Špatná výchova

Zkoušel jsem si nepři­pus­tit, že v nej­no­věj­ším Almodóvarově fil­mu hra­jí sko­ro samí homose­xu­á­lo­vé nebo transves­ti­ti, a vyra­zil jsem do kina. A ono to kupo­di­vu doce­la fun­go­va­lo.

Musel jsem si to sice během fil­mu odů­vod­nit ješ­tě něko­li­krát, ale vypla­ti­lo se to. Jednou za rok jsem scho­pen film s podob­ným obsa­ze­ním zhléd­nout. Děj začí­ná v kan­ce­lá­ři reži­sé­ra Enriqueho, kte­rý prá­vě sbí­rá námě­ty pro svůj nový film, když ho v tom navští­ví jeho sta­rý kama­rád Ignacio, před­lo­ží mu svo­ji povíd­ku a řek­ne, že pokud se Enrique roz­hod­ne ji zfil­mo­vat, chtěl by si zahrát jed­nu z rolí.

Enrique se pus­tí do čte­ní, a dílo mu oprav­du při­jde až na něko­lik scén vhod­né k nato­če­ní. Hlavní dějo­vá linie se pak pro­lí­ná s dějem povíd­ky, kte­rou si Enrique pro­mí­tá v hla­vě. Jde o Enriqueovo a Ignaciovo dět­ské přá­tel­ství v kláš­te­ře, kde je dal­ší hlav­ní posta­vou homose­xu­ál­ní a pedo­fil­ní otec Manolo. Snad to takhle nefun­gu­je v kaž­dém kláš­te­ře...

Jenže všech­no ve fil­mu může být nako­nec tro­chu jinak. Enrique se roz­hod­ne navští­vit Ignaciovu mat­ku a dozví­dá se tam jed­nu poně­kud šoku­jí­cí sku­teč­nost…

U Almodóvara je podob­ně šoku­jí­cí téma zce­la běž­né. Režisér v něm nava­zu­je na svo­je star­ší sním­ky, pro­to­že co se týče Vše o mé mat­ce, to byl ješ­tě poměr­ně nor­mál­ní film, nemluvě o Mluv s ní, kde hus­to­ta výsky­tu neho­mose­xu­ál­ních a netransves­tit­ních postav byla podob­ná té sku­teč­né. A nebyl by to Almodóvar, kdy­by se nepo­ku­sil do fil­mu vlo­žit něko­lik scén s vel­mi názor­ným sexem, ten­to­krát homose­xu­ál­ním.

Film je nato­čen v sou­čas­nos­ti vel­mi moder­ní mozai­kou po sobě jdou­cí nena­va­zu­jí­cích scén (i když někte­ré fil­my jdou v tomhle mno­hem, mno­hem dál), kte­ré si musí divák posklá­dat do jed­no­ho dějo­vé­ho rám­ce: na počát­ku totiž není vysvět­le­no, co je sku­teč­nost a co je vzpo­mín­ka na minu­lost. A jak se uká­že časem, může se na plát­ně ode­hrá­vat něco úpl­ně jiné­ho, než si na začát­ku mys­lí­te.

Kromě této zají­ma­vě posklá­da­né mozai­ky (jsem zvě­dav, kdy vyjde tahle tech­ni­ka z módy) je na Špatné výcho­vě půso­bi­vá pře­de­vším její výtvar­ná strán­ka: inte­ri­é­ry jsou pěk­né na pohled kvů­li pou­ží­va­ným bar­vám a her­ci jsou pěk­ně oble­če­ní a nalí­če­ní.

Suma sumá­rum: z posled­ní­ho auto­ro­va fil­mu Mluv s ní jsem byl nad­šen. O Špatné výcho­vě nemůžu totéž ani zda­le­ka říci, ale taky o ní nemůžu říct, že by mě zkla­ma­la. Proto film nedo­po­ru­ču­ju pou­ze těm (a prav­dě­po­dob­ně půjde hlav­ně o muže), kte­rým se nedob­ře hodi­nu a půl dívá na posta­vy jiné sexu­ál­ní ori­en­ta­ce.

O filmu:

Oficiální strán­ka fil­mu: La mala edu­ca­ci­ón
Scénář a režie: Pedro Almodóvar
V hlav­ních rolích: Fele Martínez, Lluís Homar, Gael García Bernal, Javier Cámara, Raúl García Forneiro, Daniel Giménez Cacho, Nacho Pérez

Španělsko 2004, 105 minut