Dětský svět je plný nejrůznějších fantazií, her a sladké nevědomosti, která se zpravidla (nikoliv u všech) s věkem vytrácí. Proto je dětství často považováno za nejlepší část života a nenajde se snad nikdo, kdo by si na něj čas od času rád nezavzpomínal. Kdopak by se vlka bál je filmem, který nám dává možnost znovu se na nějakou tu chvíli do dětství vrátit a prožít neméně zajímavé dobrodružství, než jakým prošla samotná Červená Karkulka. Režisérka filmu Maria Procházková dokázala vykreslit dětský svět s až neuvěřitelnou kreativností a hravostí, tedy kvalitami, které k dětství neodmyslitelně patří. A pak že dospělí nemají fantazii.
Malá Terezka prožívá spokojené dětství ve společnosti milujících rodičů. Do života její maminky ale z nenadání vstoupí její bývalý muž, který před časem bez varování zmizel. Maminka jej ale ani po několika letech nedokázala úplně vytěsnit ze svého srdce a zdá se, že se k němu opět vrátí. To je vcelku jednoduchá zápletka, tolikrát obehraná, že by už snad ani nevzbudila větší zájem. Maria Procházková ovšem tento příběh ozvláštňuje tím, že jej vypráví očima pětileté Terezky. Do hry tak najednou vstupují mimozemšťané, Japonci a Červená Karkulka.
Fantazie má malá Terezka narozdávání, což autorka snímku velice tvořivě ilustruje jednoduchými dětskými kresbami, naklíčovanými do kinematografického obrazu. Režisérka tímto krokem odkazuje ke své původní profesi animátorky, se kterou se nechtěla nadobro rozloučit ani v celovečerní tvorbě. I díky těmto originálním postupům získává snímek na lehkosti a hravosti. Zároveň je ale velice rafinovaný ve výstavbě děje, neboť každou scénu si lze vyložit dvojím způsobem. Dětským, do kterého patří strašidla, mimozemšťani a pohádky, a na druhé straně tím dospělým způsobem, kde jsou vztahové problémy, nevěry a hádky. Film tak pokrývá celou diváckou škálu od dětí předškolního věku, až po dědečky a babičky.
Mimozemšťani jsou nesmrtelní a Japonci možná taky
Natáčení s dětmi s sebou přináší spoustu komplikací, včetně složitého obsazování rolí a omezené pracovní doby. Ve výsledku se ale dřina rozhodně vyplatila. Děti působí naprosto přirozeně a v jejich interakci s dospělími herci nepoznáte žádný kvalitativní skok, který by narušoval kontinuitu celkového díla. Chování dětských herců nakonec působí velice roztomile, stejně jako jejich průpovídky a objevy („Mamince se ale nic nestane, protože mimozemšťani jsou nesmrtelní a Japonci možná taky“).
Za zmínku stojí určitě i sympatický tah distributorů, kteří se zasadili o bezbariérový přístup na tento film. Jedna ze sedmadvaceti kopií vyslaných do oběhu bude vybavena českými titulky pro neslyšící a na chystaném DVD by měla být dokonce i speciální zvuková stopa pro nevidomé. Film má velice pozitivní ohlasy, v kuloárech (především denní tisk) se mluví o nejlepším českém filmu roku. Já bych raději hovořil o největším překvapení letošního roku, který dle mého soudu patří mezi nejsilnější ročníky poslední dekády.
Při letošním nezvykle velkém počtu premiér českých filmů se zkrátka musí urodit něco dobrého. A Kdopak by se vlka bál je přesně ten druh filmu, do kterého se vyplatí investovat nějaké ty peníze za lístek. Tak na co ještě čekáte? Tričko, bunda, mikina a všichni rychle do kina. Už nečekejte ani hodinu a vemte celou rodinu!
Naše hodnocení:
8
Vložil Vítězslav Chovanec, 5. Prosinec 2008 - 19:48
Nejnovější komentáře