One Direction: This Is Us - 55 %

Když se v létě 2010 Naill Horan, Zayn Malik, Liam Payne, Harry Styles a Louis Tomlinson při­hlá­si­li do brit­ské talen­to­vé sou­tě­že The X-Factor, tou­ži­li po sólo­vé drá­ze zpě­vá­ků. Jako jedin­ci nemě­li šan­ci, ale poslech­li radu Simona Cowella, jed­no­ho z porot­ců sou­tě­že, a vytvo­ři­li pěvec­kou sku­pi­nu One Direction. Získali zájem divá­ků, přes­to­že nevy­hrá­li sou­těž. Na sku­pi­nu mla­dých klu­ků se usmá­lo štěs­tí a roz­je­la se jejich hvězd­ná kari­é­ra. Osvědčení a zku­še­ní auto­ři jim napsa­li pís­nič­ky a ces­tou za úspě­chem jim pomá­hal celý štáb lidí. Debutové album Up All Night, kte­ré vyšlo v říj­nu 2011, se výbor­ně pro­dá­va­lo a kon­cer­ty pro­vá­zel nad­še­ný ohlas divá­ků. Kluci, kte­ří se před sou­tě­ží nezna­li, vytvo­ři­li par­tu nad­še­ných a tvr­dě pra­cu­jí­cích týmo­vých zpě­vá­ků. Dokázali dát živé­mu vystou­pe­ní bez­pro­střed­nost, hra­vost, ale také správ­nou dáv­ku roman­ti­ky, kte­rá je zejmé­na pro žen­ské pub­li­kum tím nej­lep­ším láka­dlem.

Když hudeb­ní film, tak pře­de­vším hud­ba

Hudební 3D film o chla­pec­ké popo­vé sku­pi­ně One Direction nato­čil ame­ric­ký reži­sér Morgan Spurlock, kte­rý pra­co­val na doku­men­tár­ních fil­mech, i jako reži­sér tele­viz­ních show.  Pro ten­to film zvo­lil cel­kem jed­no­du­chou ces­tu před­sta­ve­ní popu­lár­ní sku­pi­ny při kon­cer­tech a zbyt­ky času doto­čit momen­ty při pře­jez­dech, pří­pra­vách na kon­cer­ty a dopl­nil o roz­ho­vo­ry s fanyn­ka­mi. Protože popu­la­ri­ta sku­pi­ny je posta­ve­na na pís­nič­kách a sym­pa­tic­kém pro­je­vu všech čle­nů sku­pi­ny, je dán ve fil­mu vel­ký pro­stor zázna­mu čás­tí kon­cert­ní­ho vystou­pe­ní. Točilo se na něko­lik kamer a divák má mož­nost sle­do­vat zpě­vá­ky i divá­ky z mno­ha úhlů, vzdá­le­nos­tí i v a detai­lu, kte­ré divá­ci na kon­cer­tě nemo­hou postřeh­nout. To dává mož­nost pro­žít atmo­sfé­ru kon­cer­tu a chví­le­mi se stát jed­ním ze sku­pi­ny. Je jas­né, že za vel­ko­le­pou show je nároč­ná pří­pra­va tech­ni­ků, ale kame­ra se sou­stře­dí pře­de­vším na zpě­vá­ky, na jejich pohyb, výraz i impro­vi­za­ce. Záznamy kon­cer­tů jsou plné emo­cí a uží­va­jí si je nejen divá­ci, ale i samot­ní zpě­vá­ci.

Raději zpí­vat a nemlu­vit

Jaký by to byl doku­men­tár­ní film, kdy­by nám nepřed­sta­vil hlav­ní hrdi­ny od jejich dět­ských let i jejich hrdé a milu­jí­cí rodi­če. Pohled do sou­kro­mí pěti­ce sym­pa­tic­kých mla­dí­ků je však tako­vý letem svě­tem. Maminky se tvá­ří roz­pa­či­tě nebo se vyja­dřu­jí na kame­ru jak nad­še­né nác­ti­le­té fanyn­ky. Vypadá to, že roz­ho­vo­ry jsou nahra­né nebo sestří­ha­né, s cílem pře­dat divá­ko­vi nad­še­ní z úspě­chu milo­va­né­ho dít­ka. Je to pří­liš jed­no­stran­né a nevě­ro­hod­né. Najdou se však ve fil­mu i momen­ty, kdy se klu­ci cho­va­jí cel­kem nor­mál­ně a pár vět jim člo­věk i věří. Film vzni­kal jako doku­ment, ale není to uce­le­ný obrá­zek. Rozhovory o ničem, slov­ní pře­střel­ky, úva­hy o prá­ci nebo živo­tě sice pre­zen­tu­jí jed­not­li­vé zpě­vá­ky, ale méně slov a více hud­by by fil­mu pro­spě­lo víc. Také nejsou vidět únav­né zkouš­ky. Uvidíme sice tro­chu z vol­né cho­re­o­gra­fie a pří­pra­vu těs­ně před kon­cer­tem, ale auto­ři fil­mu šet­ří s pohle­dem na hla­so­vá cvi­če­ní nebo jak se při­pra­vu­je nová pís­nič­ka. Všichni už všech­no umí a zpí­va­jí radost­ně s úsmě­vem na rtech.

Nemohu se zba­vit dojmu, že film kom­bi­nu­je doku­men­tár­ní zábě­ry s pro­pa­ga­cí na pěvec­kou sku­pi­nu. Není se co divit, když jed­ním z pro­du­cen­tů fil­mu je ten samý Simon Cowell, kte­rý mla­dí­kům uká­zal ces­tu na start. Nehodí se uka­zo­vat špat­né chvil­ky nebo únav­ný nácvik nové pís­nič­ky. Únavu z kon­cer­tů je mož­né divá­kům uká­zat, ale hned potom musí násle­do­vat hra­vá a vese­lá scén­ka.

Film urči­tě potě­ší fanouš­ky sku­pi­ny One Direction. Jedna z fany­nek to ve fil­mu vyjá­d­ři­la slo­vy: Mám je ráda, říka­jí to, co mi nikdo jiný neřek­ne! Pro ostat­ní divá­ky je film nepo­da­ře­ný doku­ment s jed­no­znač­ným reklam­ním úče­lem.