Jan Žižka: Ben Foster jako stoický Jan Žižka v brutálním českém eposu.

O začát­cích čes­ké­ho hrdi­ny a jed­no­ho z nej­vět­ších vojen­ských stra­té­gů his­to­rie vyprá­ví film Jan Žižka , kte­rý ten­to víkend vstou­pil do kin po celém svě­tě s roz­hod­ně smí­še­ný­mi výsled­ky. Film s názvem Jan Žižka pro míst­ní dis­tri­buci se nyní hra­je v praž­ských kinech v ang­lic­ké i čes­ky dabo­va­né ver­zi.

Jan Žižka vyprá­ví pří­běh prv­ních zboj­nic­kých let Jana Žižky, legen­dár­ní­ho čes­ké­ho voje­vůd­ce, kte­rý za husit­ských válek s oddí­lem 80 vojá­ků na vrchu Vítkově slav­ně brá­nil Prahu před asi dese­ti tisí­ci úto­čí­cí­mi kři­žá­ky. Přestože měl po vět­ši­nu své vojen­ské kari­é­ry jen jed­no oko a na jejím kon­ci byl zce­la sle­pý, říká se, že nikdy nepro­hrál žád­nou bitvu.

Režisérem fil­mu je Petr Jákl, býva­lý judis­ta, kte­rý repre­zen­to­val Českou repub­li­ku na olym­pij­ských hrách v roce 2000 a poz­dě­ji se stal kaska­dé­rem a her­cem (pra­co­val na fil­mech Bad Company a xXx v Praze) a nako­nec i reži­sé­rem, když nato­čil kri­mi­nál­ní dra­ma pod­le sku­teč­ných udá­los­tí Kajínek a found foo­tage horor Ghoul. S odha­do­va­ným roz­poč­tem 500 mili­o­nů korun (asi 21 mili­o­nů dola­rů) je Jan Žižka nej­draž­ším čes­kým fil­mem, kte­rý kdy byl nato­čen, a pro své­ho reži­sé­ra váš­ni­vým pro­jek­tem.

Peníze jsou na plát­ně vidět: v době akč­ních fil­mů pře­pl­ně­ných CGI je osvě­žu­jí­cí vidět tako­vý, kde bojo­vé scé­ny sku­teč­ně před­vá­dě­jí desít­ky nebo dokon­ce stov­ky kom­par­zis­tů a kde se pou­ží­va­jí peč­li­vě pro­myš­le­né kaska­dér­ské kous­ky a prak­tic­ké efek­ty.

Dronové zábě­ry nád­her­ně zachy­cu­jí Žižkovo puto­vá­ní po Čechách od Prahy až po skal­ní útva­ry v Českém Švýcarsku; loka­ce, jak je zachy­til kame­ra­man Jesper Tøffner, vypa­da­jí v celém fil­mu nád­her­ně a zahr­nu­jí turis­tic­ky atrak­tiv­ní mís­ta, jako je hrad Křivoklát, hrad Zvíkov nebo kos­tel sv. Bartoloměje v Kolíně.

Jákl se nezdr­žu­je krvepro­li­tím: během bru­tál­ních sou­bo­jů se lámou kos­ti, use­ká­va­jí kon­če­ti­ny a pro­bo­dá­va­jí tor­za, pro­to­že Jan Žižka dosto­jí své­mu názvu. Velké akč­ní scé­ny fil­mu mají živou cho­re­o­gra­fii a uka­zu­jí Žižkovu kutil­skou vojen­skou zruč­nost, i když střih může být trha­ný a kame­ra dez­o­ri­en­tu­jí­cí.

Jan Žižka nabí­zí nepře­ber­né množ­ství herec­kých talen­tů, počí­na­je neče­ka­ně utlu­me­ným Benem Fosterem v hlav­ní roli. Jeho Žižka je sto­ic­ký, neo­chvěj­ný vůd­ce, kte­rý se potý­ká niko­li s vlast­ní morál­kou, ale spí­še s důsled­ky jed­ná­ní či nejed­ná­ní o tom, co ví, že je správ­né.

Michael Caine dodá­vá fil­mu sku­teč­nou váž­nost jako Žižkův sou­čas­ný zaměst­na­va­tel, zatím­co Karel Roden, Til Schwieger a Matthew Goode jsou pat­řič­ně sliz­cí jako krá­lov­ští před­sta­vi­te­lé, kte­ří sto­jí v poza­dí stře­do­vě­kých intrik, a Roland Møller hro­zi­vý jako Žižkův hlav­ní rival.

Scénář Jana Žižky, kte­rý je reži­sé­ro­vi při­psán s trap­ným pří­vlast­kem „pod­le star­ší­ho scé­ná­ře“ (Marek Dobeš a Michal Petruš), je bohu­žel ješ­tě tem­něj­ší než jeho blá­tem a krví nasák­lé bitev­ní pole.

Děj fil­mu se točí kolem boje o moc po smr­ti císa­ře Svaté říše řím­ské Karla IV. Český král Václav IV (Roden) má nárok na trůn, ale potře­bu­je sehnat pro­střed­ky na ces­tu do Vatikánu, aby mohl být koru­no­ván.

Jindřich III. z Rožmberka (Schweiger) se zavá­zal tyto pro­střed­ky dodat, ale balan­cu­je na hra­ně, když Václav pozve do Čech nevlast­ní­ho bra­t­ra Zikmunda I., uher­ské­ho krá­le (Goode) a jeho voj­sko. Fiktivní lord Boreš (Caine) zajis­tí Václavovi bez­peč­nou ces­tu do Říma, ale Rožmberk se ho poku­sí zabít dřív, než sta­čí doru­čit dobrou zprá­vu.

Aby při­měl Rožmberka spl­nit slib, najme Boreš s Václavem Žižku a jeho pes­trou posád­ku, aby unes­li a vykou­pi­li jeho snou­ben­ku, lady Kateřinu (Sophie Lowe). Zikmund mezi­tím Rosenbergovi řek­ne, že Kateřinu zno­vu une­se a vydá ji zpět výmě­nou za jeho pod­po­ru v Římě (ve sku­teč­ném živo­tě se Zikmund nako­nec oprav­du stal císa­řem).

Zajímá nás vůbec, jest­li se Václav dosta­ne do Říma? Ne, a je pochyb­né, že by tenhle chla­pík stej­ně sjed­no­til říši. Nezaměňovat s Dobrým krá­lem, Václav IV. měl pře­zdív­ku „lenoch“ a Roden ho vykres­lu­je s až děsi­vou apa­tií. „Vždycky může­me jet příští rok do Říma,“ říká Cainovu Borešovi, když váleč­né síly trha­jí jeho zemi na kusy.

Co to všech­no má spo­leč­né­ho s Janem Žižkou? No, vlast­ně s ničím. Propagační mate­ri­á­ly sice hlá­sa­jí Jana Žižku jako „čes­ké Statečné srd­ce“, ale tam, kde William Wallace bojo­val za svo­bo­du, Jan Žižka boju­je z... důvo­dů nejas­ných i jemu samot­né­mu (zdá se). Většinu fil­mu strá­ví bojem pro­ti Zikmundově armá­dě vede­né Műllerovým Torakem, což půso­bí jako roz­mar krá­lov­ské moci. Vzhledem k tomu, že ani jejich záplet­ka není smys­lu­pl­ná, půso­bí spíš jako roz­mar tvůr­ců.

Nejdražší čes­ký film všech dob měl vyprá­vět pří­běh jed­no­ho z nej­vět­ších hrdi­nů země, kus čes­ké his­to­rie, kte­rý je půso­bi­vý i po 600 letech. Místo toho je to nevy­svět­li­tel­ně holly­wo­o­di­zo­va­ný miš­maš, kte­rý vyprá­ví zce­la vymyš­le­ný pří­běh a to zají­ma­vé si nechá­vá na dvou­vě­tou poznám­ku pod čarou na samém kon­ci.

Chcete-li se dozvě­dět sku­teč­nou por­ci o Janu Žižkovi, podí­vej­te se na husit­skou revo­luč­ní tri­lo­gii Otakara Vávry Jan Hus, Jan Žižka a Proti všem, kte­rá byla sama o sobě v roce 1956, kdy byla uve­de­na do kin, nej­draž­ším čes­kým fil­mem všech dob. Postrádají sice bru­tál­ní dopad Jáklova fil­mu, ale vyprá­vě­jí uce­le­ný pří­běh, kte­rý je aktu­ál­ní i po téměř 70 letech.

---

---

Tento článek původně napsal Jason Pirodsky pro The Prague Reporter a do češtiny jej přeložil Jiří Borový

---