Bedla patří mezi nejoblíbenější houby u nás. Rostou na zanedbaných pastvinách a na travnatých místech v létě a na podzim. V České republice nepodléhá sbírání hub žádnému zvláštnímu povolení, nemusí tomu ale tak být u některých dalších států Evropy. Věděli jste ale, že existují také jedovaté bedly? Proto je třeba vědět, jaký je rozdíl mezi jedlými a jedovatými bedlami a dalšími houbami, které jsou bedle velice podobné.
Klobouček bedly
Problémem je to, že někdy si lidé spletou bedlu s jinou, jedovatou houbou. Například bedla červenající může u některých lidí vyvolat silnou alergickou reakci. Klobouček bedly jedlé je kulatý, poblíž koruny má tmavší hnědou plochu, která směrem k okrajům přestupuje do bledší hnědé až bílé barvy. Maso houby je bílé a při řezu se výrazně nezmění. Kloboučky dosahují průměru 10 až 25 cm.
Prsten bedly
Dobrým poznávacím znamením je prsten, který se nachází na nožičce (třeni) bedly. Pokud je tento prsten pohyblivý (dá se jím pohybovat po nožičce bedly nahoru a dolů), pak je houba jedlá. Další známkou jedlé bedly je šupinatý klobouk, jeho dužnina je vláknitá, téměř dřevnatá. Chuť je jemná, houbová a příjemná.
Kde najít jedlou bedlu?
Bedlu nesbírejte podél cest nebo kdekoli, kde je možné její znečištění, například výfukovými plyny automobilů. Najít ji můžete v listnatých a smíšených lesích, zejména pak na mýtinách nebo na okrajích lesa.
Podobné houby
Bedla vysoká je jedlým druhem bedel. Je možné ji splést s bedlou červenající, která může být pro některé jedince nebezpečná. Dále pak pozor na jedovaté druhy bedel – bedla ostrošupinná a bedla chřapáčová. Jedovaté druhy hub se v některých případech zbarvují po řezu do červena a rostou taktéž pod jehličnatými stromy. Bezpečným poznávacím znamením je již zmíněný prsten na třeni houby.
Nejnovější komentáře