Christopher Nolan je absolutní špička současného filmařského cechu a každý jeho nový film provází velká očekávání a nadšení jeho fandů. Interstellar je filmem, který je daleko ambcióznějším dílem než všechno, co doposud Nolan natočil, a to z hlediska příběhu, zpracování a i rozpočtu.
Velkolepá podívaná nás zavede na zem z nepříliš vzdálené budoucnosti, kde bývalý pilot a otec dvou dětí Cooper (Matthew McConaughey) pracuje na své velké kukuřičné farmě. Zem totiž čelí nedostatku jídla, a tak ačkoliv už nejsou války a vojáky není třeba, lidé si nemohou volit povolání sami, ale tak, aby ukojili potřeby společnosti. Obrovské množství spotřebovaného jídla vyčerpává celou planetu a ta postupně kolabuje, což způsobuje problémy s počasím a svízelnou situaci se zdravím lidí. Jeví se, že jedinou šancí, jak zachránit lidský druh, je poslat výzkumnou loď do červí díry, aby se na druhé straně pokusila najít vhodnou planetu jako nový domov pro lidstvo.
Příběhem nepůsobí Nolanův výtvor nikterak zajímavě, ale to ani většina námětů k jeho předchozím filmům. Dostáváme totiž v případě Interstellaru velkolepé vyprávění v několika časových liniích a na několika místech v časoprostoru, což při délce téměř 3 hodin dá mozku slušně zabrat.
Nolan je velikým fanouškem vesmírných dramat a vliv Kubrickových Vesmírných odyseí je vidět v každém druhém záběru, avšak to jim nebere na úchvatnosti. Když se vám na plátně objeví malá lodička rozhodující o pokračování lidského druhu uprostřed hrobového ticha a tmy, popadne vás pocit malosti a beznaděje. Ticho a prázdnota vesmíru je něco tolik děsivého, že si to málokdo dokáže představit, jak to ve skutečnosti vypadá. Interstellar vám tohle nechá sežrat s grácií.
Obrovsky důležité jsou pro film hlavní postavy Coopera a jeho dcery, kde emoce planou a vskutku se jedná o nejpamátnější momenty filmu. Oproti jiným vesmírným řežbám dává totiž Interstellar prostor dramatu jedince, kdy si můžeme vychutnávat příběhy individualit a jejich osudy jsou nám v tom případě bližší než když kdy dřív.
Ovšem Interstellar má přes svoji velkolepost mnoho banálních chyb, které na výsledném obrazu dělají kaleidoskop skrvn. Ačkoliv se jedná o velkolepý vesmírný příběh plný chytrých lidí (astronautů, inženýrů), je všechno podřízeno mainstreamovému divákovi, proto se nemůžete divit, že uprostřed mise začne vysvětlování principů červích děr, diletaci času, gravitace v černých dírách a podobných věcí, které by každý student fyziky na univerzitě měl znát hned po prvním semestru.
Nelze pominout i několik nelogických rozhodnutí a podivných dějových zvratů, které nedávají smysl a jsou samoúčelně stvořeny pro pobavení diváka. Hlavně poslední půlhodinka plná vysvětlivek, aby i úplný blb pochopil, o co že vlastně jde. Což si vlastně protiřečí se zbytkem filmu, protože celá první polovina je emočně hluboká, přemýšlivá a může působit roztahaně, ale je naplněna malými detaily, které dodávají zážitku tu pravou hutnost. Všechno podtrhuje božská hudba z pera Hanse Zimmera, který svojí práci táhne taky ve šlépějích Kubrickova odkazu, takže čekejte velkolepé orchestrální orgie připnuté k záběrům temnoty. Prostě mega!
Interstellar je dílo pro fanoušky sci-fi, které se však v některých částech filmu popírá, aby uspokojilo i širší cílovou skupinu. Jenže takhle hutný 3 hodinový materiál není úplně pro každého. Několik momentů z filmu si budu pamatovat dlouho a to samo o sobě znamená, že je ve filmu něco dobře. Film vás nechává přiměřeně uvažovat a zároveň vést nerušeně příběh dál, ovšem také je zde plno momentů chaosu a překombinovanosti. Nolan se utopil ve své vlastní velkoleposti, ale to ubírá jen částečně na celkové síle výsledku. Dějová roztahanost navíc nechá diváka přemýšlet nad mnoha náměty tak, aby si mohl z kina odnést svoje vlastní dojmy, což umocňuje zážitek každého jednoho.
Celkově se tedy jedná o výtečný film, který trpí na přílišnou vnitřní rozervanost, avšak síla Interstellaru je stále pod povrchem znát a Nolanovo kouzlo nemizí. To nic ale nemění na tom, že bylo očekáváno od Interstellaru víc, než stát se „pouze“ nejpůsobivějším filmem tohoto podzimu.
Nejnovější komentáře