Katyň - Film o válečném masakru z roku 1940.

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Bujará léta nej­vět­ší osob­nos­ti pol­ské fil­mo­vé ško­ly Andrzeje Wajdy jsou už něja­ký ten pátek dale­ko. Jeho celo­ži­vot­ní dílo je vět­ši­no­vě pavu­či­nou témat his­to­rie, národ­ní hrdos­ti i sta­teč­nos­ti jedin­ce a pro­la­mo­vá­ní mýtů v prav­dy minu­los­ti. Nikdy není poz­dě vrá­tit se ješ­tě jed­nou do his­to­rie, zvlášť když tře­ba neby­la díky poli­tic­ké­mu tla­ku prav­di­vě fil­mem reflek­to­vá­na. Wajdův film Katyň je jed­no­du­še nej­sil­něj­ší pol­ské vyrov­ná­ní s minu­los­tí sovět­ské oku­pa­ce. Sám reži­sér má k lát­ce svo­je osob­ní pou­to. Jeden z důstoj­ní­ků, kte­ří skon­či­li v sově­ty zapí­ra­ném maso­vém hro­bě, byl jeho otec.

Možná z toho důvo­du byl scho­pen sou­stře­dit se na dru­hou fron­tu boje pro­ti oku­pan­tům, psy­cho­lo­gic­kou vál­ku oby­čej­ných lidí ve měs­tech spra­vo­va­ných Rudou armá­dou. Hned zeza­čát­ku před­klá­dá Katyň osu­do­vost, ve kte­ré se Polsko před začát­kem dru­hé svě­to­vé vál­ky ocit­lo. Most přes řeku, kde z jed­né stra­ny prou­dí lidé utí­ka­jí­cí před němec­kou oku­pa­cí a v pro­tismě­ru táh­nou zástu­py před sovět­skou. Film vyprá­ví ve dvou pří­bě­ho­vých lini­ích osud Anny s dce­rou pro­ží­va­jí­cích dvě nava­zu­jí­cí oku­pa­ce, ve ved­lej­ší pak zaje­tí její­ho man­že­la Andrzeje - pol­ské­ho důstoj­ní­ka - sovět­skou stra­nou.
V prv­ní řadě nejde o váleč­ný film, jedi­né stří­le­ní se tady ode­hrá­vá pis­to­lí zeza­du do hla­vy. Ve zkrat­ce katyň­ská „pří­ho­da“ popra­vi­la po něko­li­ka­le­tém věze­ní na osm tisíc pol­ských důstoj­ní­ků v lese za měs­tem Katyň. Za maso­vou popra­vou s koneč­ným účtem 22.000 obě­tí stál roz­kaz Stalina, ale Rudá armá­da tvr­di­la, že tako­vé zvěr­stvo na pol­ském náro­dě spácha­li nacis­ti. Tahle ofi­ci­ál­ní ver­ze padla až v době Gorbačova.

Film nás pro­táh­ne pří­bě­hem Anny a její dce­ry němec­kou oku­pač­ní dobou až do osvo­bo­ze­ní, zabí­há k retrospek­tiv­ním pasá­žím, při­tom odbo­ču­je k život­ním situ­a­cím ved­lej­ších postav. Kulminuje tak atmo­sfé­ra doby posti­že­ných lidí v růz­ných spo­le­čen­ských posta­ve­ních a růz­ných život­ních situ­a­cích. Wajdovi se daří držet film v tem­pu a neta­hat divá­ka moc dale­ko, jen co je nut­né, aby posta­vám dal tvá­ře, cha­rak­te­ry a zapsal je do kon­tex­tu oku­pa­ce. Tragicky kon­čí apel pol­ské inte­li­gen­ce na humán­ní zachá­ze­ní němec­ké oku­pač­ní sprá­vy s pol­ským náro­dem, žena se mar­ně sna­ží prav­di­vě změ­nit datum katyň­ské popra­vy na náhrob­ku své­ho muže a kon­čí v lág­ru, archi­vá­ři ukrý­va­jí důka­zy o Katyni před zni­če­ním, pol­ský poru­čík pro­puš­tě­ný ze zaje­tí neu­ne­se lha­ní o popra­vách, man­žel­ky důstoj­ní­ků nuce­né ke spo­lu­prá­ci na pro­pa­gan­dě a kola­bo­ra­ci s vra­hy svých man­že­lů, sovět­ský důstoj­ník ukrý­va­jí­cí Annu a její dce­ru před sta­lin­skou poli­cií.

Dějem se pro­lí­ná zaje­tí pol­ských důstoj­ní­ků naba­le­ný na posta­vu Andrzeje. Tráví věze­ní v neu­stá­lém oče­ká­vá­ní, či spíš nejis­to­tě - na vlnách odhod­la­nos­ti, odva­hy, vlas­te­nec­tví i rezig­na­ce. Vyprávění vygra­du­je expli­cit­ní­mi scé­na­mi poprav v katyň­ském lese, kde se Wajda nebo­jí posta­vit his­to­rii čelem k minu­los­ti s drs­nos­tí a chlad­nos­tí, jaká je tako­vé­mu masa­k­ru pří­hod­ná.
Na epi­zo­dách oby­čej­ných lidí, kte­ré Anna během fil­mu potká­vá, se vybar­vu­je jed­na z myš­le­nek fil­mu. Bleskový trans­port plné auly pro­fe­so­rů kra­kov­ské uni­ver­zi­ty nacis­ty do kon­cen­t­rač­ní­ho tábo­ra, aro­gan­ce vojá­ků Wehrmachtu při oku­pa­ci, všu­dypří­tom­ná pro­ti­so­vět­ská pro­pa­gan­da. To vše se zno­vu opa­ku­je po osvo­bo­ze­ní sově­ty. Zatýkání Rudou armá­dou, tvr­dé repre­se vůči pro­je­vům nepo­ko­jů, anti­na­cis­tic­ká pro­pa­gan­da zalo­že­ná na lži. Wajda chce opět při­po­me­nout, že nacis­mus a teh­dej­ší prak­ti­ky komu­nis­mu se moh­ly trum­fo­vat v poru­šo­vá­ní lid­ských práv a všech mezi­ná­rod­ních dohod, natož něja­kých zákla­dů eti­ky.
Na výpra­vě fil­mu je znát, že Wajda není u his­to­ric­ké lát­ky popr­vé, navíc díky téma­tu měl za sebou Polský fil­mo­vý insti­tut a stát­ní gran­ty. Výborná režie vděč­ná evrop­ské­mu fil­mo­vé­mu sty­lu sice odra­zu­je jak skal­ní fan­dy Gladiátorů, tak i ame­ric­ké dis­tri­bu­to­ry, ale dostá­vá své­mu cíli důstoj­ně, sty­li­zo­va­ně zazna­me­ná­vá sklá­da­né stře­py minu­los­ti. Za dvě hodi­ny sto­pá­že se nebu­de­te nudit a výji­meč­ný patos pře­bi­je nelid­skost udá­los­tí svě­to­vé vál­ky.
Můžeme jen děko­vat, že se zase jed­nou obje­vil nový film, kte­rý se dívá na his­to­rii jako na spo­le­čen­skou udá­lost s něja­kou zod­po­věd­nos­tí za poda­ná fak­ta.  Představuje lid­ské pří­běhy a nesou­stře­dí se pou­ze na jeden milost­ný vztah muže a ženy na poza­dí vzdá­le­ně ply­nou­cích his­to­rie. Jak je tomu posled­ní roky čas­to zvy­kem. Zpracování lát­ky nabí­rá vět­ší­ho roz­mě­ru tím, že Wajda nepřed­sta­vu­je osud jed­no­ho Poláka, ale život­ní eta­pu náro­da. Samozřejmě při prv­ním pro­mí­ta­cím týd­nu v Polsku měla Katyň obrov­skou návštěv­nost a zved­la dis­ku­zi o pozi­ci komu­nis­mu v dneš­ní spo­leč­nos­ti.

Excelentně řeme­sl­ně zpra­co­va­ný film, kte­rý před­sta­vu­je vět­ši­nou okra­jo­vé téma sou­bo­je oby­čej­ných lidí s kolo­sem vál­ky. Dobře zahra­né posta­vy vypl­ňu­jí dra­ma­tic­ké klič­ko­vá­ní scé­ná­ře po celé oku­pa­ci Polska. Adrzej Wajda tedy zase doka­zu­je, že i přes ta léta neza­po­mněl psát scé­ná­ře a řeží­ro­vat. Samozřejmě u kaž­dé­ho jeho fil­mu sto­jí tra­dič­ně pár význam­ných pomoc­ní­ků - jako Pawel Edelman, kte­rý se již po něko­li­ká­te posta­vil Wajdovi za kame­ru..

Photo © Akson Studio

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře