Enid - 75%

Byla jed­nou jed­na hol­čič­ka, kte­rá straš­ně moc milo­va­la své­ho tatín­ka. I když měla dva mlad­ší bra­t­ry, tak byla ona, dív­ka, tatín­ko­va. Oba si spo­lu moc rozu­mě­li, oba měli buj­nou fan­ta­zii a lás­ku k pří­ro­dě. Oba tak troš­ku spik­le­nec­ky bojo­va­li pro­ti upja­té mat­ce a man­žel­ce. Až jed­no­ho dne tatín­kův taj­ný boj pře­ros­tl v něco víc a skon­čil tím, že se odstě­ho­val k jiné ženě a opus­til celou svou rodi­nu. Děvčátko tomu nemoh­lo uvě­řit, to by jí její milo­va­ný otec pře­ce neu­dě­lal. Obrátilo svou frustra­ci pro­ti zbyt­ku rodi­ny a hned jak nejdřív moh­lo, ode­šlo z domu a zce­la se od ní distan­co­va­lo.

O pár let poz­dě­ji už sedí tato hol­čič­ka coby vda­ná žena a mat­ka dvou dcer za svým pra­cov­ním sto­lem a píše svůj dal­ší román. Už je z ní slav­ná dět­ská spi­so­va­tel­ka a autor­ka tako­vých šlágrů jako je „Správná pět­ka“ nebo „Tajná sedma“. Enid Blyton. A už se u ní pro­je­vu­je pra­zvlášt­ní cho­vá­ní, kte­ré zapří­či­nil vel­ký cito­vý otřes, kte­rý pro­ži­la v dět­ství. Naproti tomu, že je nej­vět­ším dět­ským ido­lem té doby a píše pří­běhy plné radost­né­ho dět­ské­ho smí­chu, ke svým vlast­ním dětem má pra­ma­lý, spíš žád­ný vztah. Jsou jí lhos­tej­né a obě si uži­jí usmí­va­jí­cí se mamin­ky pou­ze před objek­ti­vem foto­a­pa­rá­tu, když jsou foce­ni coby spo­řá­da­ná rodin­ka do něja­ké­ho časo­pi­su.

Enidina lhos­tej­nost poslé­ze pře­jde i na její­ho prv­ní­ho man­že­la (Matthew MacFadyen). Čím je Enid star­ší, tím je taky víc a víc zlá a zba­vu­je se všech, kdo se jí z jejích pra­po­div­ných důvo­dů zne­lí­bí.  Manželovi se pomstí za to, že si dovo­lí vstou­pit do armá­dy tím, že se s ním roz­ve­de a zne­mož­ní mu vídat jejich děti, dcer­ky poslé­ze odlo­ží do inter­nát­ní ško­ly a nako­nec pod­leh­ne kouz­lu star­ší­ho žena­té­ho muže, kte­rý ve své zasle­pe­nos­ti nevi­dí Enidinu sku­teč­nou pova­hu…

Mám pocit, že tahle role sed­la Helen Bonham Carter doslo­va jako „prdel na hrnec“, posta­vy potvor jí pros­tě jdou. Na posta­vě se vyřá­di­la a roze­hrá­la ve fil­mu svůj pri­vát­ní herec­ký kon­cert. Pro mě osob­ně byl ten­to živo­to­pis­ný film vel­kým pře­kva­pe­ním, coby dítě jsem kníž­ky Enid Blyton doslo­va hlta­la a nikdy by mě nena­padlo, že jejich autor­ka byla ve sku­teč­nos­ti tolik nešťast­ný, poma­te­ný a v důsled­ku toho zlý člo­věk. Což hereč­ka, kte­rá tuto osob­nost ztvár­ni­la, vystih­la skvě­le. A na ní ten­to film sto­jí a padá.

---

---