zpočátku jsem si myslel, že všechno kreslí Ramon Rosanas, ale šeredně jsem se zmýlil. Kdybych měl ovšem něco k Perézovi říct, odvádí ve zkratce výbornou práci. Panely působí zajímavě, s různými kouty krajiny si také pohrává velmi pěkně a postavy vypadají přirozeně. Sice bych jej nesrovnával s Dautermanem, jelikož jsou to dva úplně odlišní kreslíři, ale kdybych se měl rozhodnout, jestli byla lepší Davisova nebo Perézova kresba, hlasoval bych jednoznačně pro druhého jmenovaného, a to hlavně z důvodů výše zmíněných. Plus musím k dobru přičíst velmi pěkný coloring.
“Giant-Size X-Men: Magneto” je zatím nejlepší z dosavadně vydaných mutantských one-shotů Jonathana Hickmana. Na rozdíl od všech předešlých vyniká výbornou prací s postavami, která je na celkovém výsledku znát, a skvělou Perézovou kresbou. Jedinou vadou na kráse by mohly být některé slabší pasáže, jež mi obzvlášť na konci - zejména v částech pod vodou - kazily můj čtenářský zážitek, ale jinak převládá naprostá spokojenost. A já teď budu jenom doufat, že nadcházející sešit o Fantomexovi bude podobně kvalitní jako tento.
