ELVIS je po Bohemian Rhapsody (2018) a Rocketmanovi (2019) další velkofilm o legendární ikoně hudby, a opět k tomuto tématu přistupuje z jiného úhlu. Bohemian Rhapsody sledoval příběh Freddieho Mercuryho téměř výhradně jeho očima a nabídl velkolepou hudební show, Rocketman byl naopak vystylizovaný muzikál z velké části o vztahu Eltona a Johna, a Elvis je více než čím jiným výstrahou před hady, kterými se showbyznys vysloveně hemží, a kteří místo lidí vidí zlaté doly, které je třeba vytěžit jak jen to jde. A právě Elvis byl takovým zlatým dolem pro plukovníka Toma Parkera, tedy... neplukovníka neToma neParkera, jehož chamtivýma očima příběh krále rock’n’rollu sledujeme.
V tom ovšem vězí jeden z hlavních háčků filmu - Elvis není příliš detailně prokreslenou postavou, a ve výsledku vlastně z příběhu vyjde jako hloupý kluk, který se nechal oškubat do hola. Zda to byl záměr, těžko říct, ovšem někdo tak legendární jako Elvis Presley by si možná založil trochu lepší ztvárnění. Tím ovšem nechci shazovat výkon Austina Butlera, ba naopak, ten se do role opravdu vžil a ani na vteřinu jsem neměl pocit, že sleduju nějakého imitátora, kteří dnes okupují každé druhé kasino v Las Vegas. Ne, celou dobu jsem mu roli věřil a na plátně před sebou jsem sledoval Elvise Presleyho. Samozřejmě určitou hodnotu tomu dodává fakt, že Butler velkou část písní i sám nazpíval, což nedokážou všichni (viz Rami Malek v Bohemian Rhapsody). Této proměně zřejmě do jisté míry pomohlo i to, že Butler není příliš známým hercem, proto je asi jednodušší mu Elvise uvěřit, než by tomu bylo například v případě Milese Tellera nebo Harryho Stylese, kteří byli pro roli zvažováni. Samotný nápad podívat se na Elvise zvenčí, skrz oči jiného člověka, a navíc když tímto vypravěčem je takto nepříjemný, proradný strýček Skrblík, kterému jde jen o šmé, je vlastně hrozně zajímavý, ale nesmí to být na úkor postavy, což zde bohužel tak trochu bylo. Zároveň na sebe plukovník Parker strhává pozornost díky svému představiteli - Tom Hanks v tlouštíkovském obleku a s velmi silným přízvukem je velice nápadná a výrazná postavička, že místy působí až jako karikatura, a zkrátka a dobře se v jeho přítomnosti Elvis vytrácí.
Druhým problémem snímku je ohromná zkratkovitost příběhu - to je obecně takové prokletí biografickým filmů o osobnostech s takto bohatým (ač krátkým) životem, musejí desítky let během kterých tito lidé prožijí deset životů zpracovat do dvou až tří hodin, jenže v tomto případě byl tento trop přiveden do extrému. Relativně detailně je propracován Elvisův původ, jeho láska k afro-americké hudbě a kultuře, ale pak se na to už tak trochu zapomene, Priscilla (mimochodem výborně ztvárněna Olivií DeJonge) je redukována na sotva vedlejší postavu, a Ann-Margret není zmíněna ani jedinou větou, Elvis kdoví jak dlouho truchlí nad vraždou MLK ale na svou vlastní matku zapomene velice rychle, jeho Hollywoodská kariéra je dlouho slibována a nastavována, ale dostaneme se k ní vlastně až v její poslední, skomírající fázi, šedesátá léta jsou shrnuta v pěti minutách, a vynechána jsou mnohá setkání a důležití lidé z Elvisova života, pohodlně je opomenut jeho negativní vztah k hippies... spíš než Elvisova biografie je tento film montáž nějakých osekaných momentů s kolísavou důležitostí protkaná občasným hudebním vystoupením.
Tvůrci se také snažili zobrazili problematiku okolo různých Elvisových tváří (Elvis rebel, Elvis hvězda, Elvis bavič domácností, Elvis miláček i nenáviděný, jen bych si asi přál o něco hlubší rozbor jeho nitra, jeho opravdového „já“. Ovšem nelze snímku upřít vizuální podmanivost, opravdu je pod tím zřetelně podepsán Baz Luhrmann, jeho typická velkolepost je zde skoro v každém záběru. Jen výsledkem práce asi není taková dekonstrukce, jakou si tvůrci zřejmě představovali.
75%.
(P.S.: minus pět bodů za vtip o Butlerovi - komorníkovi, úplně mě z děje vyhodil.)
Nejnovější komentáře