Mladá fronta 1991.
Díky nepřízni počítačového systému tento článek píši již podruhé….
Pan Fischl pracoval po dlouhá léta přímo po boku Jana Masaryka (ministra zahraničních věcí) jako jeho velká opora i přítel. Dalo by se tedy říci, že mohl docela dobře nahlédnout na Masarykovu komplikovanou osobnost. Viktor Fischl si během svého života s Masarykem vedl poznámky, kde se snažil zachytit určité Masarykovi myšlenky a bonmoty. Právě z těchto poznámek se zrodila kniha, o které vám tu chci něco napsat. Kniha poprvé vyšla již v padesátých letech, ovšem ne zde v Československu, ale v Izraeli (kam Viktor po záhadné Masarykově smrti emigroval). První vydání v naší zemi je právě to mé - z roku 1991.
Jan Masaryk měl svůj typický řečnický projev, dalo by se říci, že se jednalo o projev lidový, ovšem v žádném případě to neznamená, že by byl nějak špatný. Jistě, Masaryk častokráte utrousil nějaké to sprosté slovo, ale z jeho úst a v kontextu řeči se nejednalo o nějakou vyslovenou vulgaritu. Prostě některé věci pojmenoval jen tak, jak je sám cítil. Autor Viktor Fischl tuto tenkou knížku (asi 120 stran malého formátu) roztřídil do několika tematických kapitol, ve kterých se Masaryk vyjadřuje k různým problémům, od komunismu až po problematiku malých národů ve velkém světě. Ze stránek na čtenáře opravdu dýchne kus Masarykovského ducha, neboť pan Fischl dokázal řečnický styl a unikátní Janův způsob vyjádření velmi dobře převést na stránky knihy. Jsem také potěšen tím, že autor zde nijak významně nerozpitvává Masarykovu tajemnou smrt, o níž toho již bylo napsáno velmi mnoho, ale věnuje se pouze osobnosti Jana Masaryka, což je oblast, která není v literatuře zase až tak důkladně popsána.
Na knize dále velmi oceňuji jistou aktuálnost. Jan Masaryk se zde vyjadřuje např. k problému zrušení komunistické strany (!) či k existenci státu Izrael. Dovolím si malou ukázku: Já si vzpomínám, když táta ještě žil, jak k němu chodili naši agrárníci a servírovali mu třikrát denně místo jídla nápad postavit komunistickou stranu mimo zákon. Táta byl vždycky rozhodně proti tomu. Jednou se mě zeptal, co si myslím o těchhle pokusech našich státníků zbavit se opozice touto snadnou cestou. Tak jsem mu řekl, že když jsme jako kluci čutali merunu, nikdy nám nenapadlo jí t k soudci a chtít po něm, aby vyhodil ze hřiště těch jedenáct kluků, kteří hráli proti nám. Mohl vyloučit jenom ty, kteří nehráli fair. Jenže dneska nejsem tak docela jistý, že komunisté vůbec kdy hráli fair. Oni totiž ve skutečnosti nikdy neuznávali, že by stejná pravidla platila pro obě strany. Jenže teď nám nastříleli už trochu moc gólů a taky nikde nevidím soudce, který by si troufal odpískat faul.
V závěru knihy Fischl uspořádal takové Masarykovi „portréty“ tehdejších významných státníků, za výtečnou charakteristiku považuji např. portrét J. Stalina: On je ovšem taky něco jako papež. Hlava nejnesvětější církve. Ale já vám povím pravdu. Já nikdy nedovedl vidět jenom to špatné na Napoleonovi a nějak taky nemůžu hodit Stalina do jednoho pytle s Hitlerem. Někdy se mi dokonce zdálo, že jsem mu v očích zahlédl něco jako jiskřičku lidskosti. Ale možná, že se mýlím. Čertovi taky svítají očička a možná, že právě pro tohle je Stalin ještě nebezpečnější, než si myslíme.
Knihu mohu jen doporučit všem, kteří se o tohoto člověka - humanistu nějak zajímají.
Hodnocení: 96%.
