Fahrenheit 9/11

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Asi nikdo, kdo viděl nej­no­věj­ší film Michaela Moorea, si nemys­lí, že tenhle doku­ment vzni­kl jako pocta Georgi Bushovi.

Naopak, nene­chá­vá na sou­čas­ném pre­zi­den­tu USA ani nit­ku suchou a během dvou hodin před­klá­dá Moore divá­ko­vi hro­ma­du důka­zů, že pre­zi­dent Bush je doce­la oby­čej­ný vši­vák, kte­ré­mu jde pře­de­vším o pení­ze. A pro­to jeho rodi­na vál­čí, a pro­to jeho rodi­na udr­žu­je obchod­ní sty­ky se Saúdskou Arábií, a pro­to mani­pu­lu­je ame­ric­kou veřej­nost. A dělá pod­le Moorea i dal­ší špat­né věci.

Ano, sní­mek je vel­mi mani­pu­la­tiv­ní a nesna­ží se ani vzdá­le­ně o objek­ti­vi­tu. Je v těch­to ohle­dech důraz­něj­ší (tím je v pod­sta­tě míně­no hor­ší) než auto­ro­vo před­cho­zí dílo Bowling for Columbie. Tam se reži­sér ome­zo­val na před­klá­dá­ní urči­tých důka­zy o svých domněn­kách a myš­len­kách, kdež­to ve Fahrenheitovi zachá­zí mno­hem dále a vyslo­ve­ně a jed­no­znač­ně na Buse úto­čí.

Kdo byl někdy před kame­rou, tak ví, že je vel­mi jed­no­du­ché zís­kat kom­pro­mi­tu­jí­cí mate­ri­ál na něko­ho, jak se blbě tvá­ří. Takové scé­ny jsou pod­le mého názo­ru zby­teč­ně popu­lár­ní, ale hodí se samo­zřej­mě reži­sé­ro­vi do krá­mu. To, co už ale člo­věk říká, to je dru­há věc. A nad někte­rý­mi výro­ky zůstá­vám krou­tit hla­vou. Posuďte sami: „Nevím, kde je bin Ládin. A poprav­dě řeče­no mě to ani moc neza­jí­má.“, „… my s těmi tero­ris­ty zato­čí­me! A teď se podí­vej­te na můj drajv!“ nebo „Jsou oku­po­vá­ni a nelí­bí se jim to. Mně by se taky nelí­bi­lo, kdy­bych byl oku­po­ván.“

I kdy­by bylo všech­no ostat­ní ve fil­mu vymyš­le­né, tak tyhle výro­ky jsou pra­vé. V tomhle pří­pa­dě nikdo nic neří­ká o pre­zi­den­to­vi a nikdo se nesna­ží pre­zi­den­to­vi vlo­žit něco do úst. Jsou to věty, kte­ré pro­ne­sl pre­zi­dent osob­ně. (Uznávám, že exis­tu­je urči­té nebez­pe­čí, že by výše uve­de­né výro­ky moh­ly být obrat­ně vystři­že­ny z del­ší­ho pro­slo­vu, což by moh­lo posu­nout jejich význam.). A to je to nebez­pe­čí, kte­ré vní­mám já. A vní­mám také to, že se na něj sou­stře­dil i Michael Moore.

Přestože se mi doku­ment veli­ce líbil, byl mís­ty vel­mi vtip­ný a mís­ty také smut­ný, aby lépe vyzně­ly váleč­né hrů­zy, dovo­lil bych si pro­tes­to­vat pro­ti jeho neú­měr­né dél­ce. Fahrenheit totiž samo­zřej­mě nemá žád­nou výraz­nou dějo­vou linii a udr­žet pozor­nost po celé téměř dvě hodi­ny je výkon. Rovněž se poza­sta­vu­ju nad tím, že ten­to, ač vel­mi pozo­ru­hod­ný film zví­tě­zil na fes­ti­va­lu v Cannes. Chápu to spí­še jako postoj vůči Bushově poli­ti­ce než oce­ně­ní (nespor­ných) reži­sé­ro­vých kva­lit. A to je pod­le mě vel­ká, vel­ká chy­ba a ško­da.

Vážení čte­ná­ři, máte úspěš­ně za sebou moji dal­ší dlou­hou recen­zi, kte­rá na papír doslo­va vypadla. Je mi jed­no, jest­li se mnou sou­hla­sí­te nebo ne, ale dou­fám, že se vám to aspoň dob­ře čet­lo.

O filmu:

Scénář a režie: Michael Moore
V hlav­ních rolích: Michael Moore, George Bush a dal­ší Moorovi neob­lí­ben­ci
USA 2004, 112 minut

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře