Assassin’s Creed: Brotherhood – Temný návrat do srdce Říma s bratrstvem asasínů

Foto: Ubisoft

Assassin’s Creed: Brotherhood při­ná­ší pokra­čo­vá­ní pří­bě­hu Ezia Auditore v srd­ci rene­sanč­ní­ho Říma a popr­vé do série zavá­dí mul­tipla­yer. Přestože hra při­ná­ší řadu ino­va­cí, její pří­běh i her­ní mecha­ni­ky vyvo­lá­va­jí smí­še­né poci­ty a uka­zu­jí, jak nároč­né je napl­nit oče­ká­vá­ní po tak úspěš­ném před­chůd­ci.

Úvod

Ubisoft se s Assassin’s Creed: Brotherhood pus­til do neleh­ké výzvy – navá­zat na úspěch dru­hé­ho dílu a záro­veň při­nést do série něco nové­ho. Opět se setká­vá­me s Ezio Auditore da Firenze, jehož ces­ta ten­to­krát vede do srd­ce ital­ské met­ro­po­le, Říma, kde se ode­hrá­vá nelí­tost­ný boj pro­ti tem­plá­řům. Hra byla původ­ně chá­pá­na jako roz­ší­ře­ní dvoj­ky, ale nako­nec se z ní sta­la plno­hod­not­ná samo­stat­ná kapi­to­la s vlast­ním pří­bě­hem i nový­mi her­ní­mi prv­ky. Tato ambi­ci­óz­ní sna­ha o roz­ší­ře­ní kon­cep­tu však nará­ží na něko­lik zásad­ních pro­blé­mů, kte­ré ovliv­ňu­jí cel­ko­vý dojem ze hry.

Brotherhood při­ná­ší zásad­ní změ­nu v podo­bě mul­tipla­ye­ru, kte­rý debu­to­val prá­vě v tom­to díle. Tato novin­ka pozved­la sérii do nových dimen­zí a nabíd­la hrá­čům mož­nost pomě­řit své assas­sin­ské schop­nos­ti s ostat­ní­mi. Bohužel, sou­čas­né vypnu­tí ser­ve­rů mul­tipla­yer zne­mož­ňu­je tuto část hry vyzkou­šet, čímž někte­ré její ino­va­ce ztrá­ce­jí na význa­mu. Přesto je tře­ba oce­nit sna­hu o roz­ší­ře­ní her­ní­ho zážit­ku mimo kla­sic­kou sin­glepla­ye­ro­vou kam­paň.

Hratelnost

Základní kame­ny hra­tel­nos­ti zůstá­va­jí věr­né před­cho­zí­mu dílu – ste­al­th, par­kour a sou­bo­je tvo­ří jádro zážit­ku. Nicméně, Brotherhood před­sta­vu­je něko­lik vylep­še­ní, kte­rá hru oži­vu­jí. Nejvýraznější novin­kou je mož­nost vést vlast­ní bra­trstvo asa­sí­nů, což při­dá­vá stra­te­gic­ký prvek do tra­dič­ní akč­ní adven­tu­ry. Ezio může nyní rekru­to­vat asa­sí­ny, vycvi­čit je a posí­lat na samo­stat­né mise, což nejen roz­ši­řu­je mož­nos­ti boje, ale i zvy­šu­je pocit, že hráč sku­teč­ně budu­je moc­nou orga­ni­za­ci.

Combat sys­tém pro­šel také mír­nou evo­lu­cí, zejmé­na díky zave­de­ní komb a rych­lých zabi­tí, kte­ré doká­žou ply­nu­le nava­zo­vat na sebe, pokud hráč zvlád­ne správ­ně nača­so­vat pro­ti­ú­to­ky. Tento sys­tém zrych­lu­je a zpes­t­řu­je sou­bo­je, i když někdy může půso­bit až pří­liš zjed­no­du­še­ně a sni­žo­vat obtíž­nost. Naopak par­kour a pohy­bo­vé mecha­ni­ky půso­bí v někte­rých situ­a­cích méně pře­svěd­či­vě než v před­cho­zím díle. Ezio občas naska­ku­je na neče­ka­ná mís­ta nebo se nechce chy­tit zjev­ně dostup­ných říms, což může frustro­vat. Navíc říze­ní koně v ruš­ných uli­cích je poměr­ně nepo­ho­dl­né a čas­to vede k nežá­dou­cím momen­tům, kdy je lep­ší se po měs­tě pohy­bo­vat pěš­ky.

Grafika a zvuk

Brotherhood vyu­ží­vá vylep­še­nou gra­fic­kou tech­no­lo­gii, kte­rá při­ná­ší detail­něj­ší mode­ly postav i bohat­ší pro­stře­dí. Řím je roz­leh­lý a čle­ni­tý, zahr­nu­jí­cí nejen ruš­né uli­ce a náměs­tí, ale také ven­kov­ské oblas­ti, doky a dokon­ce i slav­ný Vatikán. Přesto měs­to nepů­so­bí tak živě a růz­no­ro­dě, jak by se dalo oče­ká­vat, a v někte­rých ohle­dech ztrá­cí kouz­lo, kte­ré před­cho­zí díly doká­za­ly nabíd­nout. Například Florencie či Benátky z dvoj­ky měly výraz­něj­ší atmo­sfé­ru a sil­něj­ší cha­rak­ter, zatím­co Řím v Brotherhood půso­bí spí­še jed­no­tvár­ně a mís­ty mono­tón­ně.

Zvuková strán­ka je v tom­to díle o něco tem­něj­ší a zlo­věst­něj­ší, což se odrá­ží v hudeb­ních moti­vech i atmo­sfé­ře prů­zku­mu. Ačkoliv je hud­ba kva­lit­ní a ve správ­ných momen­tech umí pod­trh­nout napě­tí, chy­bí jí však vět­ší dyna­mi­ka a pes­t­rost, kte­rá by ji čini­la neza­po­me­nu­tel­nou. Negativně půso­bí také kon­tro­verz­ní gra­fic­ký efekt, kdy se při naklo­ně­ní kame­ry hor­ní část obra­zov­ky zapl­ní bílým fil­trem, kte­rý výraz­ně sni­žu­je vizu­ál­ní kom­fort. Naštěstí exis­tu­jí mody, kte­ré ten­to pro­blém řeší, ale jeho pří­tom­nost v ofi­ci­ál­ní ver­zi je zby­teč­ným kazem cel­ko­vé­ho dojmu.

Příběh

Příběh Brotherhood nava­zu­je pří­mo na udá­los­ti Assassin’s Creed II a opět se zamě­řu­je na kon­flikt mezi asa­sí­ny a tem­plá­ři. Ezio se vra­cí do své­ho rod­né­ho kra­je, aby pomstil smrt své­ho strý­ce Maria a zni­čil moc­ný rod Borgia. Hra se věnu­je budo­vá­ní bra­trstva, zís­ká­vá­ní respek­tu v Římě a postup­né­mu osla­bo­vá­ní tem­plář­ské­ho vli­vu. V pří­bě­hu se obje­vu­jí zná­mé his­to­ric­ké i fik­tiv­ní posta­vy, jako jsou Niccolò Machiavelli, Leonardo da Vinci či Lucrezia Borgia, což při­dá­vá na auten­tič­nos­ti a hloub­ce svě­ta.

Přestože je děj na papí­ře zají­ma­vý a nabí­zí něko­lik dra­ma­tic­kých momen­tů, jeho tem­po je bohu­žel rozkous­ko­va­né a mís­ty vel­mi poma­lé. První část hry půso­bí jako roz­ší­ře­ný tuto­ri­ál, kte­rý pří­liš nepo­sou­vá pří­běh kupře­du a sou­stře­dí se spí­še na mecha­ni­ky budo­vá­ní bra­trstva a vli­vu. Postavy zůstá­va­jí plo­ché a nevy­ví­je­jí se – Ezio je po celou dobu více­mé­ně stej­ný, pou­ze s novou rolí vůd­ce, a hlav­ní pro­tiv­ní­ci půso­bí nedo­sta­teč­ně pro­kres­le­ně. Závěr hry je nao­pak uspě­cha­ný a nevy­u­ží­vá poten­ci­ál napě­tí, kte­ré se během pří­bě­hu budo­va­lo. DLC pří­běhy, kte­ré měly roz­ší­řit her­ní záži­tek, bohu­žel nedo­sa­hu­jí kva­lit hlav­ní kam­pa­ně a půso­bí zby­teč­ně a povrch­ně.

Technické zpracování

Technicky je Brotherhood pove­de­nou hrou, ale ne bez pro­blé­mů. Přestože hra běží sta­bil­ně a její her­ní svět je roz­sáh­lý, obje­vu­je se zde řada bugů a glit­chů, kte­ré doká­žou zka­zit záži­tek, zejmé­na při sna­ze o sto­pro­cent­ní syn­chro­ni­za­ci misí. Některé nepří­jem­né chy­by, jako náh­lé spa­w­no­vá­ní hlí­dek nebo nespráv­né zapo­čí­tá­vá­ní akcí vašich asa­sí­nů, mohou hrá­če frustro­vat a vést ke zby­teč­ným restar­tům či kom­pro­mi­sům v plně­ní ved­lej­ších úko­lů.

Dalším tech­nic­kým pro­blé­mem je, že mul­tipla­ye­ro­vá část hry je dnes již nedo­stup­ná kvů­li vypnu­tí ser­ve­rů. To kro­mě ztrá­ty mož­nos­ti zahrát si onli­ne reži­my ovliv­ňu­je i někte­ré her­ní mecha­ni­ky ve sin­glepla­ye­ru, napří­klad inves­to­vá­ní do budov nebo zís­ká­vá­ní bonu­sů z ved­lej­ších akti­vit. Tyto prv­ky tak zůstá­va­jí čás­teč­ně nevy­u­ži­té a mohou vzbu­zo­vat pocit, že hra není dokon­če­ná či opti­ma­li­zo­va­ná do posled­ní­ho detai­lu.

👍 Kladné body

• Možnost budo­vat a vést vlast­ní bra­trstvo asa­sí­nů při­ná­ší stra­te­gic­kou hloub­ku a zvy­šu­je zába­vu.
• Zrychlený a vari­a­bil­ní com­bat sys­tém s kom­by a pro­ti­ú­to­ky dělá sou­bo­je dyna­mič­těj­ší.
• Rozsáhlý a čle­ni­tý Řím nabí­zí vel­ký ote­vře­ný svět s mno­ha akti­vi­ta­mi a cha­rak­te­ris­tic­kým pro­stře­dím.

👎 Záporné body

• Pomalé tem­po pří­bě­hu a sla­bé pro­kres­le­ní postav sni­žu­jí emo­ci­o­nál­ní anga­žo­va­nost hrá­če.
• Technické nedo­stat­ky, bugy a glit­chy kazí záži­tek, zejmé­na při plně­ní ved­lej­ších misí a syn­chro­ni­za­ci.
• Multiplayer je dnes nedo­stup­ný, což ome­zu­je plný poten­ci­ál hry a někte­ré her­ní mecha­ni­ky jsou nefunkč­ní.

Závěrečné hodnocení

Assassin’s Creed: Brotherhood je dílem, kte­ré nabí­zí něko­lik ino­va­tiv­ních a zají­ma­vých prv­ků, pře­de­vším v oblas­ti vede­ní bra­trstva a bojo­vé­ho sys­té­mu. Přestože má roz­sáh­lý ote­vře­ný svět a kva­lit­ní gra­fic­ké zpra­co­vá­ní, nevy­rov­ná se své­mu před­chůd­ci v pří­bě­ho­vé hloub­ce ani emo­ci­o­nál­ní inten­zi­tě. Technické pro­blémy a vypnu­tý mul­tipla­yer ješ­tě více sni­žu­jí hod­no­tu hry v dneš­ní době. Pro fanouš­ky série a milov­ní­ky akč­ních adven­tur stá­le zůstá­vá hrou, kte­rou sto­jí za to vyzkou­šet, avšak oče­ká­vá­ní, kte­rá vyvo­lal dru­hý díl, plně nena­pl­ní.

Hodnocení: 75 %