SLOVO REŽISÉRA
Hra bratří Čapků „Ze života hmyzu“ je misantropická hra. Můj scénář jen tuto misantropii prohlubuje, tak jako se prohlubuje podobnost člověka s hmyzem a této civilizace s mraveništěm. Také by se nemělo zapomínat na poselství Kafkovy Proměny.
Hra bratří Čapků „Ze života hmyzu“ byla napsána ve 20. letech minulého století. Její misantropický duch je však stále aktuální. O to se postaral kořistnický charakter soudobé civilizace. V našem filmu však tato hra tvoří jen pozadí vlastního příběhu, který má ve svém vyznění blíže ke Kafkově Proměně, než k Čapkům. Nejde nám o „politický“ film, ale o film imaginativní, který nabízí řadu možných interpretací. Imaginace je totiž pro nás stále onou „královnou lidských schopností“, jak ji nazval Charles Baudelaire.
NÁMĚT
Hospoda na malém městě. Je pondělí. Je zavírací den. Židle jsou převráceny na stolech, jen u jednoho stolu v koutě místnosti sedí šest místních ochotníků. U protilehlé stěny, na vyvýšeném podiu je postavena scéna pro druhé jednání hry bratří Čapků „Ze života hmyzu“ (domeček Cvrčků a doupě Lumíka). Na věšáku visí „hmyzí šatičky“: sukénky z krepového papíru, papundeklová motýlí křídla, pestře pomalovaná a černé lesklé krovky brouků.
U stolu sedí šest ochotníků:
1/ Režisér – zřejmě místní učitel. Vášnivý entomolog. Podezírám ho, že si vybral hru bří Čapků právě proto a nikoliv pro její obsah. Pedant se sadistickými sklony. 45 let. Pro sebe si vybral roli novomanžela Cvrčka.
2/ Růžena – paní režisérová. V domácnosti. Sufražetka s hysterickým laděním, zápasící s tloušťkou. (Tento zápas však dosud zcela neprohrála.) 42 let. Po městečku známá svými milostnými avantýrami, které netají ani před svým manželem. Obsazena do role pí Cvrčkové.
3/ Pan Václav – dobrý člověk. Kdyby nosil brýle, řekli bychom o něm, že je jistě hodinář. Poslední milenec – oběť paní Růženy. Přesto, že je mu 38 let, je paní Růža první žena, která ho dostala, za což je jí upřímně vděčen. Jeho role: Lumík.
4/ Pan Borovička – každý soubor, chce-li zdárně existovat, potřebuje aspoň jednoho pana Borovičku. Všechno unese, všechno podrží, všechno sežene. Úplně bez talentu, za to vášnivý ochotník. Trémista. Schizothým. 50 let. Chrobák.
5/ Ajznboňák Kopřiva – přišel na zkoušku rovnou z noční šichty. V umaštěné uniformě. Na zkoušce spí. On může. On může všechno. On je místní hvězda. On si své uhraje vždycky. 45 let. Pyknický typ. Role: Parazit.
6/ Slečna Jitka – ještě nikdy divadlo nehrála, a je jí i jedno, že ho hrát bude. Naivka. Chorobně čistotná. S paranoidními sklony. Celou zkoušku plete dětské dupačky, ačkoliv je evidentně svobodná a bezdětná. 28 let. Obsazena do role Larvičky.
Tulák leží doma s ischiasem. Chrobáčice a Kukla ještě nepřišly. (A už asi ani nepřijdou.)
Během zkoušky se prolnou životy ochotníků s osudy Čapkových postav. Režisér – Cvrček umoří pana Václava, milence své ženy. Pan Kopřiva, hrající Parazita sežere slečnu Jitku – Larvičku. Panu Borovičkovi se podaří převtělení do chrobáka tak přesvědčivě, že opustí nadobro svojí lidskou podobu. Během zkoušky se rodí i umírá, čas nehraje roli. A to vše se odehrává na pozadí Čapkovy hry, kde se hmyz chová jako lidi a lidé jako hmyz.
Nejnovější komentáře