Obě hlavní postavy filmu Hurvínek a kouzelné muzeum namluvil Martin Klásek. Další postavy oživili osvědčení dabéři – Martin Dejdar, Petr Rychlý, Ota Jirák, Vilém Udatný nebo Jiří Lábus.
„Hurvínek s Máničkou nám v tom filmu maličko zestárli, jsou stále dětmi, ale Mánička je už na hranici puberty a Hurvínek ji nebezpečně dohání,“ přibližuje Martin Klásek proměnu hrdinů.
Film se symbolicky stal i poslední dabérskou rolí nedávno zesnulé ředitelky Divadla Spejbla a Hurvínka Heleny Štáchové „Jsem vděčný osudu, že Helenka stihla namluvit všechny dialogy Máničky i paní Kateřiny,“ vzpomíná Martin Kotík. „I když finální podobu svých postav ani celého filmu již nestihla vidět, věřím, že by byla spokojená, protože od počátku celému projektu fandila a podporovala nás.“
Martin Klásek popisuje poměrně dlouhý proces vzniku celé zvukové části filmu. „Tomu samotnému finálnímu postsynchronu, předcházela spousta takových drobných synchronů, kdy jsem na ještě nehotový obrázek po výtvarné stránce nedokončených figurek vytvářel různé hlasové situace, různé emoce, aby potom podle nich animátoři mohli modelovat obličejíčky, retnice, oči a celý výraz, který postava bude mít. A tenhle proces byl pro mě nesmírně zajímavý.“
Martin Klásek spojil s oběma postavičkami celý život. „V letošním roce je to čtyřiačtyřicet let, takže se známe docela dobře. Po Josefu Skupovi a Miloši Kirschnerovi jsem třetím interpretem a měl jsem to štěstí, že jsem Miloše Kirschnera zažíval u nás v divadle na scéně dvaadvacet let a dodneška z něj vycházím. Když si nevím rady, vždycky si položím otázku: jak by ten Kirschner asi na tohle šel?“
A která z postav je mu bližší? „Hurvínek mi byl vždycky bližší, protože jsem býval mladší, a tak jsem se více ztotožňoval s tím klukem. Ale poté, co jsem měl děti, jsem Spejblovi začal přicházet na chuť a začalo mi v něm být také dobře, protože teprve jsem začal vnímat ten konflikt rodiče s děckem a naopak.“
A jak srovnává klasickou a filmovou podobu S+H muž, který je zná lépe než kdokoliv jiný?
„Hurvínek ve filmu má takové modernější vzezření, než ten náš divadelní, nemá dřeváky, ale kecky, krátké kalhoty, je v trochu jiném barevném oblečení a má maličko jinou tu šošolku. Ale já myslím, že to nevadí, protože, když jsem ukazoval své vnučce teaser k filmu, tak na to vůbec nereagovala. Schválně jsem se ptal: Vendulko, a tak jak Hurvínek vypadá, přijde ti to v pořádku? A ona naprosto klidně řekla: Jo! Takže ona to bere tak, že Hurvínek je vlastně ve filmové roli. Náš Hurvínek hraje ve filmu a všechno je v naprostém pořádku. U Spejbla už tolik velkých rozdílů nevidím, protože mu zůstal frak i dřeváky, ale působí na mně maličko mladší, než je v našem divadle, a proto jsem se snažil ho mluvit trochu temperamentněji než normálně.“
V čem je podle něj nový film jedinečný?
„Jedinečný je v tom, že Spejbl s Hurvínkem nikdy nebyli v 3D projektu. Nemají nitě. A chovají se jako živí lidé, protože oni v muzeu potkají loutky a mají k těm loutkám zvláštní vztah. Tenhle film je určený především dětem, ale určitě se na něm budou bavit i rodiče, má všechny parametry rodinné zábavy.
„Moje spolupráce na filmu začala vlastně tak dávno, že už si to skoro nikdo nepamatuje,“ směje se herec Martin Dejdar a pokračuje: „Ale mohu říct, že jsem byl vlastně takovým praotcem celého projektu. Čímž nechci tvrdit, že by beze mě nevzniknul, ale možná by vznikl trochu jinak, protože jsem propojil Martina Kotíka se svými kamarády, kteří se nakonec stali koproducenty filmu. Takže jsem u toho od začátku, a hlavně jsem hrozně rád, že jsem i u konce a ten konec je zdárný.“ Martin Dejdar hraje postavu Ďáblova pomocníka. „Co si budeme povídat, je to prostě hajzlík. V příběhu jsou dva čerti, zlí sluhové a my jsme ve dvojici s Jirkou Lábusem. Vlastně si dáváme takové repete, protože kdysi dávno jsme spolu hráli dva čerty jedné televizní pohádce,“ říká Martin Dejdar. Svůj vztah k legendárním postavičkám nalezl až poměrně pozdě.
„Musím přiznat, že Hurvínka jsem více začal vnímat až na DAMU, kdy mi Petr Vacek, u nějž jsem jako student bydlel, objevil původní Skupovy příběhy, do kterých jsem se úplně zamiloval. Když jsem pak měl svoje děti, tak jsem jim pouštěl nahrávky a musím říct, že ony milují právě tyhle nejstarší Hurvínky. A když se do těch záznamů zaposlouchám, tak si uvědomím, jak byly některé scénky, především ty určené spíše dospělým, na svou dobu odvážné, a to mě strašně překvapilo.“
A jak se zkušenému dabérovi animovaných postav líbí nové zpracování Hurvínka? „Je to úplně něco nového, nová technologie, pro ty, kteří mají Hurvínka rádi, to bude určitě posun někam dále. Samozřejmě mohou se najít zarputilci, ti skalní „hurvínkovci“ kteří budou říkat, že Hurvínek musí být jen dřevěnej a jenom na jevišti, s tím se musí počítat, ale na druhé straně tenhle film může Hurvínka objevit těm, kteří třeba nemají rádi loutky, nemají rádi divadlo, Hurvínka neznali, anebo ho znát nechtěli, a nový film je právě může k Hurvínkovi přivést,“ říká Martin Dejdar.
„Když mi zavolali, zda bych chtěl dělat dabing k tomuto filmu, tak jsem hned řekl, že ano, protože na Spejblovi a Hurvínkovi jsem vyrůstal, mám ještě staré vinylové desky s jejich příběhy. To se neodmítá,“ přiznává Ota Jirák a odhaluje i hloubku svého vztahu k postavičkám.
„Ten vztah je tak hluboký, že dokonce po dokončení vysoké školy jsem měl do jejich divadla namířeno, ale musel jsem na vojnu, takže z toho sešlo,“ vzpomíná Ota Jirák, který ve filmu hraje Bručouna. „To velmi potěšilo moji ženu, když to zaslechla, ale já přece nejsem žádný bručoun…“ směje se Ota Jirák a dodává: „Je to takový pořízek, ke všemu je trochu skeptický a věci řeší po svém, někdy i poněkud hrubším způsobem, ale ne, že by někomu ubližoval, to ne. U dětí, které již kousky filmu viděly, je prý oblíbený, protože má docela trefné poznámky.“ Přestože záměr převést Hurvínka do 3D vidí jako něco zcela nového, vítá ho. „Samozřejmě s pokračující dobou se věci proměňují. Člověk byl zvyklý na loutky, které tou ´hubou´ moc nehýbou a tady animované postavy mrkají, hýbou ´hubou´, tak to zpočátku může být nezvyk, ale člověk si rád zvykne. Ten film je jedinečný tím, že pokud si člověk vezme celou historii Spejbla a Hurvínka od pana Skupy až do současnosti, tak to už je nějakých generací, které s ním vyrůstaly. A teď dostali další, trochu jinou tvář a je jenom dobře, že se počet diváků dále rozšíří,“ říká Ota Jirák.
„Pan režisér je velmi pečlivý, takže mne pozval na hlasový casting. Už mne trochu viděl jako Popletu, ale přece jen jsme ještě zkoušeli nějaké záporné postavy, ale nakonec jsem opravdu dělal Popletu. Moc radost jsem z toho ze začátku neměl, protože osobně nemám rád postavy, které koktají ve filmu, ale tady nakonec vzniknul moc pěkný výsledný tvar. Tam, kde to potřeba není, tak ta figurka moc nekoktá. A já jsem si vlastně za svůj život již zvykl, že dělám takové ty figurky, které mají hodně energie, zrychlený start, prostě takové ty ztřeštěnce. Asi už to tak ke mně patří,“ vypráví hlasový představitel Poplety, Petr Rychlý a svoji postavu ještě přibližuje: „Je to takovej bezvadnej, milej klouček, který všechno vlastně myslí strašně moc dobře, ale tím, jak je takovej energickej a přemrštěnej, tak se kolikrát stane, že z tý energie vyjde něco jinak, než myslel. Ale je to postava milá, vtipná a kladná.“
Podobně jako jeho kolegové i on přiznává k postavám Spejbla a Hurvínka dlouholetý vztah.
„Já jsem na Hurvínkovi také vyrostl. Doma jsme tehdy neměli gramofon, ale můj bratranec Tomáš ho měl, takže, když jsme jezdili na návštěvu, těšil jsem se nejen na bratrance, ale hlavně na jejich gramofon a desky, z nichž jsme si pouštěli Spejbla a Hurvínka a dodnes je moc rád poslouchám. Mám prastaré nahrávky pana Skupy i ty novější s Milošem Kirschnerem a na současném Hurvínkovi jsem se byl v divadle také podívat. Hurvínek je pro mě úžasnej hrdina a ty jejich dialogy mě pořád baví a neustále s některými jejich hláškami ´otravuju´ rodinu.“
Také pro něj byl vznik filmu překvapivý, ale bylo to překvapení milé. „Byl jsem mile překvapen, že v našich podmínkách vzniká úžasný 3D film, který je srovnatelný s filmy, jaké chrlí studio Disney. Líbí se mi, že jsou v tom filmu zachovány vlastnosti Spejbla a Hurvínka, není tam nic takzvaně přes hlavu. Samozřejmě, je to v moderním hávu, Hurvínek mluví trochu jinou řečí a má taky jiné záliby. Ale doba jde dopředu, vidím to i ve své rodině, když přijdu domů, tak všichni drží v ruce ipady a mobilní telefony a v tady prostě Hurvínek drží hrací konzoli. Myslím, že hned vznikne pěkné pouto s pubescenty, až uvidí, jak Hurvínek paří hry. Hurvínek a Spejbl jsou nesmrtelní v tom, že vždy souzní s generací, vždy je tam něco nového a vždy se umí přizpůsobit životu, který žijeme. A proto ty figury jsou věčné a pořád žijí,“ říká Petr Rychlý.
„Ten film je jedinečný v tom, že naši tvůrci dokázali konkurovat světové animaci. Divák si v tom filmu přijde na vše – je tam drama, je tam lyrika, je tam vtip. Předvádíme naše mistrovství, na které bychom měli být hrdí, animace, citlivá režie, skvělý český dabing. A proto mu věřím, že obstojí v zahraniční konkurenci a má ambici promítat se po celém světe. Oproti například zahraničním filmům, kde někdy ta legrace bývá až krutá, je v něm, myslím, mnohem větší laskavost,“ dodává Petr Rychlý.
Vilém Udatný se ke své postavě dostal prý naprostou náhodou. „Byl jsem ve vedlejším studiu namlouvat nějakou reklamu, a tak mi řekli: Vildo, když už jsi tady, nechceš si udělat hlasový casting? A pak mi zavolali, že jedna z těch postaviček se jim tuze líbila,“ vzpomíná herec, který namlouvá postavu Chytráka. „Je to skutečný chytrák, oživlá loutka jistého profesora… a dokonce tam i zpívám.“
Části seriálu: Hurvínek a kouzelné muzeum
- Hurvínek a kouzelné muzeum | O filmu
- Hurvínek a kouzelné muzeum | Kdopak to mluví
- Hurvínek a kouzelné muzeum | Nejvíce se proměnila Mánička
- Hurvínek a kouzelné muzeum | Zajímavosti ze zákulisí
Nejnovější komentáře