Dvě režie, dvě vize, jeden Superman

Photo © Warner Bros.

Hodnocení článku

(zatím nehodnoceno)

Načítám počet zobrazení...

Superman II není jen klasickým pokračováním slavného superhrdinského filmu – je to unikátní kinematografický případ, kdy jeden film existuje ve dvou zcela odlišných verzích. Režiséři Richard Donner a Richard Lester představili své vlastní interpretace stejného příběhu, a přitom každá nabízí jinou atmosféru, odlišné scény i filozofii. V tomto článku se podíváme na hluboké rozdíly mezi oběma střihy, včetně vystřižených scén, detailů, které se do filmu nevešly, i toho, co vše mohlo být… kdyby měl Donner šanci dokončit svou vizi.

Dvě verze, dvě odlišné DNA

Přestože obě verze vycházejí ze stejného scénáře a sdílí základní kostru příběhu, liší se téměř v každém aspektu – tónem, ztvárněním postav i filozofickým poselstvím. Donnerův přístup je vážný, epický a emocionálně hluboký. Lesterův styl je lehčí, místy až komediální, častěji využívá situační humor a karikaturu.

Rozdíly mezi verzemi Donnerova a Lesterova Superman II

Jedním z nejzajímavějších aspektů Supermana II je skutečnost, že existují dvě výrazně odlišné verze filmu. Obě sdílejí základní dějovou linku – Superman se zamiluje do Lois Lane, vzdá se svých schopností, zatímco tři kryptonští padouši vedení generálem Zodem ohrožují Zemi. Přesto se liší nejen v detailech, ale i v tónu, stylu a vyznění klíčových scén. Zde jsou hlavní rozdíly mezi verzí Richarda Donnera a verzí Richarda Lestera:

Začátek filmu a původ padouchů

Donnerova verze začíná rozsáhlejší rekapitulací, která využívá záběry z prvního filmu a představuje Marlon Branda jako Jor-Ela – Supermanova otce. Brando se zde objevuje ve scéně, kdy kryptonští zločinci (Zod, Ursa a Non) jsou odsouzeni do Fantomové zóny. Donner také zachovává původní plán – že Lex Luthorova jaderná střela z prvního filmu osvobodí zločince z Fantomové zóny.
Lesterova verze naproti tomu začíná zcela jiným scénářem. Lois je vyslána do Paříže, kde teroristé drží rukojmí v Eiffelově věži s vodíkovou bombou. Superman bombu odnese do vesmíru, kde exploduje a náhodou osvobodí Zoda a spol. Tato akční pasáž s bombou je v Donnerově verzi zcela vynechána.

Lois Lane a odhalení Supermanovy identity

U Donnera se Lois začíná domnívat, že Clark je Superman hned při jejich setkání v redakci a testuje svou teorii tím, že na něj vystřelí z pistole (ve skutečnosti jde o slepé náboje). Její plán funguje – Clark reflexivně zareaguje a prozradí svou pravou identitu. Tato scéna byla rekonstruována z kamerových zkoušek, což působí technicky slabě, ale scénáristicky dává větší smysl.
Ve verzi Lestera Clark nechtěně odhalí svou identitu, když spadne do krbu a Lois si všimne, že mu oheň nijak neublížil. Tato odhalující scéna je mnohem méně přesvědčivá, protože Clark se zde chová příliš nemotorně, což podrývá jeho důvěryhodnost jako Supermanova utajení.

Vzdání se schopností a role rodičů

Donnerův Superman se rozhodne vzdát svých schopností po noci strávené s Lois, což filmu přidává emocionální váhu a dospělý nádech. Navíc rozhodnutí konzultuje s hologramem svého otce Jor-Ela (Brando), který mu podrobně vysvětlí nevratnost rozhodnutí. Tato scéna posiluje téma otcovské moudrosti a oběti.
Lesterův Superman diskutuje o ztrátě schopností s matkou Larou (protože kvůli sporu s Brandem nemohl být použit Jor-El). V Lesterově pojetí se Superman zbavuje sil dříve, což následně zpochybňuje logiku jeho vztahu s Lois.

Bitva se Zodem a jeho následky

Bitva mezi Supermanem a kryptonskými padouchy je přítomna v obou verzích, ale Lesterova verze obsahuje komediální prvky: například scéna, kdy Superman hází na Zoda obří plastové „S“ ze své hrudi, nebo momenty, kdy se Superman náhle dokáže naklonovat. Tyto prvky působí bizarně a zlehčují napětí.
Donnerova verze si drží vážnější tón. Boj je svižnější, střih je dynamičtější a zcela postrádá nevysvětlitelné „super-schopnosti“. Zod zde působí hrozivěji, a díky hlubšímu hlasovému filtru je i jeho přítomnost autoritativnější.

Finále a návrat k běžnému životu

Donnerův Superman na konci použije znovu otočení Země, aby zvrátil čas – stejně jako v prvním filmu. To působí repetitivně a trochu ruší váhu celé zápletky. Přesto jeho rozloučení s hologramem otce Jor-Ela dodává emocionální závěr.
Lesterův Superman se s Lois loučí pomocí „polibku zapomnění“, který jí vymaže paměť. Tento moment je široce kritizován jako deus ex machina – žádné vysvětlení, jak tato schopnost funguje, není poskytnuto. Závěrečná scéna s navrácením americké vlajky na Bílý dům je však vizuálně působivá.

Vedlejší postavy a kontinuita

V Donnerově verzi je Lex Luthor plně zahrnut díky záběrům s Gene Hackmanem, který odmítl dotáčky pro Lestera. U Lestera je Hackman částečně nahrazen dublérem s přemluveným hlasem, což působí rušivě.
Rozdíly jsou patrné i v účesech herců – Margot Kidder (Lois) má v různých scénách znatelné rozdíly ve vlasech v závislosti na tom, kdo danou scénu režíroval. Divák si toho může snadno všimnout a tím je narušena kontinuita.

Dialogy a herecké výkony

Změny v postprodukci:

Gene Hackman (Lex Luthor) odmítl pracovat s Lesterem, a tak byly části jeho scén přetočeny s dublérem a nadabovány.
Sarah Douglas (Ursa) byla částečně přemluvena jinou herečkou (Annie Ross), aby působila více démonicky.
Terrence Stamp (Zod) má ve scénách Lestera jiný střih vlasů a chybí mu hlasový filtr, který mu dodával autoritu.

Neviditelné oko: V některých scénách lze jasně rozpoznat, kdy přechází obraz z Donnerovy do Lesterovy režie – změny ve vlasech Margot Kidder, různý makeup, jiné osvětlení.

Zapomenuté nebo vystřižené scény

Vystřižené:

Lex Luthor plánuje s Miss Tessmacher, že z Clarka udělají boxera – „Silák ze Smallville“.
Scéna, kde vojáci zatýkají Zoda a spol. v pevnosti.
Záběr, kde Lex říká Supermanovi, že ví o jeho dětství ve Smallville – nikdy nevysvětleno, jak se to dozvěděl.

Pouze v televizních verzích:

Delší scény v kavárně, kde se Clark nechá zmlátit truckerem a později se vrací pomstít.
Více dialogů mezi Otisem a Luthorem ve vězení.
Dodatečné vtipy s Perry Whitem v redakci Daily Planet.

Kontroverzní zakončení

Donner:

Superman znovu otočí Zemi zpět v čase – stejně jako v jedničce. Tím ale ruší celý děj filmu.
Lois si nepamatuje nic, ale Clark stejně zbije truckera z kavárny – ten tak vůbec neví proč.

Lester:

Superman dá Lois „polibek zapomnění“ – schopnost, která se nikdy jindy neobjevila ani nevysvětlila.
Pevnost je zachována (kromě alternativní scény, kde ji zničí).

Která verze je lepší?

Donnerův střih přináší více emocí, hlubší symboliku (zejména ve vztahu syn–otec) a konzistentnější charakter Supermana. Bohužel však působí jako nedokončené dílo – chybějící scény, dočasné kamerové testy, repetitivní závěr s otočením Země.

Lesterova verze je hotový produkt – zábavnější, lépe sestříhaný, ale zároveň méně vážný a místy až nevhodně komický. Superman zde často porušuje své vlastní charakterové zásady.

Ideální verze by kombinovala Donnerovu vizi a Lesterovu strukturu. Bohužel taková verze nikdy oficiálně nevznikla.

Závěrem

Superman II se stal filmem s dvojí identitou – stejně jako jeho hlavní hrdina. Je fascinující sledovat, jak dva režiséři zpracovali stejný materiál zcela odlišným způsobem. Film, který měl být důkazem, že „muž může létat“, se stal také důkazem toho, že režijní vize může film naprosto proměnit.

A i když se nikdy nedozvíme, jaký by byl skutečný výsledek, kdyby Richard Donner dotočil film podle původního plánu, jedno je jisté: Superman II je dodnes jedním z nejdiskutovanějších a nejvlivnějších komiksových filmů všech dob.

Zdroj: CUT CUT: Superman II - Lester vs Donner na Youtube Russkafin